Klimatické kladivo brzo udeří

Lídři Evropské unie schválili Nový zelený úděl a už se objevují první důsledky. Levné to nebude.

V noci z jedenáctého na dvanáctého prosince byl tento dokument schválen dvaceti šesti premiéry členských zemí Evropské unie. Jednání se neúčastnil britský předseda vlády Boris Johnson, což je logické, jeho země z EU odchází. Jediným, kdo dokument nepodepsal, byl polský premiér Mateusz Morawiecki, který oznámil, že jestli podepíše, tak později. Náš předseda vlády Andrej Babiš podepsal výměnou za vágní větu, cituji: „Některé členské státy daly najevo, že využívají jadernou energii jako součást svého energetického mixu.“

Musím říct, že závidím Polsku jejich premiéra a vládu, kteří byli jako jediní schopni se postavit proti novému zelenému diktátu. Předpokládám, že si tímto otevřeli pozici pro vyjednání o ústupcích pro svou zemi. Bohužel i toto je pouze polovičaté řešení. V tomto hlasování měli totiž zástupci jednotlivých států právo veta a mohli celý projekt zablokovat. To neudělal nikdo. O jednotlivých opatřeních při zavádění tohoto plánu se už bude hlasovat kvalifikovanou většinou, tedy to znamená, že už není šance jeho nástup zastavit.

A vzápětí unikly informace o jednom z prvních opatření. Má být zavedena tzv. Ekodaň z dovozu. Vznešeně je nazývána Uhlíková environmentální daň uvalená na dovoz, nicméně kratší název je podle mě výstižnější. O co jde? Výrobci sídlící v zemích EU jsou již nyní zatíženi různými náklady na emisní povolenky a další daně. Ty budou v rámci Nového zeleného údělu pravděpodobně ještě navýšeny. Tito výrobci tak nedokáží konkurovat zemím, které se ekologickému šílenství brání. V současné době se jedná především o výrobu oceli, ale také cementu a hliníku. Snahou je uvalit na dovážené výrobky daň, která by vyrovnala jejich cenu s cenou produkce v zemích EU.

Na první pohled si můžeme říct, že EU dělá něco pro svůj průmysl a zajišťuje mu odbyt. Při hlubším zamyšlení však zjistíme, že na tomto opatření nic dobrého není. Možná se podaří zachránit některé výrobce. Ale za jakou cenu? Pokud nebude možné nakoupit levnější suroviny, prodraží se především náklady ve stavebnictví a v průmyslové výrobě. Protože samozřejmě i tyto náklady musí být rozpuštěny ve výsledných cenách pro odběratele, aby firmy nebyly ztrátové, dojde ke zdražení produktů, které ocel a další suroviny potřebují. Teoreticky může být dopad neutrální. O co se zvýší ceny, o to více vybere EU na clech. Prakticky bude dopad negativní. Zvýšené náklady zaplatíme my všichni, protože se odrazí v konečné spotřebě, zvýšené příjmy půjdou do kasy EU, a ta je utratí dle své libosti a přínos tak bude mít jen pár vyvolených.

Další negativum: kvůli navýšení nákladů se prostě nebude stavět, nebude se investovat, to znamená další zaostávání za zbytkem světa. Rozhodně to není ten slibovaný efekt, že EU bude zelená, uhlíkově neutrální a naše životní úroveň se nesníží.

No a třetí dopad: tento nápad je výrazně proti pravidlům veškerých organizací mezinárodního obchodu. Samozřejmě se nelíbí ani představitelům zemí, na které dopadne. Lze očekávat odvetná opatření. Když budu citovat z románu Švejk: „Zabili jste mně strejčka, tak tady máte přes držku!“ Znamenalo by to zavedení cel na produkci, která do těchto zemí směřuje. Takže tu opět máme další ztrátu konkurenceschopnosti, snížení produkce atd. Jen ještě v mnohem větších rozměrech.

Musíme tedy doufat, že Evropská unie se zalekne možných dopadů a tento první výstřel v obchodní válce nebude vypálen. To je totiž už to jediné co můžeme dělat, my už to zablokovat nemůžeme.

My ve Straně nezávislosti České republiky jsme zastánci volného obchodu a hlavně obchodu nezatíženého regulacemi, které mají negativní dopad na běžný život lidí v naší zemi. To je pro nás důležitější než veškerá zelená ideologie. Proto budeme dál pokračovat ve snaze prosadit co nejrychlejší odchod České republiky z EU.

Na závěr bych rád popřál všem klidné a spokojené prožití Vánočních svátků a načerpání sil do nového roku 2020. Mám takový dojem, že je budeme potřebovat.