Koronasituace v Norsku – 2. část

Bent Høie, ministr zdravotnictví, nesnesl, že ho Fredrik Solvang, novinář NRK, čili norské veřejnoprávní televize, konfrontoval s vědeckou nejistotou. Má pan ministr tentýž požadavek na loajalitu vůči vědě, jaký má vůči tisku? Takhle se v listu Verdens Gang ptá Einar Øverenget, profesor filozofie univerzity v kraji Innlandet. Podle něj je to, co vědu pohání totéž, co pohání demokracii: kritika, zpochybňování, odpor, nesouhlas a opozice. Ministrovi chybí pro tuto zcela základní zásadu pochopení. Moderátor Solvang zdůraznil v pořadu Debatten, že doporučení roušek je věděcky slabě podloženo a odkazoval na Folkehelseinstituttet – Ústav národního zdraví. Takový dotaz ministrovi s velkými pravomocemi je zcela na místě a usnesou-li se o zrušení, tak je třeba očekávat věcná odůvodnění. Místo toho, aby ministr vysvětlil proč se volí natolik svazující opatření jako přikázané nošení roušek, též hanlivě označovaných plenkami na ústa, odvetil následujícím způsobem: Fredriku, nemůžeš o tomhle vytvářet nejistotu. Toto jsou závažné věci. Ústav národního zdraví stojí za všemi pravidly o rouškách v Oslu. Tečka. Mají se masmédia podvolit nátlaku někoho, kdo hodlá bránit volné debatě a svobodnému zprostředkování informací? Ministr si dovolil tvrdit, že by onen novinář neměl klást otázku – požadavek na komentář proč se volí takováto pravidla i přesto, že je odborná instance považuje za slabě vědecky podložená. Člen vlády de facto míní, že úkolem masmédií není tím, co je jejich společenským mandátem, nýbrž, že nemá vytvářet nejistotu ohledně rozhodnutí usnesených vládou. Ministr si zvykl na vykonávání moci způsobem, jež není svolná ke kritice, zpochybňování, odporu, nesouhlasu a opozici.

Zdravotní ředitel Espen Rostrup Nakstad napadává spornou výzvu ke zrušení protinákazových opatření. Velká barringtonská deklarace vyzývá k budování davové imunity volným šířením se viru, zatímco zranitelné osoby z rizikových skupin budou chráněny, v některých případech i izolovány. K signatářům patří i několik známých vedoucích lékařů v Norsku. Jsou znepokojení tím, kolika lidem se za současné situace nedostává od zdravotnictví pomoci – jako operace a léčba, tím, že omezení jsou na úkor dalších zdravotních problémů jako deprese, úzkosti a samoty a tím, jak zasahují zejména chudší vrstvy odbouráváním pracovních míst i bankroty.

Zároveň je většina denních ambulancí pro lidi trpící psychickými (vč. chronických) chorobami nyní uzavřena anebo má silně omezenou otevírací dobu. Nic se nedělá, aby se o tyto lidi staralo, proto s rozrůstajícími hospodářskými potížemi stoupá počet sebevražd a pokusů o ně.

Norský Červený kříž vyjádřil prostřednictvím zpravodajského serveru www.abcnyheter.no obavy z toho, že lockdownem a opatřeními přišly mladí lidé o místa, kde se mohou bezpečně scházet. Dvě třetiny dotázaných mladých se bojí samoty. Lidé pracující s dětmi a mládeží sdělili premiérce Solbergové, že se o jejich psychické zdraví nikdy tolik nebáli jako nyní. Rodiče se více než dříve hádají, sahají po omamných látkách i násilí a děti a mládež ubližují sobě, či pomýšlejí na sebevraždu. Někteří rodiče ze silné úzkosti a pod záminkou ochrany před nákazou své děti takřka zabarikádovali doma. Deník Aftenposten hlásí, že roste počet týraných a zneužívaných dětí.

Mnozí osamělí a izolovaní senioři nedokážou myslet na nic jiného, než na strach z nákazy koronavirem. Sotva dokážou jíst, pít a spát. Někteří se bojí natolik, že ačkoliv v karanténě nejsou, se neodváží otevřít dveře, když někdo zazvoní. Neziskové organizace evidují velký nápor po telefonu, ovšem nejhůře se mají ti, jež špatně slyší po telefonu a které se lidé kvůli nebezpečí nákazy bojí navštěvovat. Osamělí, chronicky nemocní, lidé bez vlastní rodiny, traumatizovaní lidé atd. – mnohým se pomoci nedostává. Kdo žije v pečovatelských domovech nesmí do společných pokojů, což je zneklidňuje a udržuje v nich strach. Najednou nastal konec aktivit.

Růst vystřídala krize. Lidé se budou muset ohlížet po jiném zaměstnání a okresy příjdou o příjmy z daní, což znamená škrty a propouštění. Kvůli koronaviru přicházejí o zisky nejen třeba maloobchodní síť, nýbrž i rybáři a firmy zpracovávající ryby a mořské plody. Míní, že jsou sliby premiérky o pomoc lži. V protáhlém Norsku důležité, byť těžce zadlužené letectví, jež do mnoha obcí funguje jako v ČR autobus, či vlak, je sraženo na kolenou a stát mu odmítá pomoci. Co bude s národním dopravcem Norwegian, to nikdo neví.

