Koronasituace v Norsku – 1. část

Ještě do poloviny října hlásil deník Verdens Gang, že Norové jsou mistry Evropy v řešení koronaviru tím, že mírnými opatřeními drželi počet nákaz a zemřelých nízko. Nyní vyhrává virus, dočteme se tamtéž. Mezi oběti viru se teď v listopadu přidalo i první dítě.

Tentýž deník hlásí, že ještě minulý měsíc byly případy, kdy byla v karanténě skoro polovina obyvatel v daných okresech s loděnicemi či jinými podniky s velkým počtem pracovníků najatých z ciziny, žijících v ubikacích, či v garzonkách a bytech s mnoha lidmi pohromadě. Zaměstnavatelé se rozhodli pracovníky rozmístit do tzv. korona hotelů. Okresům se nelíbí, že se mohou oni dělníci ujmout práce hned poté, co jim test vyšel záporně. K tomu přilétají a vrací se cizinci s falešným záporným výsledkem testu.

Čím dále více nakažených a pacientů s Covid-19 jsou přistěhovalci, mezi nimiž je nejvíce Pákistánců, Somálců, Iránců, Iráčanů a Turků. Na konci října jich bylo podle serveru www.abcnyheter.cz, deníku Aftenposten ad. přes polovinu všech s Covidem-19 a jejich podíl stoupá. To, že norská premiérka Erna Solbergová má speciální schůze s migranty snad hovoří v této situaci za vše. Přitom jsou podle ní plně začlenění do norské společnosti, takže by to mělo být zbytečné. A přestože úplně zanedbávají rady a doporučení a nectí žádná pravidla na rozdíl od etnických Norů nejsou pokutováni za naprostou ignoranci, kdepak, naopak budou odměněny přednostním očkováním, alespoň máme-li věřit prohlášení premiérky. Není to náhodou druh rasismu, vycházet z toho, že některé skupiny jsou natolik neznalé a bez pomoci a že potřebují zvláštní řád? Vždyť požívají větších práv než ti, kteří jim pomáhají. Anebo je to celé o zajištění hlasů před volbami příští rok?

Je jen náhodou, že nákaza roste nejvíce v městských částech Osla, kde je zároveň zapalováno nejvíce aut? Zároveň se nepřistupuje ke všem rovně: za účast na mejdanech (což je dalším zdrojem nákazy) jsou etničtí Norové nahlašováni policii a musí platit pokuty, ovšem pokud patříte (jak ironické) k dobře začleněné menšině, tak si na vás nikdo netroufne. Proč mít nižší očekávání k menšinám, než k většinovému obyvatelstvu?

Ačkoliv roste nákaza, tak se tzv. reprodukční číslo, tj. počet dalších lidí nakažených osobou s Covid-19, pohybuje okolo čísla 1. Přitom se testuje čím dále více lidí rychleji, a to mnohem více lidí než jen ty, jež vykazují příznaky, jako tomu bylo na jaře. Bleskovou rychlostí se nyní šíří strach. Zakašlete-li a řeknete, že máte astma, či alergii, bude si řada lidí automaticky myslet, že jste nakaženi Covidem-19 a nebudou chtít nacházet se ve vaší blízkosti.

Rodinám s dětmi hrozí pokuta, pokud je navštíví babičky. To potvrdil předseda městské rady v Bergenu na webu města www.bergen.kommune.no. Podle odezvy na Internetu mnozí takovým opatřením fandí a přejí si ještě přísnější omezení. Na jaře vydal okres Haugesund nařízení proti Covid-19, podle nějž může objetí, či pouhé podání rukou vynést dva roky vězení. Informoval o tom www.nrk.no, server veřejnoprávní televize. Další lidé již kvůli účasti na demonstraci proti opatřením přišli o práci.

