19.11.2020
Kategorie: Společnost

K diskusi o eutanázii

Sdílejte článek:

EVA HRINDOVÁ

eva-hrindovaDnes mě zaujala diskuse o eutanázii. Nechci se do tak složitých filosofických debat pouštět, ale napadl mě jeden úhel pohledu. Za eutanázii bych vůbec nepovažovala odpojení od přístrojů. Pokud člověk nemůže žít TRVALE bez pomoci přístrojů, je to ještě život? Vnímá-li, má právo se rozhodnout, jestli takový život chce. Nevnímá-li, mají právo o něm rozhodnout jeho blízcí. To podle mého soudu není eutanázie. Jak si můžeme brát do rukou odpovědnost za to, koho necháme žít a koho ne? Trvalý život na přístrojích podle mého soudu není život…
.
Přirozené věci a to, jak je vnímáme, se nám rozostřují. Přijaly jsme výklady, které nejsou přirozené a týká se to všeho – nejen života a smrti. Jaký smysl mají debaty o potratech? Když zabijeme plod, který by se mohl vyvíjet až k plnohodnotnému životu, je to prostě vražda. Neznamená to ale, že včasné potraty by se měly zakázat. Tady je třeba zvažovat všechna rizika a situaci ženy. Nakonec morální kocovinou bude trpět ona, ale je to její právo. Ona rozhoduje o tom, jestli se plod v jejím těle vyvine a do určité míry má právo rozhodovat o svém těle. Ale ospravedlňovat potrat v devátém měsíci a umožnit ženě legálně vraždit? To už je opravdu přes čáru…

.

Stejně tak, jako je přes čáru označovat vraždou přirozené smrti starých a oslabených lidí, kteří podlehli následkům nemoci. Když staří a oslabení podlehnou infekci, kterou mohou získat kdekoliv, není to nic nepřirozeného. Smrt k životu patří a najednou se na ni dívat jako na něco, co je nepřípustné i za cenu dalších obrovských obětí.

.

Proč lidé neumí rozlišovat? Proč se najednou bijou v prsa a okázale demonstrují svou morální nadřazenost, protože oni přece nenechají lidi umírat. Ale někdy to umělé prodlužování života je dost bolestné a nelidské. A na to se zapomíná.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 3,90 out of 5)
Loading...