Kam až klesnou pojišťovny v honbě za ziskem?

Obvykle je to podpořeno mediální kampaní, kdy se vynořují PR články, jak škody z nehod narůstají, jak musí pojišťovny každý rok platit více pozůstalým … skoro byste slzičku zamáčkli. Ale bojovat se s tím dá, a můžete opravdu desetiletí platit pojistné stejné. Rozebral jsem to tady. Pro neznalé – povinné ručení musí mít uzavřeno každý majitel motorového vozidla, a kryjí se z něj škody, které případně provozem toho vozidla způsobí.

Jiná situace je u havarijního pojištění. Opět pro neznalé – toto pojištění je dobrovolné a v podstatě kryje škody, které si buď majitel způsobí sám (typicky bouračka do příkopu), nebo pachatel neznámý (vandalismus, živel, odcizení). U nového auta je rozumné si takové pojištění sjednat. S pojišťovnou dohodnete podmínky (např. spoluúčast), uvedete hodnotu auta (např. 500.000 Kč v okamžiku nákupu) a uzavřete pojistnou smlouvu. Ale pak nastává ten háček.

Pojišťovna vám každý rok pošle složenku na dohodnutou pojistnou částku. A vy platíte pořád to samé pojistné, byť třeba po 5ti letech je hodnota auta již jenom 200.000 Kč. Teď si představte, že vám to auto někdo ukradne, platili jste pořád stejné pojistné, ale pojišťovna vám nedá těch na začátku domluvených 500.000, ale jen současnou hodnotu vozu, tedy 200.000. Na nějaké automatické snižování pojistného ze strany pojišťovny samozřejmě zapomeňte.

Ti chytřejší a pilnější jednou tak za 2-3 roky pojišťovnu navštíví a smlouvu nechají přepočítat. Jinými slovy uzavřou tu samou smlouvu s pojištěním vypočteným na aktuální hodnotu vozidla, tedy nižším pojistným. Ale tu pakárnu s nutností se o to sám postarat, případně pojišťovnu navštívit, všechno znova vyplnit a sepsat, vám pojišťovna neodpustí. Proto nad tím mnoho lidí, troufnu si říci, že většina, mávne rukou a platí a platí neustále neúměrně vysoké pojistné.

Ovšem letos mi pojišťovna Generali, u které jsem pojištěn už asi 15 let, a která asi před 2 roky přešla pod Českou pojišťovnu, připravila překvapení. Jsem od pojišťoven zvyklý na mnoho, ale tohle mi už vyrazilo dech.

Byť hodnota mé asi 7 let staré Octavie neustále klesá, tak mi přišel od Generali předpis havarijního pojistného na další rok asi o 15% vyšší, než na rok předchozí. Tohle jsem už tedy nepovažoval za drzost, ale přímo za nehoráznost hraničící s provokací.

Takže abych se neunahloval, nechal jsem si na internetu spočítat konkurenční nabídky a samozřejmě jsem byl o dost níže, než co mi nově navrhovala Generali. Vybaven těmito vědomosti si říkám, že jim ještě dám šanci a píšu svému pojišťovacímu makléři, který mě má už dlouhá léta na starosti, zda by s tím zvýšením mohl něco udělat.

Taktika pojišťovny č. 1 – zdržování: Pojistnou smlouvu musíte vypovědět nejpozději 6 neděl před koncem pojistného období. Makléř mi obratem mailem odpovídá, že mi do konce týdne vyhotoví nový návrh. Nevyhotovil. A neozval se ani o několik dnů později. A lhůta na výpověď se blíží.

Taktika pojišťovny č.2 – emoce: Na svého makléře už nečekám a zvedám telefon a chci to s někým probrat. Zítra mi prý zavolá specialista. Zavolal. Skoro jsem se styděl. Dozvěděl jsem se, že já už mám tak výhodnou smlouvu, že s tím se nic nedá dělat. A nová auta jsou strašně drahá, především opravy na nich, že musí zvedat nejen povinné ručení, ale i havarijní pojištění. Namítám, že u mého auta k žádnému nárůstu hodnoty nedošlo, naopak, že za ten rok zase tržní hodnota o něco poklesla. Dozvídám se, že oni musí rozložit krytí pojistných rizik na všechny pojištěné. To už fakt nevím, jestli to myslí vážně, nebo mě považuje za méněcenného.

Taktika pojišťovny č.3 – nikde se s vámi nebudou párat: Během mého namítání, že s tímto nemohu souhlasit, mi sdělí, že VŠECHNY pojišťovny takto postupují a musí to být. Vzhledem k tomu, že už mám konkurenční (nižší) nabídku, tak se jenom usmívám.

Neprotahuji to, sděluji mu že po 15ti letech obě smlouvy (povinné ručení i havarijní) vypovím a následující den, ještě ve lhůtě, tak činím písemně. Nevím, jestli jim to opravdu stojí za to. Mám bonus na 250 měsíců, tedy přes 20 let bez nehody a jediné škody. Jenom jsem platil a platil.

Příští týden to uzavřu s tou konkurencí. Ale zkouší to a zkouší. Pořád dokola. Osobně považuji pojišťovny za nutné zlo a veřejného nepřítele č. 1.