Někteří lidé mají pocit, že je branže pohostinství zbytečně oskrakizována, a to navzdory tomu, že již velmi dlouho vykazuje nízká čísla nákazy. Vláda jí uštědřila „polibek smrti“, neboť žádná branže nebyla zatížena patovějšími restrikcemi. Provozovnám bylo přikázáno, aby je uzavřeli, a to navzdory tomu, že neproběhla kontrola všech zařízení. Říjnovým zpřísněním požadavku vlády na metrovou vzdálenost mezi hosty byl mezi restauratéry vražen klín, zoufají a bojují s tím, aby pochopili, jak mají s novým pravidlem přežívat. Pokud se to má dodržovat, tak to pro ně prý znamená zavřené dveře, neboť by přišli o tolik míst k sezení, respektive by potřebovali namísto jednoho stolu dva, a tak by další provoz postrádal smysl. Byly jim nařízeny natolik veliké ztráty, že jich to řada neustojí. Chcete-li, aby branže dopadla špatně, tak je toto ta správná cesta míní Christer Rødseth, jeden z nejznámějších norských kuchařů prostřednictvím několika norských masmédií. V rozhovoru naráží mimo jiné na doporučení Raymonda Johansena, předsedy městské rady, letos neuspořádat předvánoční rauty pro zaměstnance firem a institucí, jež bývají pro mnoho provozoven některé z nejvýnosnějších akcí roku. I další kuchaři se odvolávají na bezpečnost díky trasování nákazy, častému mytí kontaktních ploch a omezené kapacitě a naléhají: raut u nás nerušte. Přitom si můžete zajít do jakéhokoliv obchodu, aniž byste si musel postříkat ruce lihem ani mít na sobě roušku, držet k ostatním metrovou vzdálenost, a můžete se všeho dotýkat, pokud chcete.

Někteří žáci jsou v karanténě a další si zvolili zůstat doma. Učitelé musí některé žáky budit, vyučovat ve škole a zároveň mít vyučování přes počítače pro ty, jež jsou doma. Pak musí opravovat úkoly a posílat zpětnou vazbu. Zpráv může být za jeden večer až několik desítek. Je velmi těžké mít přehled o abscenci a rozlišovat mezi nemocí, karanténou, či záškoláctvím. Politici a byrokraté nemají o tom, čím procházejí učitelé ani ponětí.

Masmédia nekriticky pojednávají o očkování jako o něčem samospasitelném. Jestli bude k dispozici, tak bude očkování pro všechny zdarma. Ovšem není to jedině na místě, když Norsko na vývoj vakcíny věnovalo tolik peněz? A když ho nebude dost pro všechny, kdo má mít při očkování přednost a jaké bude pořadí? Mnozí Norové mají v internetových debatách jasno: politici, popř. zdravotní personál. Odpůrců je mnoho. Mnohým se po pokusech v letech 1988 až 1991 s očkováním na zánět mozkových blan, či v důsledku unáhlených rozhodnutí úřadů o očkování proti prasečí chřipce v r. 2009 netestovaném na dětech zkazily životy např. kvůli narkolepsii, a nejen kvůli této zkušenosti budou očkování odmítat. A jak to, že v Číně, údajně zemi původu, virus záhadně zmizel, a to bez očkování?

Zatím se neví, která očkování budou schválena a kdy, také se neví nic o jejich vlastnostech, především ochranném účinku a jeho trvání, výskytu vedlejších účinků a schopnost očkování bránit, či omezovat šíření nákazy. Rovněž nejsou známy oblast a rozsah používání, tedy pro jaké věkové skupiny bude opatření platit, intervaly dávkování a stálost a trvalost očkování. Nikdo netuší ani množství ani čas dodávek, jaká bude epidemiologická situace ve společnosti v době zpřístupnění očkování.

Zároveň norský parlament stále křečovitě odmítá předat dokumenty tzv. Výboru pro Covid-19 na přezkum připravenosti na epidemii a interních úvah parlamentu. Tone W. Trøenová, předsedkyně parlamentu, odmítavé stanovisko odůvodňuje tím, že výbor zřízen vládou nemá pravomoci zkoumat úlohu a činnost parlamentu. Z důvodu národní bezpečnosti se plány přípravy a interní úvahy zveřejňovat nebudou. Připomínám, že onen výbor má šedesátiletou povinnost mlčenlivosti, kvůli níž napadl vládu Hans Petter Graver, profesor práv, za nezvládání epidemie podle demokratických zásad, jež v tomto případě musely ustoupit. Veřejnost zapojována nebyla, pokud jde o odborné podložení vládních opatření.

Ve víru sílící kritické nálady se přestávají rozumět ti poslušní, jež se podřídili, a ti, jež té první skupině představují políček všem slušným, zodpovědným, solidárním a snaženlivým lidem. Ti první ty druhé, jež systému nedůvěřují, nenávidí proto, že myslí nahlas a mají je za bezmyšlenkovité lidi, jež by podle některých poslušných v případě nákazy neměli být ani hospitalizováni, ani léčeni. Mezitím si politici a byrokraté uzurpují moc a vliv, ovšem nejsou vždy stejně chytří jako jsou lačniví po moci. Myšlení, názory a přesvědčení společenské většiny o situaci mohou mít pevně v rukou, to se ale může déle trvajícím nevyrovnaným stavem změnit.

• Yngvar Brenna