30.6.2019
Redakce
0
Kategorie: Historie

Josef Mašín: Vzdor do posledního dechu

Sdílejte článek:

COM/WTM

Josef Vladimír Mašín (1896–1942) proslul zejména v letech druhé světové války, jako jeden z nejznámějších bojovníků domácího odboje. Němci Mašína popravili přesně před 77 lety.

Jsem československý důstojník a nemůžete na mně žádat, abych cokoliv prozradil. Jsem vázán přísahou.” Poté následovala série brutálních ran. Josef Mašín, jeden ze Tří králů, se ve výslechové místnosti gestapa bezvládně sesusul v bezvědomí na zem.

Neunikl, bylo zřejmé, že jej gestapáci za okamžik opět přivedou k vědomí a výslech, který proměnil jeho život v jednu velkou bolest, začne znovu. Co ho však děsilo víc, byl fakt, že sil již pomalu ubývalo. Poprvé, když ho dovlekli na Pankrác a začali bičovat, ještě dokázal postavit se svému vyšetřovateli a uštědřit mu několik tvrdých ran. Nyní již skoro ani nepřipomínal lidskou bytost. Bez vlasů, tělo jedna velká podlitina s instinkty týraného zvířete. Možná že mu vzali hrdost, i podstatu lidství. Sílu vzdorovat však ne. Zatím ještě ne.
 
200px-42603-350x466-t1zbyProkleté Nusle. Jak mohl být jen tak lehkomyslný. Už zatčení jeho druha Balabána, druhého ze tří králů, který nalítl na konspirační schůzce agentovi gestapa (bývalého rotmistra československé armády) ho mělo varovat, že přituhuje. Že doba, kdy se jako nepolapitelní drze a s pocitem zadostiučinění smáli do nenávistí zkřiveného ksichtu okupační moci, je dávno pasé. Doba, kdy se dokonce pokusili spáchat atentát na Himmlera, doba kdy odpálili bombu v samotném srdci říše zla v Berlíně. Podcenili protivníka? Nechali se příliš unést svými úspěchy a mýtem nepolapitelnosti, který je obklopoval? Nebo jen fašistický bezpečnostní aparát sešněroval republiku, kterou nazval Protektorátem ještě efektivněji a důkladněji? I to je možné… síť udavačů se rozrůstala geometrickou řadou, stejně jako rostla neochota lidí pomoci. Ze strachu, samozřejmě. Tváří v tvář represím, které by mohli postihnout a poznamenat celou rodinu, se se strachem mnohdy těžko bojuje. Balabánovo zatčení ho mělo varovat. Při nejednom z výslechů se s ním setkal. Během konfrontace. Už jen letmý pohled na něj vypovídal, že ho gestapácké mlátičky asistující při výsleších taky nešetřili.
 
Prokleté Nusle. Ten svýravý pocit kdesi uvnitř jeho nitra. Zpočátku večer jako každý jiný. 13. květen roku 1941. Vysílání depeše do Londýna. Franta Peltán akorát zahájil relaci, když se ozvalo mlácení na dveře. Gestapo. Nebyl čas přemýšlet. S tasenou pistolí se vrhl ke dvěřím. „Neblázni Josef, máš přece děti!“ Nechtěl to slyšet. A zatím co Morávek s Peltánem bleskově likvidovali šifrované depeše a další důkazy, prudce rozevřel dveře a střelil prvního gestapáka. Do pajšlu. Jeho černý dlouhý kožený plášť se zbarvil krví. A ostatní samozřejmě odpověděli. Střelbou. Včetně českých protektorátních četníků. Když lítají kolem kulky, je lepší střílet, Už jen z pudu sebezáchovy. Slyšel, jak jej Morávek podporuje krycí palbou uvnitř bytu. To je dobré. Ne nadarmo se mu v žertu říká Pobožný střelec. Sakra jedna z kulek ho kousla do nohy. A po ní další. Morávkova pistole ztichla. Nemohl tušit, že se mu v ní koul náboj. To je zlé. Gestapáci se valili na něj. Zmobilizoval síly a vrhl se proti nim. Pak se mu noha zasekla v zábradlí schodiště. Prudká bolest zlomeniny ho ochromila. Ovšem ne natolik, aby si uvědomil, že je konec. Že zbývá poslední rána. Do svého spánku. Bohužel se k ní nedostal, gestapácká kulka mu prostřelila zápěstí. Ještě slyšel, jak se dveře bytu zabouchly. Snad kluci budou mít dostatek času na to, aby zdrhli. Snad tady vykrvácí, aby ušel laskavé péči gestapáků, kteří se z něj budou snažit vymlátit všechno co ví. Snad… snad.. přicházelo bezvědomí. Poslední co zaslechl, byla opovržlivá slova vrchního komisaře: „Naložte tu bestii a na Pankrác s ní!”
 
Říká se, že naděje umírá poslední. Ze své životní zkušenosti věděl, že to tak je. Síla, smysl pro povinnost, neochvějnost a bojový duch jej udrželi na životě jak v bitvě u Zborova, kdy bojoval jako legionář, tak i během bojů na transibiřské magistrále. S příchodem okupace se jí chtěl postavit se zbraní v ruce. A když už ne bojovat, tak aspoň vyhodit do povětří sklad zbraní v ruzyňských kasárnách, aby nepadl do rukou Němců. Zakázali mi to a poté co rozdal pár facek, ho obvinili ze vzpoury. Začal tedy bojovat ilegálně. Ukradených pět náklaďáků plných zbraní a munice, byl začátkem.  Odboj zvaný Obrana národa přišel vzápětí. A po něm Balabán a Morávek. Tři králové, z nichž snad na svobodě ještě jeden pobíhá. Naděje umírá poslední. Sotva sebral trochu sil, rozhodl se utéct. Praštit gestapáka hlídajícího u jeho nemocničního lůžka pankrácké nemocnice, kde jej přivedli zpátky mezi živé. Bohužel, silm moc nebylo. Plán selhal a on byl okamžitě transportován. Do kobky. Nemohl tušit, že Morávek v tu samou chvíli plánuje jeho vysvobození. Rovněž nemohl tušit, že poté co záchranná operace díky jeho přemístění selhala, vyslal Morávek žádost Londýnu, aby jeho druhy ve zbrani vyměnila za zajaté nacistické pohlaváry. A už vůbec nemohl tušit, že se Morávek odpovědi z Londýna nedočkal. Asi jeho život nebyl tak důležitý, aby se za něj pokusil někdo bojovat diplomatickou cestou. Ostatně přízrak Mnichova, dy mocnosti Hitlerovi v zájmu klidu obětovaly, byl stále ještě v živé paměti.
 
Věděl, že se blíží konec. Gestapáci už dávno zjistili kým je ve skutečnosti a neváhali mu ani ukázat jeho zbitou manželku. Nehnul ani brvou. Nechtěl jim udělat radost. Nechtěl, aby všechny ty hodiny bolesti přišly nazmar. Namísto toho napsal v šeru své kobky moták. Poslední vzkaz rodině, který ukryl do škvíry ve zdi. Snad ho někdo najde. Netušil jak je zde dlouho, ale připadalo mu to jako věčnost. Netušil, co se děje venku, pokud mu to neřekli sami mučitelé. To že zabili Heydricha se dozvěděl taky od nich. Chtěli po něm, aby to odsoudil. Aby toho veřejně litoval. Propaganda. Tak jim řekl, že veřejně lituje jen toho, že toho parchanta nezabil on sám. Nelíbilo se jim to. Příští okamžiky strávil v bezvědomí. Zbitý jako zvíře. Už to začínalo být fádní. I bolest časem otupí a člověk si na ní zvykne jako na normální součást všedního života. Heydrich je mrtvej. Nevěděl, že pro republiku tím začíná doba krvavého temna. Nevěděl, že během přestřelky padl i poslední z králů Vašek Morávěk. Věděl ale, že ho čeká definitivní konec. Obzvlášť, když ho 30. června 1942 odvezli na kobyliskou střelnici. Popravčí četa nevypadala tak strašně. Znamenala jediné. Konec bolesti. A snad, možná, kdyby byl věřící, i začátek něčeho nového. Zbývalo už jen jediné. Zařvat těm parchantům do ksichtu, tváří v tvář smrti „Ať žije československá republika!“
 
Padly výstřely. Konec
 
EPILOG:
 
Moták Josefa Mašína, který ukryl ve zdi své cely byl skutečně nalezen a dostal se do rukou jeho rodině.
 
“Drahé moje děti! Posílám Vám poslední svůj pozdrav před svým odchodem na věčnost. Poslední má myšlenka patří jen Vám a to mne nejvíc tíží, neboť jste dosud ještě malé a potřebovaly byste mé největší péče. Bohužel Vás musím opustit. Dnes ještě nechápete vše, ale až budete starší, jistě mne pochopíte. Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtěli porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byly porobenými otroky, nýbrž abyste zůstaly svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou takto musíte postupovat. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí. Zůstanete zde nyní jen se svou mamičkou. Musíte ji poslouchat, abyste jí ulehčily její těžký úkol a starost o Vás. … Líbám Vás v duchu všechny, i s Vaší mamičkou. Buďte šťastni. Váš milující otec. Vlasti zdar!“
 
Mašínova žena i synové byli po válce vyznamenáni. V padesátých letech se Crirad Mašín a Josef Mašín jr. postavili komunistickému režimu a prostříleli se na západ. Společnost se stále dohaduje, jestli se jednalo o protikomunistický odboj, nebo chladnokrevnou sérii zločinů, stejně jako hledá paralelu mezi otcem a syny, kteří se postavili totalitní zvůli. 
 
Mašínova žena byla po útěku synů uvězněna a ve vězení i zemřela. 
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (23 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky