
Ještě je čas zachránit Západ. Vážně?
PETR VLK
Nejstarší britské nepřetržitě vycházející medium The Spectator je skutečně skvělé. Články jedna radost. Nicméně dnes vám z něj předložím cosi , co si pro větší transparentnost probarvím dvěma barvami. Modrou a červenou. Tyhle dvě barvy písma jsme zvolil proto, že bych potřeboval dvě jiné – černé a bílé písmo. Černé pro tu pasáž, kde se autor textu, po mém soudu nejspíše přechodně pomátl a bílé písmo tam, kde s ním lze bez výhrad souhlasit. Ty barevné fonty volím proto, že doposud jsem se nikdy nesetkal s tak rozporuplným textem, jako je tento ze Spectatora.
There’s still time to save the West
podle překladače
Ještě je čas zachránit Západ
Když se mě The Spectator zeptal, jestli bych nenapsal esej na téma „Proč musíme posílit Západ“, byl jsem nadšený – a zároveň zmatený. Proč je to vůbec předmětem debaty? Už to, že musíme „Západ“ vůbec vysvětlovat a ospravedlňovat, naznačuje, jak slabým se stal. Bylo by lepší, kdyby vůbec nepotřeboval posilovat, ale pravdou je, že Západ se stal invalidou.
Co přesně je ale potřeba posílit? Západ je myšlenka, nikoli místo. Nejde o geografii, je to způsob života. Myšlenka Západu spočívá na čtyřech pilířích: Atény – kde se zrodila demokracie. Řím – kolébka právního státu. Jeruzalém – kde židovsko-křesťanské hodnoty postavily do centra nedotknutelnou důstojnost jednotlivce. A konečně osvícenství – jehož velcí myslitelé v Londýně, Paříži a Královci zakotvili humanismus, individuální občanské svobody, dělbu moci a oddělení církve od státu.
Brzy po pádu Peisistratovy tyranie popsal Hérodotos jev, který dodnes slouží jako klíčové ponaučení v politické filozofii. Poznamenal, že Athéňané nebojovali o nic lépe než jejich sousedé, když jim vládli tyrani. Jakmile však odhodili jho tyranie, každý muž začal vynakládat maximální úsilí a válečníci se ukázali jako silnější a v bitvě úspěšnější. Proč? Protože nyní každý pracoval sám pro sebe, ne pro svého pána. Hérodotos si toho všiml a formuloval volání po sebeurčení a svobodě – základní myšlenku Západu.
Tato myšlenka je základem pohledu Immanuela Kanta na lidstvo. Lidstvo je nedokonalé. Kant napsal, že „z tak křivého dřeva, z jakého je člověk stvořen, nelze vytesat nic absolutně rovného.“ Západní pojetí lidstva to neuznává.
Nejdůležitějším slovem pro svobodu je „ne“. Nesouhlas je sebeurčení. Říct: „Ne, v tomto ohledu se cítím jinak“ znamená cítit se svobodně. Svoboda myšlení a jednání začíná slovem „ne“. Svoboda říci „ne“ je opakem nesvobody, která spočívá v nutnosti říkat „ano“. Demokracie je společnost, kde lidé mohou říkat „ne“. Diktatura je společnost, kde říkají „ano“. Svoboda ze své podstaty implikuje kritický postoj k autoritě. Umožňuje a podporuje rozpory, které autokratičtí vládci nemohou tolerovat. Právě proto se diktátoři snaží oslabit Západ.
V důsledku toho je Západ jako otevřená společnost založená na svobodě, právním státu a lidských právech nucen se bránit. Podle údajů, které po desetiletí shromažďoval think-tank Freedom House*, se v roce 2025 úroveň svobody ve světě snížila již dvacátý rok po sobě. Situace se zhoršila v 54 zemích a zlepšila se pouze v 35.
Nejsmutnější je, že pouze 21 % světové populace žije v zemích považovaných za „svobodné“, oproti 46 % před dvaceti lety. Autokracie se staly početnějšími, represivnějšími doma a agresivnějšími ve své zahraniční politice. Západ je nyní ohrožen a oslaben jak zevnitř, tak zvenčí. Jeho třemi hlavními vnějšími protivníky jsou Rusko, Čína a islámské země, zejména Írán.
Cílem Číny je stát se nejpozději do roku 2049, stého výročí Čínské lidové republiky, první světovou ekonomikou. Kombinace komunistické autokracie a „turbo-státního kapitalismu“ se ukázala jako pozoruhodně efektivní, a to i proto, že Západ v tomto působivém příběhu růstu sehrál roli „užitečného idiota“.
Při zpětném pohledu bylo přijetí Číny za plnohodnotného člena Světové obchodní organizace v roce 2001 největší chybou západní obchodní politiky. Bylo naivní a krátkozraké přijmout do WTO tak velký, nedemokratický stát, který nebyl ani schopen, ani ochoten dodržovat pravidla volného obchodu, a přesto mu udělit status rozvojové země se všemi souvisejícími výhodami. Bylo to jako dovolit největšímu tyranovi na hřišti zmlátit své kamarády.
Krátkodobě Čína přispěla k růstu a prosperitě ostatních účastníků, ale dlouhodobě změnila globální rovnováhu sil a vytvořila na ní nebezpečnou závislost. Poměrně nešťastným příkladem je německý automobilový průmysl.
Po celá desetiletí se němečtí průmysloví giganti spoléhali na nízkonákladovou výrobu a lukrativní spotřebitelské trhy v Číně. Nedokázali však pochopit rozdíl mezi dobrými obchodními vztahy a strategickou závislostí. Tato přátelská spolupráce skončila, když Čína získala potřebné dovednosti a technologie a s podporou státu zahájila ofenzivu proti německému automobilovému průmyslu, zatímco se čínské domácí trhy tiše uzavíraly.
Čína předvedla mistrovský příklad expanzivní geopolitiky, prováděné kapitalistickými prostředky. „Změna skrze obchod“, naivní naděje 90. let, se proměnila ve svůj opak. Změna nastala, ale místo větší svobody vedla k nesvobodě.
Tento trend byl urychlen závodem ve zbrojení v oblasti umělé inteligence mezi USA a Čínou. USA si v této oblasti stále drží dominantní postavení, ale Čína má díky své totální kontrole nad svou populací mnohem větší přístup k datům, neomezený žádným regulačním ani etickým rámcem. Navíc existuje stále více náznaků, že Čína aktivně podporuje skepsi ohledně umělé inteligence na západních platformách sociálních médií.
Propaganda zaměřená na vyvolání úzkosti a zpomalení rozvoje konkurence přináší ovoce. Amerika je v současné době extrémně skeptická k technologiím. Je pravděpodobné, že příští prezidentská kampaň bude částečně záviset na tom, která strana slibuje, že nejlépe ochrání voliče před umělou inteligencí. Čína chápe, že kdokoli ovládne umělou inteligenci, bude ovládnout jak ekonomiku, tak politiku. Zdá se, že přebrání vedení v těchto oblastech je jen otázkou času.
Zatímco Amerika tuto hořkou realitu alespoň uznává a víceméně úspěšně se s ní vyrovnává, Evropa ji raději popírá. Uprostřed uklidňujících, rutinních prohlášení EU se Evropa postupně mění v zábavní park pro asijské turisty, kde se vysoká kvalita života kombinuje s klesající produktivitou a tvorbou přidané hodnoty.
Celkový globální trend je jasný: demokratické ekonomiky slábnou, zatímco nedemokratické posilují. Uprostřed tohoto globálního posunu zůstávají vojenské důsledky podceňovány. Mnozí i nadále vnímají Čínu jako vojensky pasivní, čistě ekonomickou mocnost, ale to zdaleka není pravda.
Čínský vojenský rozpočet se téměř zdvojnásobil, ze 145 miliard dolarů v roce 2015 na 281 miliard dolarů letos. Hlavním problémem zůstává Tchaj-wan. Anexe tohoto demokratického, západně orientovaného ostrovního státu a jeho integrace do monolitické komunistické republiky je jednou z hlavních priorit Si Ťin-pchinga.
Čína udeří, jakmile si uvědomí, že Amerika kvůli vyčerpaným zdrojům Západu v konfliktech na Ukrajině a na Blízkém východě nemá sílu zasáhnout. Pokud Čína dosáhne svého cíle bez aktivního odporu západních zemí, světový řád projde zásadními změnami.
Rusko-ukrajinský konflikt hraje v této strategii klíčovou roli. Vladimir Putin dosáhl dvou důležitých cílů: rozdělení Západu dalším odcizením USA a EU a vyčerpání amerických a evropských vojenských rezerv. Putin si je dobře vědom slabin Západu.
Je těžké pochopit, proč brutální útok Hamásu na Izrael nevedl ke globální vlně solidarity s Izraelem, ale k masivnímu nárůstu antisemitismu. Částečným ospravedlněním pro to je, že odvetná opatření Izraele v Gaze od 7. října překročila všechny přijatelné meze a že jeho domácí i zahraniční politika je velmi sporná. Udělala izraelská vláda chyby? Rozhodně. Je to záminka k antisemitismu, když se kritika Izraele vztahuje na všechny Židy? Samozřejmě že ne.
Tento trend nicméně přetrvává. Antisemitismus se stal duchem doby v popkultuře, zejména mezi mladými lidmi. V Německu bylo loni zaznamenáno 8 725 antisemitských incidentů. To je nejvyšší číslo ze sedmi zemí zahrnutých do Výroční zprávy o antisemitismu za rok 2026, které překonalo údaje ze Spojených států (6 274) a Spojeného království (3 700). Je také důležité poznamenat alarmující trend. Od roku 2021 do roku 2025 se počet incidentů zvýšil o 124 % ve Francii, o 131 % ve Spojených státech a o 215 % v Německu.
Hlavním důvodem tohoto vývoje byla bezohledná a nekontrolovatelná migrační politika. Islámské kruhy, včetně speciálně vyslaných džihádistů, již léta podkopávají západní společnost a její základní hodnoty. Nikoho, kdo o tom mluví, nelze obvinit z islamofobie.
Pravá islamofobie je neschopnost rozlišovat mezi těmi, kdo usilují o mírovou integraci do západní společnosti, a těmi, kdo přicházejí zneužívat západní systém a ničit jeho hodnoty. Pod rouškou soucitu vede nekontrolovaná a často nelegální imigrace nejen ke kulturní degradaci Západu, ale také přispívá k vzestupu pravicových a levicových populistů a extremistů v reakci na současnou situaci.
Politická korektnost se stala „trojským koněm“ antizápadního smýšlení, které je tak milováno diktátory a autokraty. Ztělesňuje „trojúhelník proti svobodě“, který bezproblémově kombinuje antisemitismus, antiamerikanismus a antikapitalismus. Mezi zastánci politické korektnosti byl koncept „Západu“ dlouho vnímán s podezřením. „Globální Jih“ a „Globální Sever“ se nyní staly povinnými pojmy v geopolitickém diskurzu. Pro ty, kdo používají termín „globální Jih“, není vina Západu v koloniální politice náhodou, ale cílem společné agendy.
Politická korektnost se často maskuje jako dobré úmysly: boj proti rasismu, ochrana menšin, předefinování privilegií a přehodnocení koloniální historie. Ve skutečnosti však převrací naruby téměř všechny hodnoty a aspirace civilizace.
V boji o roli oběti ztrácejí pojmy pokroku, konkurence, růstu a prosperity svůj význam. Na Západě byl úspěch kdysi ceněn více než neúspěch, bohatství více než chudoba a krása více než ošklivost. Za vlády politické korektnosti se toto vše obrátilo naruby. Zdá se, že Západ nenávidí sám sebe a směřuje k sebezničení.
Zničí Západ nekonečné výčitky svědomí? Pochopí, co ztrácí, až bude příliš pozdě? Nebo je současná krize právě tím lékem, který Západ potřebuje k obnově? V nejlepším případě by se Západ mohl znovuzrodit na pokraji kolapsu. Pak si Západ konečně uvědomí, co je v sázce, a pochopí, že alternativy jsou mnohem horší.
Proč potřebujeme posilovat Západ? Protože jinak ve světě zvítězí tyrani.
Autor: Mathias Döpfner
je německý podnikatel, novinář a CEO vydavatelství Axel Springer SE. Je také členem představenstev společností Netflix a Warner Music Group.
******
Ještě nikdy jsem nic podobně slepeného z naprostých blábolů a jasných pravd – nečetl….
Všinli jste si kdo je autorem? Generální ředitel Springeru, člen boardu Netflixu a Warnerů!!! Tedy jeden z těch, co vytvářejí světové, či spíše ZÁPADNÍ VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ!!!!!
On v podstatě ovládá tři mimořádně velké a vlivné mediální říše! A má tu odvahu si stěžovat, kam že to Západ přivedl!! Ano na buben!!! A co proti tomu do teď asi tak udělal konkrétního, kromě napsání tohoto textu pro Spectator?
To, že studoval zřejmě velmi usilovně historii, filosofii a literaturu je sice moc pěkné, ale nedává mu právo generalizovat!
Je zvláštní ho číst o univerzálních lidských právech, svobodě , atd. atd. ale pokud jde o rovnost mezi národy a právo na výběr vlastního osudu, tak tohle všechno zjevně upírá Číně! Ta nemá právo na výběr svého společenského řádu, právo na hospodářský a sociální vzestup a volbu cesty, která k tomu vede. Ne, když nás při tom překoná a předhoní.
A ani při redakci textu nedocvaklo ten nonsens, kdy se na jedné straně ohání Aténami, které zavedly demokracii a tím pádem se jejich vojáci, protože byli svobodní stali nadřazenými vojákům ze států, kde stál v čele monarcha, a by si vzápětí stěžoval, že Západ ekonomicky deklasuje Čína, se svým nedemokratickým systémem. Od panáčka autorových kvalit bych osobně čekal konzistenci a nikoli popírání sama sebe!!!
A samozřejmě identifikuje tři nepřátele Západu – Čínu, Rusko a islamismus! Samozřejěm iránský! Nikoli saudský emirátský, turecký, marocký, atd.atd. iránský – menšinový šíítský!!!!
Že Čína a Rusko se více než sveřepě a usilovně brání islamistům? Projev nedemokracie! Ale na kolektivním Západě jde o ohrožení jeho existence! Což je správně. A ano ilegální migrace a politická korektnost je vražená kombinace!!! Jenže když vypukla migrační tsunami a přišlo v Německu ono neblahé Wir schaffen das!, přesto, že jsme tenkrát pracoval hlavně a téměř výhradně s německými zdroji , nějak si nemohu vybavit a ani v rozsáhlém archivu Kosy na toto téma najít. Za to když jsem pro vyhledávání zadal najít článek z vydavatelství Axel Springer, kde je vláčen bahnem profesor Thilo Sarrazin za svůj postoj k migrantům, tak mi toho vyjelo na první dobrou docela dost. Třeba:
Článek na WELTu: „Thilo Sarrazin ist nur als Provokateur originell“
nebo
WELT: Thilo Sarrazin weiter mit Rücktrittsforderungen konfrontiert“
Profesor Sarrazin se stal lovnou škodnou dávno před migrační tsunami, když upozorňoval, k jakému úpadku v Německu vede příchod kulturně nekompatibilních migrantů.
A ještě lepší je i takový Bild, který zpočátku víc e než horlivě podporoval šafnutí Angely Merkel:
Třeba článek BILDu z 8. října 2015 o Merkelové u Anne Will. BILD tam její vystoupení podává poměrně pozitivně: titulek zní „Merkel bei Anne Will: ‚Wir sind stolz, innerhalb Europas offene Grenzen zu haben‘“ a text zdůrazňuje její optimismus a její opakované „Wir schaffen das“
Ještě lepší je kousek z 31. května 2016, kdy vyšel velký retrospektivní materiál „Das ist ein deutsches Problem“, který popisuje začátek uprchlické krize. A je tam pozoruhodná věta:
„Wir schaffen das“, sagt Merkel – und die meisten Medien loben sie am nächsten Tag dafür. Auch BILD.
A tak bych mohl pokračovat v podstatě do nekonečna!!! Co tehdy dělal a říkal CEO od Springerů, co má dnes o příčinách úpadku Západu tak jasno?
Západ se nestal silným a světovým hegemonem skrze svůj společenský řád. Ale jen díky historické náhodě, která v něm způsobila technické průlomy, které jinde na planetě tehdy neměly rovné.
Demokracie nerovná se technologický pokrok.
Kolo vynalezl kdysi dávno někdo buď v prvobytně pospolné společnosti nebo v otrokářském řádu. Železo a jeho zpracování? Otrokářský řád. Vynález střelného prachu? Feudalismus! Takže dějinné objevy a ekonomický pokrok byl záležitostí VŠECH společenských řádů! Respektive lidské zvídavosti a usilovnosti. Tzv, demokracie nemá na nic monopol! Nota bene kdyby Stalin nezachránil západní demokracie před Hitlerem, nebyl by ten technický pokrok nijak zastaven, na tom si Adolf velmi zakládal, ale skončily by demokracie. Speciálně ta britský za přežití vděčí sovětskému diktátorovi. Čínští komunisté také byli kdysi dobří, když bojovali proti Japoncům….
Tenhle ředitel zeměkoule fakt neví,c o chce! Tedy kromě zničení Ruska, Číny a vyhnání islamistů z Evropy! Tu Čínu pomáhal postavit na nohy. Ty islamisty kdysi zval do Evropy…..
A dneska si nevidí do mluvidel!
Přesto ten jeho text shledávám jako mimořádně zajímavý!
KOSA NOSTRA
- Už je to trapné, pane Hladík - 29.8.2026
- Don Dozimetr: Tak tohle je k zblití! - 29.8.2026
- Bruselské zjevení: Von der Leyenová si konečně všimla toho, co Rusko vždycky vědělo - 29.8.2026

Vláďa Putler je krvelačné a loupeživé koště.
Jolana Holinkovitá
je píííča.
Jolan Holínek je především nebetyčný tupec…
Proč „Holínek“?
Nejrychlejší vědecký pokrok uváděný rychle do praxe – válka.
Myšlenka západu v Athénách ……. chčiju smíchy.
Role užitečného idiota v posilování diktatur ? Čirý kapitalismus v praxi. Levná výroba v otrokářství nevadí lidem prsícím se lidskými právy.
A mohl bych pokračovat …… jednoznačně však celý text zavání tou nejstarší konstantou – pokrytectví. Uznáváme svobodu – ale jenom když je po našem.
„Nejrychlejší vědecký pokrok uváděný rychle do praxe – válka.“
To je velký omyl.
Války sice nutí k mírně efektivnějšímu zavádění vědeckých experimentů do praxe.
Ale zásadně decimují vědecký pokrok, průmysl, a celou společnost komplexně.
Lidé i zdroje jsou utápěny ve válce, a společnost upadá.
Celkově tedy válka neposouvá dopředu, ale naopak brzdí rozvoj.
A dronova valka na ukrajine je co asi ?
Decimuji se pouze mista kde jsou nove zbrane zkouseny. A zazemi prosperuje.
Na rade je bojiste evropa. Hergot chlape myslete globalisticky.
Já su len vesnický sprosták,
ale nejde mi na pochop,
jak dronová válka prospívá ekonomice Ukrajiny nebo Ruska?
A jak to vlastně souvisí s mým závěrem, že celkově tedy válka neposouvá dopředu, ale naopak brzdí rozvoj.
další impotentní polemika dvou jewropských imbecilů