Jak si ženy vybírají muže?

Dostalo se mi od přítelkyně shlédnout toto video. Na videu je cliché dnešní doby: žena 30+ let, co jí tikají biologické hodiny, s růžovou parukou na palici a vyzývavém outfitu popíjející tlamolep neurčené provenience, uráží muže ve svém sociálním okolí. Její jméno je Anna Jiřina Daňhelová, je to hérečka, kamarádka knížete Schwarzenberga a sociopatického belzebuba pátera Halíka, který má tak rád zabíjení na rusko-ukrajinské frontě. Video pochází z jejího Instagramu.

Situace je vcelku profesionálně nafilmovaná, dokumentující její odmítavou reakci na blíže neurčeného muže, který se až primitivně prvoplánově snaží o navázání intimního kontaktu s ní. V jejím fantazijním světě poté, co se ji muž popíjející pivo osloví lehce oplzlým tónem, což videu dodává na dramatičnosti, si Daňhelová účelově vytváří archetyp muže, který se jí přijatelně hodí k tomu, aby mu „slušně vysvětlila“, že je on je debil, zatímco ona je hvězda, a proto podle jejího názoru jeho genetický materiál nestojí za další biologickou propagaci, a muž má šanci leda s někým, kdo je na tom o několik úrovní hůř, než prezentovaná feministická slečna.

Dáma s růžovými vlasy popisuje sama sebe v poněkud prekérní situaci, co se týče jejích možností navázání trvalého vztahu s příslušníkem druhého pohlaví. Vzhledem k situačnímu designu by snad o nějaký ten intimní kontakt zájem měla, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč by byla scéna zasazena do baru a Daňhelová oblečená a zmalovaná jako levná štětka. Tento intimní kontakt by však měl být s mužem, který je chytřejší, vtipnější, úspěšnější a emočně stabilnější, než je rusovlasá soudružka, aby se prý cítila bezpečněji. Realita jí však nabízí jen muže, kteří jsou fyzicky nebo psychicky nemocní, trpí různými závislostmi nebo se jedná o buzny. Všichni ostatní muži jsou prý jen kombinace těchto základních negativních atributů (kromě buzen, které se tím vydělují z množiny fyzicky a psychicky nemocných a závisláků, to aby slečna Daňhelová neznesvětila neomarxistický narativ, protože ksindlem může být pouze bílý heterosexuální muž), přítomný zájemce o její vagínu je konkrétně podle jejího názoru primitivní jedinec, který má rád jídlo a sex, což obé slečnu irituje, ale na druhé straně to lze podle ní využít k manipulaci. Soudružka poněkud bez hlubšího zkoumání a důkazů zhodnotila, že chlápek má rád tvrdé porno a jeho „nervové receptory v mozku“ (jako lékař přesně nevím které, ale paní hérečka mi to určitě vysvětlí) jsou tvrdým pornem „přesyceny“, a kromě toho je prý taky závislý na alkoholu a drogách. Jako východisko z nedostatku vhodných samců pro sebe soudružka volí feminismus a nezávislost, protože aspoň nebude muset prát ponožky a „nebude mít problémy, které by jinak měla“. Následuje ještě dovětek o vysoké rozvodovosti, kde je podle jejího názoru vždy na vině chlap.

Podle názoru jejího realizačního týmu to tomu virtuálnímu chlapovi asi pěkně nandala, což je ve videu dokumentováno tím, že chlápek pod tíhou jejích pseudoargumentů a urážek omdlel.

Chování těchto feministických dam lze vcelku bez problémů studovat jako cokoli jiného, například jako chování hroších samic při páření v Národním parku Serengeti a myslím, že by bylo žádoucí provést určitou základní analýzu, která si jistě neklade za cíl vysvětlit úplně vše, ale poskytnout uráženým mužům jistou základní orientaci.

Mějme na paměti, že ne všechny ženy jsou jako Daňhelová. Jsou tradiční ženy, jsou racionální ženy, jsou emočně stabilní empatické ženy, jsou ohleduplné ženy, které chápou, že základem každého vztahu je reciprorita. Kvůli feministické propagandě, která dělá z žen narcistní emocionálně nestabilní slepice, jich ale není mnoho, nicméně pořád jsou. Také je potřeba připustit, že i my chlapi děláme ve vztazích spoustu chyb, tohle však pro tuto chvíli pomineme.

Tak se Vám to pokusím, paní Daňhelová, vysvětlit. Sice si nejsem jistý, že vysvětlení padne na úrodnou půdu, vlastně jsem si docela jistý že ne, ale tohle bych vám neřekl, ačkoli bych si to myslel, kdybyste se mě z očí do očí zeptala, proč jste jednoho chlapa poslala k vodě a dalšího už nemůžete najít.

Briffaultův zákon

V případě druhu homo sapiens sapiens je to zejména žena, která si vybírá sexuálního partnera. Žena je gatekeeper sexu, zatímco muž je naopak strážcem závazku, že na oplátku poskytne vše jen té jedné ženě, co s ním spí, což je obvykle vyjádřeno vůlí uzavřít s ní sňatek. Její sexuální permisivita je však v současnosti téměř vždy podmínkou závazku muže. Žena může stokrát říkat ano, ale dokud ano neřekne muž, je jí to prd platné. Presumujme, že paní Daňhelová chce dlouhotrvající vztah se závazkem muže.

Podle Briffaultova zákona žena exkluzivně rozhoduje o tom, zda vztah se sexuálním partnerem přetrvá. Briffaultův zákon byl objeven a konstituován britským chirurgem a antropoplogem francouzského původu Robertem Briffaultem v roce 1935 a zní takto:

„Ne muž, nýbrž žena určuje všechny podmínky v rodině. Tam, kde žena nemůže mít žádný prospěch ze vztahu s mužem, žádný takový vztah není realizován.“

Tento zákon je signifikantní především pro setrvání dlouhodobého intimního vztahu, řadu sexuálních radovánek můžete samozřejmě zažít paralelně, to že muž chce primárně sex, zatímco žena vztah již do značné míry neplatí ale stále jde o většinový model.

Briffault sám měl značné pochybnosti, zda tento zákon platí u lidí a není omezen pouze na nižší savce, kde převažují v chování zvířecí instinkty. Faktem ale je, že jeho platnost a aplikovatelnost v lidské společnosti byla následným společenským vývojem jednoznačně potvrzena. Ve starých dobrých dobách byly pouze nastaveny sociální mechanismy, které působily, že se žádné ženě nevyplatilo mít dítě za svobodna a kdy opuštění vztahu s mužem bylo podrobeno tak velké sociální sankci, že prospěchem přetrvávání vztahu s jinak nenáviděným mužem byla už jen absence takové sociální sankce. V době, kdy se v důsledku technologického a společného vývoje, s tím souvisejícího společenského blahobytu a s tím souvisejícího rozvoje záchranné sociální sítě pro ženy, kdy se ženy stávají de facto nevěstami státu, a za současné destigmatizace rozvodu manželství, se ženy začaly chovat víceméně na základě svých biologických defaultů založených na činnosti evolučně starší mozkové kůry, čehož důsledkem je nejen exploze rozvodů ale i natočené video, jak si dále vysvětlíme.

Briffaultův zákon se uplatňuje zcela naplno a jeho výsledkem je i fakt, že více jak v 90 % rozvodových řízení jsou iniciátorky ženy – ať už přímo, že rozvod iniciují, nebo nepřímo, že muže donutí svým chováním k ukončení vztahu. Ani v případě již citovaného příběhu Josefa a Marie tomu nebylo jinak: nevěra, pravidelné vyštěkávání, ponižování, slovní agresivita, absence permisivity k sexu. Kdo byl na vině rozpadu vztahu? Marie. A proč? Protože ve svém fantazijním světě podporovaném hloupou feministickou propagandou došla k názoru, že ona se bez Josefa bude mít lépe než s ním. Briffaultův zákon live. Děti v jejím rozhodování hrály podružnou roli. Inu, mýlila se. Bohužel pro děti.

Feministky neustále lživě opakují, že domácí násilí je údajně doménou mužů. Co je však neustálé drzé vyštěkávání, slovní agresivita ze strany ženy, ponižování nebo citové vydírání nebo pasivní agresivita jiného než forma vcelku primitivního psychického násilí? Ženské domácí násilí je jednoznačně nejčastější, spočívá především ve verbální agresivitě, sprostých lžích šířených za účelem útoku na osobní čest a pověst muže, a myslím, že úplně každý muž jej zažil nejednou – jako dítě v primární rodině i jako dospělý ve své vlastní. Ženské domácí násilí má jen jinou podobu, než jsou fyzické útoky, ty jsou mnohdy jen sekundární reakcí na primární ženské nefyzické násilí, pravda, poněkud primitivní, co si budeme namlouvat.

Pánové, zkuste si někdy tajně nahrát tu vaši semetriku, když po vás vřeští jako pralesní orangutan, pak zavolejte fízly a nechte ji vykázat ze společného obydlí na podkladě páchání domácího násilí, jak zákon fízlům nařizuje, s jakou se potážete. Nebo tu vaši hádavou slepici oznamte správnímu orgánu za přestupek proti občanskému soužití a správní rozhodnutí veřejně nechte vyvěsit na úřední desku. Jsem přesvědčen, že fízlové ani úředníci nehnou na Vaši ochranu ani prstem a ještě budete za vola. Ono by se fízlové v podstatě nestihli zabývat ničím jiným, tak rozšířené je domácí násilí na straně žen. Natož, aby k tomuto typu násilí přihlížela rozvodová justice. V případě, že si svoji sqaw tajně nahrajete a nahrávku prezentujete během řízení, ještě na vás budou drze útočit, a zjišťovat, proč jste to udělal (související kopie judikátů soudružek soudkyň ještě ukážeme). Právo na lidskou důstojnost a občanskou čest je přitom základním lidským právem konstituovaným v Ústavě. Pro muže toto právo bohužel v praxi neplatí.

Ale vraťme se zpět k tomu videu. Slečna Daňhelová muže dost hrubým způsobem uráží, přičemž všechny ženy (a po hříchu i řada mužů) to budou mít za vtipnou nadsázku. Obsah vtipný ale vůbec není; tím méně je pravdivý. Overtonovo okno se ale mimo jiné prostřednictvím této zlé manipulace již dávno posunulo do pozice, že tohle feministické sprosťáctví vnímáme v podstatě jako společenskou normu. A o to šlo Daňhelové především: spolu s tím aby se zavděčila správným lidem, s čímž také s tím samozřejmě souvisí počet kliků, obsazovanost a výška dotací pro svoji jinak pochybnou existenci a tvorbu. Kdybyste se ale jako muž pokusili o podobné urážlivé video vůči ženám, smažou vám bezskrupulózně feminističtí sprosťáci ze společnosti Meta instagramový účet. A soudružka Drtinová by vás rozhodně do DVTV nepozvala.

Hypergamie

Hypergamie je tendence ženy vybírat si partnery, kteří jsou schopnější, zdravější, bohatší a na žebříčku sociální hierarchie postaveni výšenež ona.  Hypergamie je v sociosexuální strategii biologickým imperativem každé ženy a ony s tím nic nenadělají, pokud se nerozhodnou jednat pouze na základě racionálního výběru a svůj výběr downgradovat například z důvodu, aby mohly chlapa ovládat a udělat si z něj služného picmouse. S tím se setkáváme především u žen nízké sociosexuální hodnoty a vyšší inteligence a rozhodně to není případ paní Daňhelové. Její hypergamie je naopak velmi explicitní a také ji velmi výmluvně ve svém videu prezentuje. Hypergamie je takový pomocný software v ženském v mozku, který neustále na nevědomé úrovni testuje schopnosti intimního partnera ve třech základních aspektech:

a) Provide (40% koeficient korelace): žena má tendenci si pravděpodobněji vybrat někoho, kdo více a lépe vydělává než ony samy a zároveň je ochoten se s ženou o produkty své práce podělit. V důsledku toho se ženina životní úroveň zlepšuje, zlepšuje se rovněž životní úroveň a perspektivy jejího potomstva a v minulosti též dramaticky i pravděpodobnost přežití.

b) Protect (25% korelace): žena tendenci pravděpodobněji navázat intimní vztah s jedincem, který ji (a její potomstvo) dokáže fyzicky ochránit. Důsledkem je opět pravděpodobnější fyzické přežití potomstva. Hlavními atributy jsou fyzická agresivita, odvaha až drzost, schopnost „mít koule“, ale také tendence mít vztah s někým, kdo je v sociální hierarchii postaven výše, má politickou funkci a pozitivní sex-appeal muže v uniformě.

c) Procreate (35% koeficient korelace): tendence žen vybírat si partnery, kteří jsou mladí, zdraví, hezcí, zábavní, inteligentní, silní, neboť genetické atributy kódující tyto vlastnosti se pak přenesou do výbavy svého potomstva, a tím se zvýší pravděpodobnost nejen jeho přežití ale rovněž i pravděpodobnost dalšího úspěchu v nalezení sexuálního partnera.

Hypergamie se projevuje i v takzvavé rozštěpené sociosexuální strategii, kdy žena sice šuká starého milionáře, ale dítě má s mladým, atleticky zdatným trenérem tenisu. To je dost běžné, dle statistik asi ve 14 % všech dětí. A muž má opět velmi malou a časově omezenou šanci se vymanit z takového podvodu. V zákoně je za tento podvod nulová sankce. Přitom jeho dopady na psychiku a ekonomiku muže jsou obrovské, několikanásobně vyšší, než znásilnění ženy. Platí nehorázné alimenty na kukaččí mládě, jako mourovatej, aniž by podvod bolševicko-feministické justici vadil.

Z výše uvedeného výkladu je jasné, že tyto aspekty výběru partnera si žena sama nevybírá, nýbrž byly ženám oktrojovány selekčním tlakem evoluce, jsou hluboko zakódovány v jejich mozcích a žádná ideologie nemá šanci toto jen tak vykořenit. Uvedené koeficienty korelace jsou průměrné, nicméně každá dáma má nastavený svůj mix, některá je spíše na peníze a sociální jistoty a vzhled chlapa ji moc nezajímá, jiná je na svalnaté metrosexuály s výzorem Arnolda Schwarzeneggera a další rajcovala svého času uniforma táborového Obergruppenführera SS a při představě hromadných vražd byla tak fascinována mocí a násilím, až jí přitom zvlhla. Takové ženy také nejsou vůbec výjimečné.

I z videa oné růžovovlasé dámy hypergamie odkapává z každého slova: „My ženy rády lídry (sub a,b)), někoho, kdo je chytřejší (sub a)), vtipnější (sub c)), schopnější (sub a)), emočně stabilnější (sub c)) než my, abychom se vedle nich cítily v bezpečí (sub b))“. Slečna herečka  zapomněla ještě na tělesnou výšku, fyzický vzhled, a prachy, protože to by vypadala jako emočně plochá a přízemní a nikoli jako hustá feministická histriónská nezávislá a posílená woke intelektuálka s růžovejma vlasama, kterou by chtěla být. Ale řeknu Vám, peníze především make difference. Ještě nikdy nikdo z mužů nepřišel kvůli ženě k penězům. Zejména kvůli této ženě ne. Ale příběhů, kdy muž kvůli penězům přišel k pěkné a mladé ženě, lepší než je tahle, je dost a dost.

Slečna prezentuje, že postrádá pro sebe vhodného sexuálního partnera, který by jí byl podle jejího názoru hoden. Kvůli své frustraci vyplývající z této skutečnosti, pak uráží muže a škatulkuje je do zcela nesmyslných kategorií. Jenže jediným viníkem své situace, je ona sama. Pokud totiž soudružce pokaždé, když si najde chlapa, skončí vtah epic failem, je to jen a pouze ona, která je společným jmenovatelem všech problémů, které se v jejích vztazích objevily.

Ženy se totiž poslední dobou staly pod vlivem televizní holywoodské propagandy romantické lásky neskutečně vybíravé a vesměs o sobě mají nepřiměřeně vysoké mínění. Bylo to dokonce vědecky prokázáno. Respondenti a respondentky seznamovacího webového serveru OKCupid měli určovat vzhledovou atraktivitu opačného pohlaví dle fotek na vizuální analogové škále od 1 do 7.

U mužů vyšla hezká Gaussova křivka, tedy asi 50 % mělo hodnocení od jedné do čtyř, tedy podprůměrné a 50 % od 4 do 7, tedy nadprůměrné. Naopak u žen respondentek se do hodnocení od 4 do 7 dostalo pouze 20 % mužů (tedy 80% mužů je dle žen vzhledový podprůměr) a křivka připomínala Paretovo rozdělení. Tím je na vědecké úrovni demonstrováno to nerealistické očekávání a nárokovost ohledně mužova vzhledu; zatímco sama hodnotitelka je často tlustá jako hroch, chlupatá jako orangutan, má ošklivý ksicht, vrásky a celulitidu a o aspektech její psýché a morálním kompasu raději pomlčíme.

