Pře
14.7.2026
Kategorie: Společnost1009 přečtení

A co zneužívání dětí, to vám nevadí?

Sdílejte článek:

DAVID F. FORBELSKÝ

Když se mluví o Chat Control, velmi rychle přijde ta správná vyděračská otázka: „A co zneužívání dětí, to vám nevadí?“


Vadí. Samozřejmě že vadí. Jenže právě proto je potřeba dát si pozor, protože nejhorší zásahy do svobody se nikdy neprodávají jako šmírování občanů. Prodávají se jako ochrana dětí, bezpečnost, boj proti terorismu, dezinformacím, extremismu nebo čemukoli, co zrovna zní dostatečně ušlechtile na to, aby se lidé přestali ptát na detaily.

Normální právní stát má fungovat tak, že nejdřív existuje konkrétní podezření, potom policie shromažďuje důkazy, požádá soud a teprve potom smí stát sáhnout konkrétnímu člověku do soukromí. Je to pomalé, složité a otravné.

Přesně proto je to správně. Právní stát má být pro stát nepohodlný, jinak se z něj velmi rychle stane jen pěkně zabalený dohled nad obyvatelstvem.

Chat Control ten princip obrací.

Nejdřív kontrola. Podezření až potom.

To je asi jako kdyby stát každému z nás přidělil dozorce, který by s námi seděl doma, v práci, v autě i u večeře, sledoval naše zprávy, fotky a rozhovory a uklidňoval nás, že slušný člověk se přece nemá čeho bát, protože on nehledá nic běžného, jen opravdu špatné věci.

Jenže slušný člověk se má bát právě ve chvíli, kdy mu stát začne vysvětlovat, že už vlastně nepotřebuje soukromí.

Soukromí není odměna za bezúhonnost. Soukromí je základní prostor svobodného člověka.

Zastánci budou říkat, že nejde o čtení zpráv, ale jen o automatické porovnávání s databází nebo detekci rizikového obsahu. To je hezká technická mlha, ale princip se tím nemění. Pokud má systém kontrolovat obsah soukromé komunikace, musí se k němu nějak dostat. A u šifrované komunikace to znamená buď šifrování obejít, oslabit, nebo zprávu zkontrolovat ještě před tím, než je skutečně chráněná(což je přesně princip tohoto mechanismu).

To je jako kdyby vám stát řekl, že vaše obálka bude během přepravy dokonale bezpečná, jen ji nesmíte zalepit dřív, než ji někdo zkontroluje. Zapčetená obálka a třeba z oceli je vám potom celkem k ničemu, když si někdo dopis přečetl ještě předtím, než jste ji směli zavřít.

Pak jsou tu samozřejmě výjimky. Ne, nebude tam nejspíš viset cedule „poslanci a jiní důležití lidé se nekontrolují“.

Tak primitivně se to nedělá. Udělá se to elegantněji. Běžné veřejné komunikační služby budou pod pravidly, zatímco různé neveřejné institucionální, úřední, bezpečnostní nebo profesní kanály budou žít v jiném režimu.

Výsledek je krásně evropský: pro obyčejného člověka je kontrola bezpečná dost, pro důležitou komunikaci raději ne.

A právě tady je celý problém. Pokud je ten systém tak bezpečný, proč se někdo potřebuje držet mimo něj? A pokud je pro některé typy komunikace nebezpečný, proč by neměl být nebezpečný pro lékaře, advokáta, novináře, podnikatele, učitele, rodiče nebo prostě člověka, který si jen chce psát bez státního čumila za zády?

Internet zneužívání dětí nevytvořil. Jen ho zrychlil a usnadnil. Tyto odporné věci existovaly už v době papírové pošty, fotek, kazet, disket a osobního předávání. Každý dopis se tehdy nekontroloval. Nekontroluje se ani dnes. A pokud se skuteční pachatelé přesunou jinam, na vlastní servery, paměťové karty, uzavřené sítě nebo klidně zpět k fyzickému předávání, plošné skenování běžných aplikací je nezastaví.

Zato normální lidé zůstanou přesně tam, kde jsou. Na běžných službách. S běžnými telefony. V běžném životě. A ponesou náklady, omyly i rizika systému, který měl údajně mířit na ty nejhorší.

Tím neříkám, že Chat Control neodhalí vůbec nic. Pravděpodobně něco odhalí. Stejně jako bychom odhalili víc trestných činů, kdyby byl mikrofon v každém bytě, kamera v každé koupelně a policista v každém autě.

Otázka ale není, zda by se tím něco našlo.

Otázka je, co tím cestou zničíme.

A hlavně co přijde potom.

Dnes se bude hlídat zneužívání dětí. Zítra extremismus. Pozítří dezinformace. Pak nenávist. Pak ohrožení demokracie.

Pak náboženský radikalismus. Pak nacionalismus. Pak komunismus. Pak sionismus. Pak islamismus. A po nějaké další politické otočce třeba i „propagace homosexuality“, protože tenhle nástroj nebude navždy držet v ruce vláda, která se vám zrovna líbí.

To je základní pravidlo svobody: pravomoc se neposuzuje podle toho, kdo ji má dnes, ale podle toho, kdo ji může mít zítra.

Zákony se nepíšou pro anděly. A dohledové systémy už vůbec ne.

Proto je Chat Control nebezpečný. Ne proto, že bychom neměli chránit děti. Ale proto, že kvůli ochraně dětí nemáme přijmout princip, že každý občan je preventivně podezřelý objekt, jehož komunikaci je možné kontrolovat pro jistotu.

Svoboda se většinou nebere najednou.

Bere se po kouskách, vždy s dobrým důvodem, vždy pro naše dobro a vždy s ujištěním, že slušný člověk se nemá čeho bát.

Jenže slušný člověk se má bát přesně ve chvíli, kdy mu tuhle větu začne někdo opakovat příliš často.

 

FB

Redakce

Sdílejte článek:
1009 přečtení
(14 votes, average: 5,00 out of 5)
13 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-) 
 

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.