27.1.2018
Kategorie: Historie

Když už ani král neskrývá svou nahotu

Sdílejte článek:

PETR ZÁVLADSKÝ

Ne, že bych bulvárnímu zpravodajství přikládal nějakou závažnější hodnotu, ale na druhou stranu dlužno říci, že jestliže tzv. seriózní média bez uzardění produkují propagandu a fake news, tak pravidlem se stává, že zprávu, která se nejprve objeví na „dezinformačních“ portálech, nakonec za čtyři dny přeberou i ty tzv. seriózní. Člověk nakonec musí číst opravdu všechno, aby si z dílčích informací nakonec sám mohl poskládat nějakou mozaiku tvořící jeho vlastní názor.

[ad#textova1]

Tak kupříkladu Blesk informoval v minulých dnech o tom, že předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker bude v květnu v Německu slavnostně zahajovat obří výstavu o Marxově životě a díle „Karl Marx 1818–1883. Život. Dílo. Doba.“ (Německý zdroj zde.)

Výstava k dvoustému výročí narození tohoto revolucionáře a autora velmi diskutabilních děl, která velmi neblahým způsobem ovlivnila v určitém období více jak polovinu světa, z toho přinejmenším sovětské Rusko na 80 let a jeho východní satelity na 40 let, o Číně a jiných asijských, jihoamerických a afrických státech nemluvě, a které v úhrnu přinesla více obětí, než celá druhá světová válka, má být zahájena v západoněmeckém Trevíru (Trier), kde se narodil.

Zároveň s výstavou má být odhalena i pamětní bronzová socha Karl Marxe (včetně podstavce 5,5 m vysoká, dar soudruhů z Čínské lidové republiky). Výstava má též dokumentovat jeho intelektuální a politický vývoj a jeho stěžejní díla Komunistický manifest a trojsvazkový Kapitál. (Výstavy mají být dokonce tři: Velká státní výstava o životě Karl Marxe, stálá výstava v rodném domě Karl Marxe a zvláštní výstava v Museum am Dom.)

Zemský ministr kultury Konrad Wolf vyjádřil k výstavě, která potrvá až do podzimu, kladný postoj a věří, že výstava poslouží k posílení významu nejen Marxova rodného Trevíru (kde ovšem žil pouhých prvních 17 let svého života), ale i celé spolkové země Porýní-Falcko.

Ovšem ta výstava (když už ji chtějí vůbec pořádat) by se raději měla jmenovat: „Karl Marx 1818–1883. Inspirace pro zločiny proti lidskosti.“, jak přesně glosuje paní Šichtařová.

Ne prvním paradoxem doby je to, že někdejší předseda lucemburské Křesťansko-sociální lidové strany, která se vydává za středopravicovou (asi jako u nás Lidovci, TOPka nebo ODS), nynější předseda Evropské komise, se bude účastnit trachtace na počest levicového revolučního extremisty. Ostatně nám tím jasně ukazuje, jaké je jeho ideové ukotvení.

Druhým paradoxem je to, že zmíněnou sochu věnuje městu Čína, které z jedné strany nadále vládne komunistická strana, ovšem na druhé straně provozuje poměrně tvrdý takzvaně dickensovský „divoký“ kapitalismus, který na evropském území panoval někdy v 19. století a zrovna jej Marx velmi tvrdě kritizoval.

Po Marxovi byl pojmenován i „filosoficky-ideologický“ směr marxismus (a v sovětském Rusku vylepšený ještě o leninské principy), který dlouhá léta ovlivňoval nejen ekonomii, ale hlavně sociologii. Jako směry na něj navazující dnes identifikujeme takzvaný postmarxismus, či pod novějším označením, neomarxismus (mající zdroj v takzvané Frankfurtské škole).

Samozřejmě, že zejména v zemích, které prošly svoji zkušeností s praktickou aplikací marxismu-leninismu, je celá tato doba vnímána velmi kriticky, zejména pro vyvolávání třídního boje, revoluční apelativ, represivní podstatu, totalitarismus, nárokování si jakési teoretické „vědeckosti marxismu“, jeho útočení na klasické náboženství a pro antisemitismus (ačkoliv právě řada vrcholných realizátorů Marxova odkazu sama měla židovské kořeny).

Nám, kteří jsme si okusili Marxovo učení na vlastní kůži, zbývá spíše hořkost na jazyku z toho, že jsme před necelými 30 lety vykopli (a nepříliš dokonale) marxismus zpět na východ, odkud nám byl implementován a vnucen, a on se nám prostřednictvím evropských struktur v podobě neomarxismu vrací zpět ze Západu. A jeho nositeli a duchovními dědici jsou právě takové exempláře, jako je Jean-Claude Juncker a jemu podobní Marxovi pohrobci, kteří dnes Evropskou unii vedou.

Těm, kteří ten režim nepamatují, jen připomínám, že my jsme tehdy měli zadrátované hranice, aby z toho báječného režimu našinec nemohl utéci. A kdo se o to pokusil, nezřídka skončil na elektrickém ohradníku, nebo s dávkou ze samopalu v zádech. Ostatně to bylo první starostí komunistického režimu: jednak odzbrojení civilních občanů a za druhé rychlé a efektivní ovládnutí mocenských složek včetně policie a armády.

A pokud se stále ještě nemůžete zorientovat, pak jen připomínám, že Evropská unie vyvíjí silný tlak právě na odzbrojení civilních občanů a nejraději by si zřídila (i za souhlasu zdejších domácích eurohujerů) vlastní armádu, patrně proto, aby mohla opět zavádět tvrdou rukou pořádek ve své Říši. Naštěstí tuto armádu ještě nemá a doufám, ani mít nebude.

Protože v podstatě neexistuje cesta, jak politicky směřování EU zvrátit a dát jí původní význam a rámec, do kterého jsme důvěřivě vstupovali, pak se stále více zdá, (abychom nemuseli emigrovat individuálně, pokud je dnes ještě vůbec kam emigrovat), že nejsnazším řešením bude tento bruselský neomarxistický spolek opustit en bloc.

O Czexitu přestat přemýšlet jako o nějakém teoretickém experimentu, ale naopak začít o něm rychle přemýšlet jako o nezbytné záchranné brzdě, protože se svou zkušeností velmi dobře cítíme, že se řítíme nazpět do režimu inspirovaného právě tím Karl Marxem, jen možná v novějším, modernějším kabátku, o to však záludnějším a nebezpečnějším.

Pryč z toho vypráskaného spolku, dokud to jde!!!

[ad#pp-clanek-ctverec]

ZAVLADSKY
Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading...