Kanadský táborák aneb novodobé pálení knih

Kanadský táborák aneb novodobé pálení knih

Na dovolené jsem se nechtěl vyjadřovat k politice…ale musím. Můj hněv a rozčarování nastartoval článek v časopisu Echo24 o další excesivni estrádě moderni levice, progresivistů, marxistické chamradě, či jak bych řekl takových standardnich pirátů…nositelů pokrokových idejí, tentokrát v zemi javoroveho listu. A sice jejich svatá válka za lepší, tedy jejich, uchylný svět, a kulturní revoluce (ne nepodobná té Maově) nabírá opět na obrátkách. S tichým souhlasem radobypravice (něco na způsob naší socialistické soldatesky SPOLU) a za aktivní podpory progresivistickeho premiera Trufauta (dement k pohledani…takové nic na způsob nebinarniho Macrona) se nyní v Kanadě teatralně, s patřičným spravedlivým hněvem a odhodláním pálí ty nesprávné a škodlivé knihy.

Jsem tím opravdu zhnusen. Nejen jako vášnivý čtenář , sběratel staré právnické literatury…ale především jako člověk, který snad jako ostatní proboha vidí, že zde jde o něco více, než o exces v kulturním vývoji západního světa.

A sice rád bych připomněl, zejména vzhledem k úpadku klasického vzdělání (nebudu zabředávat do středověku), že

a) podobně filtrovala literární národní bohatství již nacistická mládež, zejména z akademickeho prostředí, nasáklého již národně socialistickou ideologií, a tak vzplála díla Klause Manna, Liona Feuchtwangera, Stefana Zweiga, nebo i Jaroslava Haška, Oscara Wildea, Ernesta Hemingwaye a desítky dalších….,

b) ne jinak tomu bylo v rámci velkého skoku a kulturní revoluce v Číně, kdy se svatého úkolu očisty očištěné společnosti ujala opět akademická soldateska, Maova věrná a pro „věc“ zapálená a odhodlaná mládež,

c) a koneckonců to samé známe i z našich končin, kdy v rámci budování nového světa, řádu a člověka, opět prošly ohněm myšlenky, díla a tvorba těch, kteří byli pro novou dobu přítěží a připomínali starý zkažený svět…sám mám doma několik knih, které můj bývalý soukromý učitel angličtiny, právník, bojovník proti nacismu i komunismu dr. Lomička zachránil, a ke stáru mi je věnoval….Eliáš, Kramář ad.

Co tím chci říct…..postupuje to rychle, bez skrupulí, a my jen zíráme a divíme se s jakou samozřejmostí opakujeme dějiny, s jakou lehkostí tolerujeme vývoj, který zdánlivě je interpretován jako progresivní a ozdravný proces západní společnosti ,vyznačující se však sebemrskačstvím, poklekáváním, destrukcí vlastní historie, identity, toho, čím jsme byli a čím jsme. A přitom opět nejde o nic jiného, než o to, že marxistická levice pomalu vítězí a devastuje dle starých návodů svět, který jsme ctili, víru, která nám připomíná kým jsme, rodinu, pro kterou žijeme a která je nám oporou, a vlast a národ, za který jsme byli ochotni dříve bojovat a zemřít. Nastoluje se opět nový řád, bezbarvá, bezduchá, jednolitá, vykořeněná, rovnostářská společnost, pro kterou bude jedinou modlou stát, všemocný stát, paternalistický stát, který se o své nesvobodné občany rád postará.

Berou nám naše svobody. Každý den, každou hodinu, každou minutu. Pálení knih, zakázaná slova, zakázané myslenky, ale i třeba nerespektování práva, devalvace právního státu….ale i taková blbost, jako je nošení roušek….to je vše jen začátek, symbol, impuls. A bude hůř!!!!!

Heinrich Heine napsal ve své hře Almansor: „Tam, kde pálí knihy, nakonec také spálí lidi.“

Nejsme již daleko od návratu totality. Já tomu rozhodně nehodlám přihlížet. Buď my, nebo oni. Je třeba to míti na paměti a každý by měl udělat, co je v jeho silách, aby úpadku svobodného světa zabránil. S novou levicí se nedělají dohody, ani kompromisy. Pro ni prostě v normálním světě nesmí zůstat místo…tak jako oni pálí naší minulost, my je musíme eliminovat pro naši budoucnost.