16.7.2013
Redakce
0
Kategorie: Politika

Jak “umí podnikání” bolševická chobotnice

Sdílejte článek:

REDAKCE PP 16/07/2013

 

Když komunisté po roce 1989 předali v sametové frašce pod patronací KGB politickou moc Prognostickému ústavu, samozřejmě si zachovali, v duchu svého učení, hlavní páky na rozkradení zbytků zbídačeného hospodářství. Rudá chobotnice měla svá chapadla, vybavená informacemi STB a otevřenými náručemi bank, všude. Jak jednoduché to měli se ukazuje na příkladu rodiny současného ministra zemědělství Miroslava Tomana.

 

[ad#hornisiroka]

 

Již v roce 2004 napsal Richard Král na zvedavec.org: 

 

Vrcholí přípravy k přechodu celého národního hospodářství na nový hospodářský mechanismus.” řekl dne 20.12. 1988 na schůzi České národní rady tehdejší místopředseda vlády, předseda České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj a dlouholetý ministr zemědělství Miroslav Toman.

Zřejmě proto soudruha Tomana změny započaté necelý rok poté nikterak nezaskočily. Nezaskočily ani jeho dva syny, kteří si strategicky rozdělili úlohy.

Jeho první syn Miroslav Toman zvolil kariéru ve státní správě, a to tam, kde se rozdělují peníze a dotace. Stal se prvním náměstkem a státním tajemníkem ministra zemědělství, mimochodem velmi pravděpodobného bývalého agenta KGB Jaroslava Palase. Jistí rodinné impérium takříkajíc “zezadu” a objeví-li se nějaká zajímavá dotace, šup s ní do rodinných firem. Palas označil Tomana v jednom z rozhovorů za “velmi organizačně schopného a velmi výkonného pracovníka”. Zkrátka já na soudruha, soudruh na mně. Na ministerstvu zemědělství pracoval předtím ve funkci “obyčejného” náměstka – hlavního vyjednavače s EU a posléze od července 2002 ve funkci náměstka pro vztahy s EU. Ve své funkci odpovídal zejména za hladký vstup českého zemědělství do struktur Evropské unie a byl, jak se říká, přímo u “dotačního pramene”. V současnosti také zastává funkci předsedy Koordinační skupiny bezpečnosti potravin, která rozhoduje o tom, jaké potraviny jsou závadné a jaké nikoli. Co se bude prodávat a co ne, kde se uloží drahé a dlouhé dodatečné atesty.

Druhým synem je Zdeněk Toman, který se díky svým poněkud násilnickým sklonům stal nedávno obětí českého bulváru, když se dramaticky rozváděl s herečkou (?) či zpěvačkou (?) Kateřinou “Ráda se svlíkám” Brožovou. Stojí mj. v čele potravinářského gigantu – holdingu AGROTRADE s obratem pět miliard korun ročně.

Jak se vlastně Tomanové zmohli k majetku v řádech miliard korun? Tvrdou prací? Nebo jen využili informací, konexí a drzosti? Uvedeme jeden typový příklad, jak se v Čechách privatizovalo. V roce 1997 Tomanové ovládli společnost JEMČA, držitele nejvyššího podílu na celkovém obratu trhu s čajem v ČR. A jak jinak, než podvodem a za neuvěřitelných okolností. Na jaře rozhodla Klausova vláda na návrh ministra financí Kočárníka o prodeji 28% akcií JEMČA společnosti AKTIVITA , ve které figuroval jako jednatel klanový právník Tomanů Ivan Kozel. Stejná část, tj. 28% akcií JEMČA, byla AKTIVITA svěřena zadarmo na bázi příkazní smlouvy od FNM, spolu se zřízením předkupního práva na tyto akcie. Jinými slovy Tomanové dostali pro ně klíčový kontrolní balík v JEMČA zadarmo (již předtím získali menší balík akcií od jednotlivých akcionářů), nemuseli ho zaplatit, využívali jej a byli si jistí, že jim ho nikdo nemůže zcizit, neboť k němu mají předkupní právo. Je to jako by prodávající přenechal “kupujícímu” bezplatně k užívání auto a současně mu k němu zřídil předkupní právo, aby o něj nemohl “kupující” přijít. Zkrátka další způsob krádeže vymyšlený soudruhy, tentokrát ve formě “zapůjčení se současným zřízením předkupního práva”. A závěr “zprivatizování” JEMČA? Kupní cenu nikdo nezaplatil, společnost AKTIVITA zanikla, JEMČA se sloučila se v roce 2003 se společností ALIMA značková potravina a Konsolidační agentura měla další pohledávku na prodej. Určitě si jí koupí sami Tomanové, odhadem za 5 – 10% její hodnoty. Tak se dělají obchody.

Podobným způsobem jako JEMČA “zprivatizovali”, resp. zcizili Tomanové další, povětšinou zemědělské či potravinářské podniky. Jednalo se o výrobce majonéz BONECO, NANUK (mrazírenské výrobky), řadu masokombinátů a podniků na zpracování masa (Českomoravské mrazírny, a.s). Ovládají miliardový gigantický masokombinát XAVEROV, nástupce bývalého státního podniku Drůbežářský průmysl. Aby unikli před věřiteli (povětšinou však před státem a FNM) a zametli stopy, podnik se několikrát transformoval či slučoval. V roce 1991 byl privatizován po názvem Xaverov a.s., v roce 1992 převod podniku na XAVEROV, a.s., následuje 1993 Xaveross, s.r.o., poté v roce 1999 Xaverov holding, a.s. a nakonec fúzí s dalšími “získanými” podniky (např. Drůbežářský podnik Libuš, a.s.) znovu XAVEROV, a.s.

Bohužel není veřejná statistika, kolik pohledávek vůči dynastii Tomanů leží na Konsolidační agentuře, resp. kolik si jich už jako “nedobytné” Tomanové odkoupili. Myslím, že bychom se všichni ještě více divili. Ale naše investigativní novináře to radši nezajímá.

Ještě více bychom se divili, kdyby bylo zveřejněno, kolik peněz plyne ve formě státních dotací z ministerstva zemědělství od Miroslava Tomana do rodinných firem.

Státní správa je doslova prorostlá takovými sametově – rudými chobotnicemi, jako je rodina Tomanů. Zbývá již jen to, aby byl Miroslav Toman jr. jmenován ministrem zemědělství, po vzoru svého otce. Ze svého současného postu k tomu nemá daleko. Kruh by se tak uzavřel.

 

 

Dnes už víme, že pohledávek bylo za cca 600 miliónů Kč a Toman junior se opravdu ministrem zemědělství stal. 

 

Na českém trhu působí Tomanových Agrotrade dál, je to ale jiná, později založená společnost. Dluhy nemá skoro žádné, patří jí řada firem jako Xavergen (chov krůt a kuřat), Xaverov (maso a polotovary) nebo Boneco (majonézy).

 

Právě lidé z firmy Agrotrade poslali prezidentovi Miloši Zemanovi na kampaň asi půl milionu korun. 

 

Co že to bylo v roce 1989 za revoluci?

 

[ad#velkadolni]

 

 

 

 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 4,87 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky