Jdeme tiše

Zákon o sociálním bydlení, bezdomovci a ženy samoživitelky. To jsou témata v popředí mnohých předvolebních slibů uskupení, jež bojují o naše radnice. Nepřizpůsobiví občané letos ze zorného pole vypadli. Tedy v tom pozitivním slibodání. Na severu Čech se objevilo tu a tam jen jejich přiškrcení v mezích zákona, což už vyšetřuje policie.

Sociální bydlení se stalo takovým předkladatelským oříškem ve stylu “kolik třešní, tolik višní”. Není snad politické síly u nás, která by si ráda nepověsila tuto vycpanou trofej nad svůj krb. Věc má ovšem tři zásadní háčky: kdo ten ranec zaplatí, komu ho přidělit a jak ho pak z tepla bytečku zase vyhnat. Stát se marně snaží spekulovat v rovině: my to rozdáme a slízneme smetanu a obce to pak zaplatí, budou provozovat a ponesou za to odpovědnost. Obce se většinou brání faktickým protiargumentem: nas.at! Ale i ony žonglují s touto bohulibou myšlenkou. Nějaké ty ubytovací zdroje by se našly. Dílem je už vlastní, dílem by je mohly odkoupit a dílem zrekonstruovat stávající nebytové prostory do formy tepla domova. Komu je ale přidělit a na jak dlouho? A aby to všechno nepadlo do klína jen těm, co se nechtějí sami přičinit ani náhodou a jen vysávají společnost. To by kluci a holky na radnici skončili u občanů rázně na dvě doby. A tak se navrhuje: jen mladým do xx let věku, jen těm co mají takové a makové malé děti, jen těm co nemají u obce žádné dluhy…a jak s nájmem? Dotovat, nebo tržně? A co s případnými dluhy oněch potřebných? My si placení pohlídáme, zní mnohde pašácky, budou to jen přechodné startovací byty a pak je přidělíme jiným atd. No, nevím jak to půjde, protože všemožná kritéria stále směřují jen k oněm výše jmenovaným vysavačům sociálního hrnce a že je bude těžké vyhodit kdykoliv, i při neplacení nájmu a energií, natož po přidělené době, to je jasné všem už dneska. Však víme jaká je u nás v tomto praxe s vymáháním práva, že? A co takhle začít je přidělovat jen těm co tvoří národní důchod a o nichž se stále vytrvale mlčí? Např. nemá žádné dluhy vůči státu ani obci, nebyl nikdy trestán za úmyslný trestný čin, nevlastní žádnou nemovitost, odvádí daně i odvody nepřetržitě x let poměrem k jeho věku s minimální pauzou (1-2měsíce), má minimálně dvě malé děti a jeho příjem trvale nepřesahuje xx. To by ovšem nepasovalo zase na důchodce v nouzi a na:

Matky samoživitelky jsou u nás brány automaticky jako objekty hodné všeobecné lítosti, charity a státní ochrany. A přitom každá rozvedená z nich slibovala před soudem, že je o děti schopna se řádně sama starat a zajistit je. Bohužel tím zajištěním se automaticky předpokládá sociální dávky, společenský soucit a přidělení bytu (nebo alespoň kompletní sociální příspěvek na jeho provoz). Plus nejlépe školkovné zadáčo, obědy zdarma a úlevy na kde co. To rozvedený chlap je jiná sorta. Děti mu automaticky nepatří, ba dokonce na ně nemá nárok ani když je dovede a chce lépe zabezpečit a zaobstarat. A není výjimkou, že jeho alimenty jsou mnohdy jediným poctivě vydělaným zdrojem peněz v rozpočtu rozvedené matky. Přesto si alimenty nemůže dát do životních nákladů i když je prokazatelně platí, za to matka samoživitelka má své děti v nákladech vždycky automaticky, i když se o ně řádně nestará (viz děti samoživitelek nemají zaplacené obědy). Chlap prostě platí a platí a vydělává a vydělává, mnohdy ve dvou zaměstnáních současně a taky jeho odvody státu, jsou tím pádem dvakrát tak vyšší. To ale ještě nestačí k tomu, aby si ho někdo vůbec všiml, poděkoval mu, či dokonce uznale poklepal po rameni. K pozornosti a vděku společnosti by se dopracoval jedině tím, že by přestal pracovat, nic by neplatil, časem okradl deset věřitelů o nějaký ten statisícek, či rovnou miliónek, vykašlal se na děti, obral sociální i VZP systém a stal se:

Bezdomovci jsou v naší společností zvláštní VIP skupinkou. Ačkoliv se v drtivé většině jedná o práceschopné pijavice s dluhy ve výši kamaždohlídneš, veřejné zloděje čehokoliv a obtížné pouliční lemply, požívají statutu nejpotřebnějších z potřebných hodni zvláštního zřetele a soucitu.

Jedu si to takhle malým městem z jednoho konce na druhý, v pracovním špinavém oblečení, zpocený a s křovinořezem na sedačce spolujezdce. Právě jsem někomu posekal pozemek a vydělal si 300kč brutto. Zastaví mě policajt a prej mi za bílého dne nesvítí jedno přední světlo, což je proti předpisům. Vidí odkud jedu a kam a taky ví, že jsem si toho sám nevšiml. Má tedy se mnou soucit. Tak prej jenom za kilčo, zamrká na mě. Třetina vejdělku v řiti a to mi po třiceti dnech ještě přišlo upozornění, že pokud nechci exekuci, tak ať to kilčo štandopéde koukám dovalit. Nojo říkáte si, moje chyba. Jistěže jenom moje. Vím. Mám si všímat a platit přesně a včas. Všechny ty nájmy, energie, pojistky, daně z každého prdu, odvody, školní potřeby dětem, kroužky školní i ty mimoškolní, DPH, taky něco na charitu, na domácnost, manželce v nemoci, dětem v pubertě, zimní pneu, parkování, oblečení, povlečení, vyslečení, vysvědčení, vysvěcení, nasvícení…Copak jsem přesto všechno neviditelný? Copak si opravdu ve společnosti nikdo nevšiml, co všechno jsem už za těch 30 let zaplatil, zajistil, vybudoval a odpracoval? A přitom jsou nás takových miliony! Ne, nevšiml. Nejsme totiž asociálové, samoživitelky ani bezďáci. Jsme jen poctivá, spořádaná, pracující masa nehodna větší pozornosti. Pracujeme tiše, platíme tiše, žijeme a umíráme tiše!

A co takhle tato zviditelňovací opatření: po 20 letech nepřetržitého placení daně z příjmu její snížení o třetinu, po 10 letech placení sociálních odvodů bez jakéhokoliv čerpání sociálních dávek sleva o 5%, po 10 letech nečerpání z fondu VZP bonus 10 000kč, po 15 letech nekonfliktního soužití v obci parkovací bonus, či sleva na svoz odpadu. Ono by to šlo. A to by byla témata do voleb. Zviditelníme anonymní občany! Děkujeme vám, pašáci! Ohodnotíme skutečně potřebné! A všichni sociálové půjdou a povinně se jim na náměstí pokloní!

JDEME TIŠE

A byla mlha hustá nad krajem
tak hustá, že noční kapky
držely si tlapky navzájem
aby se neztratily…

A tma černá nad domy
tak černá, že ženský
panna i ta věrná
měly špatný svědomí
aspoň pro tu chvíli…

A ticho jako v hrobě
jak po bitvě u Cušimy
kdy jen mrtví šeptaj sobě
tak tiše
jak jen šeptá člověk mezi svými
tak tiše
nesměle a drze
my jdem
tak tiše
jak zní činel z plyše
jak zajíc strachy dýše
a člověk každý z nás
vprostřed vlastní chýše
tam tvoří tuto zem

[ad#pp-clanek-ctverec]