10.4.2013
Kategorie: Politika

Konstruktéři neúspěchu a úpadku vztyčili prapor nad obsazeným územím

Sdílejte článek:

KAREL PAVLÍČEK 10/04/2013

Kdyby byli arcipolitik Barroso a místní držící Zeman nějací kabrňáci, tak se odváží otevřít bránu, aby si užili příslušné ovace s třepetalkami a příslušný lid by tleskal těm, co vidí na balkoně. Je symptomatické, že si to netroufli, protože jejich vládu provází neúspěch. Pro politiky jakoby skrytý, za Potěmkinovy papírové kulisy,  ale  mimo vypucované hradní nádvoří i s příslušnými prostorami, kde se podávala večeře, leze z koutů bída a mimo těch příslušných profitujících nikdo moc nejásá. Naši, jakoby skvělou unii trápí nezaměstnanost, vyplývající poruchy psychiky u obyvatelstva, taky se nedokážeme ani rozmnožovat, takže hrozí, že zmizíme jak pára na hrncem. Naše výkonnost je slabá, konkurenceschopnost omezená, musíme kamsi splácet dluhy,   zřejmě na západ, ale brzy i na východ, jako kdysi, jenomže to není jenom tři stav volů a nějaké to stříbro. Musíme navíc živit finančníky, úředníky, kulturníky, sportovce, všechny kteří si dokázali pořídit  trafiku dík lobbyistům a pomocí právníků, kteří vyrábí zákony, které se stále více vzdalují těm přirozeným a zvykovým. Žehnat budou zřejmě i kněží, kteří už zapomněli, že v desateru je napsáno že vraždit, krást a lhát se nesmí a že by měli stát na správné straně barikády.

[ad#hornisiroka]

 

Zřetelnou příčinou všeobecného úpadku je totiž použití násilí za účelem získání prostředků, obvykle peněz. Když ještě nebylo tolik právníků, tak se tomu říkalo krádež a organizátorům tohoto zločinu loupežníci, nebo lapkové. Dnes se ústřední motiv jmenuje vybírání daní. Samozřejmě opět pomocí donucování a ti co to zaštiťují se jmenují politici, o legalizaci lupu se starají právníci.

 

Jde o bezpráví a výsledkem je neúspěch. Květ zla je nezaměstnanost. I s obrovskou produktivitou, kterou máme k dispozici nejsme schopní řešit  problémy se stavem ovzduší na severní Moravě, máme rozbité silnice, málo dálnic, ve městech není kde zaparkovat roztřepaná auta s vysokou spotřebou. Mnozí bydlí v králíkárnách, nebo na vesnici v domech z 19. století z hliněných cihel.

 

 

Kdybych byl politikem, lezl bych kanály a usilovně studoval, jak je možné, že v sedmdesátých letech byla nezaměstnanost v západní Evropě kolem 3% a proč měly úspěch reformy na Novém Zélandu.

 

Jenomže tihle postrádají potřebný intelekt a triviální stud. Vládne zde násilí a bezpráví i ti, kteří by byli schopní řešit lépe svoje problémy, musejí následovat omezené vůdce, když jasně vidí, že se pokračuje v sebezničení. Jsme nevolníci, kteří nesmějí použít vlastní úsudek o stavu světa. V praxi to znamená, musíme platit svoje dozorce i se stejně primitivní  suitou právníků, politologů, ekonomů, sociologů, historiků a dalších vzdělanců, kteří přisluhují.

 

Jde o intelektuální výbavu. Naši vůdcové nedisponují patřičnými rozumovými vlastnostmi, schopností logicky uvažovat, analyzovat situaci. Dalo by se to ověřit psychologickým testem a známkou z deskriptivní geometrie. Paměť je skoro k ničemu, především, musejí se oprostit od nemravných výhod daných existencí za cizí peníze, tedy daně a začít se zajímat o to, jaké jsou podmínky psychické stability lidské osobnosti. Jsme tvorové stvoření pro spolupráci na smysluplném díle. Rozdáváním peněz se z lidí stávají žebráci a paraziti, od dávek v nezaměstnanosti po podporu filmové produkce. Bez rozdílu. Došli jsme tak daleko, že ti druzí jsou považovaní za kulturní frontu. U těch, kteří nás mají svolávat, když hoří stodola nebo se rozvodní potok se jedná  o specifický a výjimečný způsob nadání, jako má snad senátor Kubera a politik na Novém Zélandu. Je to trochu složitá problematika, ale musí stát na jednoduché zásadě: Nikdo nesmí dostat nic zadarmo, z čehož vyplývá, že celkové daně musejí být  nízké, protože peníze musejí zůstat těm, kteří je vydělali a ne těm kteří je zrekvírovali pod přihlouplými záminkami o sociálních vymoženostech.

 

Už to trvá dlouho a kdo trochu přemýšlí vidí, že nebezpečí se přibližuje ze všech stran. Nemáme právo kývat a čekat až nás všechny vyřídí neúprosná prozřetelnost. Musíme obhajovat základní princip, který nechal Mojžíš vytesat do skály: Vraždit, krást a lhát se nesmí. Jinými slovy násilí je nepřípustné pro vedení společnosti, natož aby se stalo hlavním motivem. Barroso a Zeman se mnou nebudou souhlasit, ale brány pro lid se neodvážili otevřít.

 

Karel Pavlíček

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...