Solipsismus

Předchozí odstavec nás zavedl ke třetímu základnímu maximu funkcionality ženy. Solipsismus je tendence prioritního vnímání skutkové reality optikou vlastních potřeb. Toto „egoistické sebepohlcení“, které je předstupněm patologického narcisismu, je základním kamenem ženské psýché. Ženy mají tendenci soustředit se na to, jak je svět ovlivňuje (v současné době se v důsledku neomarxistické propagandy hodí spíše slovo utlačuje), spíše než na to, jak ony ovlivňují svět. Mají tendenci soustředit se hodně na své vlastní emoce, potřeby, myšlenky a prožitky, zatímco pocity, potřeby a problémy druhých jsou jim primárně lhostejné.

Na rozdíl od předchozích dvou atributů ženského sociosexuálního behaviorálního vzorce, které jsou víceméně produktem tyranie evoluce, je typický ženský solipsismus produktem poměrně recentního sociálního programování, jehož příčinou a zároveň důsledkem je gynocentrická společnost.

Příkladů projevů gynocentrismu ve společnosti nacházíme bezpočet. Je to, vážení pánové, čistá, nefalšovaná a sprostá diskriminace, která je maskována potřebou ochrany údajně slabšího. Jak ale může být žena slabší, když pro její potřeby maká nepřetržitě 3000 soudců a 40 000 fízlů, 100 000 úředníků redistribuujících prostředky a výhody od mužů směrem k nim? Recentně můžeme vzpomenout například redefinici znásilnění umožňující ženám kohokoli beztrestně obvinit ze znásilnění. Dále rozhodnutí soudu o péči o nezletilé v případě rozvodů, nebo disparita ve výši trestů a jednoznačný dvojí metr při posuzování skutkových podstat trestných činů soudy (včetně úkladné vraždy), bych snad viděl jako ty nejpodstatnější. Do nebe volající sprosťárnou jsou i některá prohlášení politiků. Tak například dne 17. listopadu 1998 na konferenci o domácím násilí prohlásila soudružka Hillary Clintonová: „Ženy byly vždy primárními oběťmi války. Ženy ztrácejí své manžely, otce a syny v boji. Ženy musejí často opustit domov, jejich jediné známé místo.“ (Women have always been the primary victims of war. Women lose their husbands, their fathers, their sons in combat. Women often have to flee from the only homes they have ever known.). Ostatní hloupé solipsistní feministické nány na konferenci jí extaticky tleskaly. To, že ona ztratí svého služného picmouse je podle solipsistní feministické nány Hillary zřejmě několikanásobně vyšší újma, než když chlap bojující v hnijících zákopech ztratí svůj život, obvykle za značného předchozího fyzického utrpení.

Pravda samozřejmě je, že primárními oběťmi války jsou téměř výhradně muži. 99 % válečných ztrát za posledních 200 let byli muži. Zatímco utrpení žen je zde vyzdvihováno na piedestal, skutečnost, že chlapi jsou upáleni v zákopech při útoku termobarickou municí, nebo vykrvácejí po útoku dronem je pro solipsistní feministku Hillary naprosto nepodstatné. V tomto kontextu považuji za naprostou nehoráznost, že ministryní války v našem prasečáku je soudružka Černochová: bezdětná, patologicky narcistní, vyžilá feministická blondýna, která nikdy nebude muset válku zažít na vlastní kůži, ačkoli do ní bude posílat jiné.

Ztrátu manžela bych v takovém případě nepřeceňoval. Ženy se ze ztráty partnera dokáží zotavit mnohem dříve a lépe, než muži ze ztráty milované partnerky. Za pár týdnů už nastaví frndu jinému chlapovi, aby se staral, a problém je vyřešen. Jenom musí takového chlapa najít a v tom je často zakopán pes.

