Jaké „nejlepší“ bílé lži nám vyprávěli, když jsme byly děti?

Není toho málo, na co jsme si měli dávat pozor. Za každým rohem číhalo nějaké nebezpečí. Avšak s dospíváním praskne nejedna bublina, nejeden mýtus, jenž v nás rozsévali osoby blízké. Norská rozhlasová stanice P3 se pomocí anonymního internetového fóra Jodel vydala za tím nejlepším, čím Nory jejich rodiče a další příbuzní, popř. učitelé, spolužáci, sousedé a další autority ošálili.

„Srazí-li se dva mraky, tak se ozve hřmění.“ A budeme-li dělat grimasy, či vyplázneme jazyk v okamžiku, kdy vítr změnil směr, tak naše tvář takhle zůstane navždy. Některé děti se pak bály, že se jim vítr otočí ve spaní a že v důsledku toho budou navždy vypadat divně, a tak se snažily usínat usmívajíc se. Také nemáme napodobovat zpěv kukačky, jinak nám začne krvácet z jazyka. Z nasnězeného sněhu se nám do žaludku dostanou tasemnice. Hrát si u potoka či řeky bylo zapovězeno, poněvadž nás mohl unést vodník. A vydáte-li se mimo stezku, tak vás unese trol. Někteří dokonce své děti strašili „trolí školou“: Nejedna máma se tehdy, když se děti zlobily, tvářila, jakoby psala dopis do „školy trolů“ a hrozila, že tam pošle své děti. Ty pak byly hodné i několik dní v řadě.

Zas jiným říkávali, že pokud si počmárají tělo barvami, tak se nakazí rakovinou kůže. A nenecháme-li se ostříhat, než zakryje ofina oči, tak budeme do konce života šilhat. Za dloubání se v nose hrozili upadnutím prstu anebo rovnou upadnutím nosu a velkou dírou uprostřed tváře. Dloubáním se do pupíku může „uzel rozpárat“. Jinak v rozporu s tím, co bylo řečeno během sexuální výchovy ve škole se děti prý rodí pupíkem. Ani nezapnutí poklopce nezůstalo bez povšimnutí, to vám pak mohl upadnout pindík. Masturbace prý způsobuje slepotu a ochlupení rukou. A z kouření a popíjení kávy v dětství, říkávali, přestaneme růst, anebo nám vyrostou na patách vousy.

Za klení jsme si měli jít omýt pusu mýdlem. Ze špatných skutků se nám v srdcích vytvoří černé skvrny. Některé děti vyprávěly dalším dětem, že pokud se ve škole dopustí něčeho špatného, pak budou muset za ředitelem a odsedět si trest, jenž měl spočívat ve vybarvení kresby barvami, aniž by se pastelky ocitly mimo čáry vymezující jednotlivá políčka kresby.

„Snězte na talíři vše a zítra bude pěkné počasí“. Jojo. Jestli bude mít dítě u jídla na sobě čepici, tak se nikdy nenasytí. Jídlo se mělo nechat „klesnout“ před koupáním se/plaváním, jinak nás mohly chytnout křeče a mohli jsme utonout. Hrozilo se, že nebudeme-li jíst ryby, tak budeme trpět kurdějemi anebo nám vypadnou oči. Nebezpečí hrozilo i spolknutím semínek jablek, hroznů anebo vodních melounů /vyroste nám v žaludku strom/. Vyřčením této vyhrůžky byl u některých útlocitnějších vzbuzen ten největší strach. Podobně tomu bylo se žvýkačkou, jež byla spolknuta nedopatřením, neboť nejspíše ještě dnes plave v žaludku nejednoho z nás, popř. způsobila někomu zánět slepého střeva.

Nedostatečným popíjením mléka se nám zlomí kosti v těle. Krajíc chleba se sýrem a šunkou bude z ohřátí v mikrovlnné troubě méně zdravý. Zato budeme-li jíst trošičku spálené jídlo, jako kůru chleba, tak budeme vynikat ve zpěvu, anebo budeme mít samy krásné děti. A když kolem pojede auto, ze kterého se prodává zmrzlina, a zazní znělka (kterou zná v Norsku každý), tak je to, aby se dávalo najevo, že zmrzlina došla (přičemž opak je pravdou).

Norští rodiče mívají pravidlo, že na sladkosti, limonády a nezdravé dobrůtky bývají vyhrazeny soboty. Někteří rodiče měli „kouzelnou zásuvku“ plnou „zakázaného ovoce“, jež měla nadpřirozené schopnosti a otevírala se pouze o sobotách. Některé děti u ní už stály a čekaly, až se sama otevře, a to třeba až do takových 17ti let věku.

Na osobní hygienu směřovalo mnoho vyhrůžek a zastrašovacích vzkazů: Nebudeme-li si mýt uši, tak do nich přiletí mouchy a nakladou v nich vajíčka. Nebudete-li si mýt zuby, tak nám v řiti vyrostou zuby. Nebudeme-li zavírat víko záchodové mísy, anebo zůstaneme-li příliš dlouho sedět na záchodě, či pohrajeme si s toaletním papírem, pak z ní vyleze postava obludy zvané dodraugen. Ještě dnes se najdou děti, jež se kvůli tomu obzvlášť důkladně zakoukají do záchodové mísy, jestli tam náhodou není.

Na čas, když podle rodičů nastal ten správný čas jít do hajan, dohlíželi dost přísně. Aniž by se k tomu přiznali mívali rodiče některých dětí ve zvyku přenastavit hodiny/hodinky před tím, než měly jít spát. A to zejména tehdy, kdy byly děti třeba z tělesných aktivit venku utahané, anebo když se měly druhý den zúčastnit něčeho náročného. Někde nedovolovali dětem před spaním dívat se na plameny kamen, krbu, či svíčky, jelikož se z toho měly ve spánku počůrat.

Nebudeme-li spát před Štědrým dnem, tak nám vánoční skřítek, nebo-li Julenissen nepřinese dárky. Nápodobné to bylo se vílou Zubejdou v norsky „tannfeen“, jak se jí říká norsky. Norským dětem, jež přišly o mléčné zoubky, se říkává, že uloží-li tyto zoubky do sklenice s vodou, tak si víla zoubky odnesou a na jejich místo zanechá mince.

Jinak nám bývávalo vštěpováno, že za hašteření v autě nás unese tunelový trol či že je protizákonné mít za jízdy zapnutá světla uvnitř auta. Anebo že pokud se za jízdy zapnou světla nad zadními sedadly auta, tak nabouráme.

Účelem těch četných účelových lží hraničících s pověrčivostí se liší, ovšem mnohdy šlo o to , aby si rodiče usnadnili život. Nám dětem nahlávali a hrozili smrtí a trvalými následky (a tím podceňovali inteligenci dětí), přitom nám tvrdívali, že budeme-li lhát my, tak nám jazyk zčerná. A třeba řada maminek vždy reagovala na neustálé dožadování si něčeho anebo stěžování si svých dětí tím, že jim říkala cosi o své zcela jedinečné alergii (hrozila, že bude mít vyrážek do po celé kůži, a to přece nechcete, aby měla vaše vlastní máma) právě na to neustálé dožadování si něčeho anebo stěžování si. Byl to takový pud sebezáchovy, jenž jim to nařizoval. Anebo kdo si nevzpomene na omílané fráze o tom, budete-li takhle remcat, tak přiletí ptáček a pokálí vám pusu.

A to jsem ještě nezmínil všechny ty výhrůžky, s nimiž přicházeli nejen nejbližší, pokud někdo vyrůstal/vyrůstá ve věřící rodině. Popisovat je by naplnily minimálně celou knihu.

Pro některé to je legrace, když se na to dívají zpětně, a rádi se o ty lži s ostatními podělí. Jiným to zas při pomýšlení, nakolik snadno se nechávali obalamutit a uvádět v omyl připadá trapně, či trpké. Jakožto dítě jeden uvěří většině toho, čím se vám svěřují rodiče. U někoho všechny ty lži nevyvolaly větší újmu, zato u dalších poznamenaly na duši na celý přinejmenším dětský život. A co na to sám barnevernet, světoznámá norská organizace na ochranu dětí?