Policie žádala veřejnost o udávání lidí, pokud si všimnou, že někdo nedodržuje karantému. Nežádoucím výsledkem toho byl mimo jiné vznik černých seznamů, či pomluvy a šíření poplašných zpráv, aby bylo možné někoho pohanět.

Podle zdravotního ředitele Espena Rostrupa Nakstada, citovaného v mnoha norských masmédiích, pochází až polovina případů nákazy ze soukromých bytů, či domů. Po vzoru takové Belgie byly v městech jako Oslu a nedalekém Drammenu zavedeny tzv. „sociální bubliny“, což znamená, že si lidé budou moci vybrat daný počet osob, s nimiž budou po dané období stýkat? V Belgii se jednalo o systém, kde se lidé z jedné domácnosti za týden mohli stýkat pouze s osobami z pěti dalších domácností, zato v oněch norských městech šlo o jiný počet, totiž deset osob v průběhu jednoho týdne kromě členů domácnosti a osob v jeslích a základních školách, s nimiž přicházejí do styku.

Proč neuzavřou zemi pořádně na několik týdnů, aby se lidem nepokazily Vánoce? To, co to stojí zemi nechávat zavřenou je totéž co by stála léčba pacientů trpících rakovinou na deset let. Dosud na Covid-19 zemřelo 328 Norů. Za běžné chřipkové sezóny jich umírá 900 až 1200 osob. Anebo máme právo být tu na Zemi navždy? Na rozdíl od běžných firem dokonce pohřební služby získaly státní podporu, jelikož umíralo méně lidí a některé pohřební služby byly na pokraji bankrotu.

Strach je velice špatnou motivací. Premiérka Solbergová v deníku Aftenposten uvádí, že získá-li strach navrch, pak nás ochromí a ztíží a oslabí boj proti nákaze. Přitom celou dobu vláda, napomáhána masmédii přehlušujícími hlasy v „kulometných“ dávkách straší, vytváří strachovou kulturu, jakou nikdo v novodobých dějinách nezažil, a to např. belgickými poměry (viz premiérka Solbergová), či dávají v krajním důsledku zelenou totalitě (zástupci vlády i redaktorové četných deníků). Jako srovnávat jablka s hruškami. V rizikové skupině je tolik, že všichni někoho v ní znají, nejsou-li její součástí.

Mít několik sad pravidel pro velkoměsta a pro zbytek země je matoucí. Např. v Oslu jsou až do odvolání zakázány všechny hromadné akce a volnočasové a sportovní činnosti jsou omezeny a uzavřeny jsou posilovny, kina, divadla, plavecké haly, kulečnikové haly a zábavní centra pro děti. Navíc platí zákaz nalévání alkoholu. Nekoncepčnost se jeví třeba tím, že na nádržích jsou páskami uzavřeny prostorné prostory s lavicemi, zatímco ve stísněném vlaku si sednout můžete. Stát je naopak v pořádku. Ve výsledku lidé stojí co nejtěsněji na těch místech, jež zbývají. Knihovny mají výjimku a zůstávají otevřeny.

Co je pro někoho malá oběť, je pro někoho jiného základ života. Ještě není zjevné, jak dlouho ti nezranitelnější z nás budou snášet břemeno opatření, aniž by si odnesli trvalé újmy. O kolik více lidí za tuto dobu přišlo k jiným újmám, než se nakazilo? Většinou mají lidé schopnost vlastního uvažování a samostatného volení rizika, jímž se rozhodnou čelit lidem okolo sebe. Snad se nikdo nenechá řídit úřady, pokud jde o to být o Vánocích se svými nejbližšími, ale bude se naopak řídit vlastním svědomím.

Bude zajímavé, jak uvádí v deníku Bergens Tidende Halvor Næss, primář neurologického oddělení Univerzitní nemocnice v Bergenu, sledovat, zdá politici a byrokraté někdy pochopí, že jejich zkostnatělé chápání epidemie se vymyká proporcím.

• Yngvar Brenna