I u naší růžovovlasé dámy z odpovědi solipsismus až patologický narcisismus jen odkapává. Soudružka víceméně konstatuje, že v jejím sociálním okolí jsou jen muži s nízkou sociosexuální hodnotou, kteří nejsou hodni toho, aby smočili své kladélko v jejím rozmnožovacím orgánu. Růžovovlasá dáma vidí východisko ve vypjatém feminismu, když tvrdí, že „neexistuje nic, co bych bez tebe (muže) nezvládla. Naopak nebudu muset řešit špinavý ponožky navíc (poukaz na opresi, když jsou po ženách vyžadovány domácí práce, to je alfa a omega feministického chudáctví) a problémy, které bych bez tebe neměla.“

To jsou, prosím pěkně, kyselé hrozny. Již od dob nacismu je vyzkoušené, že pokud blbci (nebo v tomto případě blbce) nakecáte, že je výjimečná a vyvolená jen na základě svých bezzásluhových atributů, v tomto případě pipiny mezi nohama, tak tomu uvěří. Jednak, zcela jistě, je majorita věcí, které by daná soudružka nezvládla bez mužů. Prakticky za každým objevem nebo technologií, které téhle růžovovlasé dámě usnadňují její každodenní zevlování a matlání po displeji, stojí invence muže. Instagram, kde provozuje svůj podnik, naprogramoval muž. Židli, na které sedí, vyrobil muž. Sklenku, ze které pije vyrobil muž. Pračku, ve které si vypere své erotické prádélko, které nemá komu ukázat, taky vymyslel, naprojektoval a vyrobil muž. Každá cihla, která je v místnosti, kde paní točí svůj instagramový velezázrak, je tam proto, že ji tam muž položil. 94,6 % všech laureátů Nobelovy ceny ve všech kategoriích byli muži. Muži se obecně uplatňují více a kreativněji prakticky v jakémkoli aspektu lidské činnosti a to i přesto, že ženy tvoří nyní majoritu vysokoškolsky vzělaných (a vzdělávajících se), krom pečujících profesí, kde převažují ženy. Jsou to muži, kdo táhnou technologický vývoj této civilizace kupředu a usnadňují život lidstvu. Muži jsou lepší a užitečnější než ženy. Mnohonásobně…

A dále, pokud jsou ženy natolik independent a empowered a soběstačné, proč neustále slyšíme feministické kvičení a fňukání ohledně údajné diskriminace (jako příkladmo v jiném videu téže autorky). Proč chtějí neustále nějaké dotace, kvóty a zvýhodnění nebo alimenty, proč si jednoduše nevydělají?

Povím soudružce Daňhelové tajemství: jsem samoživitelem a výlučným pečovatelem čtyř dětí. Tři kluky mi soud musel v rozporu se svým záměrem přiřknout po několikaleté bitvě, která mě stála miliony korun, kdy justice páchala sprosťárny, které si člověk dokázal předtím jen stěží představit, čtvrté dítě po čase „uteklo“ od matky a samo si zvolilo moji péči. Od státu nežádám vůbec nic (krom odškodnění pro nezákonné jednání, nesprávný úřední postup, ataku mých ústavou zaručených práv, průtahy v řízení, protože proti zmrdským justičním zrůdám je třeba bojovat a postavit se jim, ať to stojí, co to stojí a do bahna justičního arogantního sprosťáctví jich zatáhnout co možná nejvíc a na všech úrovních, i když vím, že na jejich hřišti z nich mnoho nedostanu). Chci jen, aby mě ten sprostý parazitní justiční smrad nechal na pokoji.

Tam, kde tyhle ufňukané svobodné matky s veškerou podporou státu končí, my muži samoživitelé, kterým stát akorát hází klacky pod nohy, teprve začínáme. Strčíme si prst do prdele a co feministická soudružka dělá s velkým úsilím, fňukáním a pocitem ukřivděnosti, my zvládneme mnohem snáze, za poloviční dobu a kvalitněji. Mé děti, které jsem měl v péči, všechny složily přijímačky, dostaly se na střední školu, ty, které na to mají věk odmaturovaly a ty, které na to mají hlavu, studují i vysokou školu. Děti mají koníčky, hrají na hudební nástroje, jezdí v autě, na kole, umějí střílet, některé se potápějí s akvalungem, a umějí základy jízdy na plachetnici. Samozřejmě, kvůli justičním zrůdám si prošly peklem a zanechalo to na nich stopy. Ale nefetují, nechlastají, prosperují, jeden si dokonce našel přítelkyni. To se nedá říct o drtivé většině dětí svobodných matek. Moje exmanželka na děti prakticky nic nepřispívá se souhlasem soudu. Já mé exmanželce platím neustále 6 000 Kč měsíčně alimentů na dceru, přestože se o ni už nestará a starám se já. Nedovedu si totiž představit, že bych divadýlko s patologicky narcistními mstivými a sprostými justičními zrůdami a predátory absolvoval ještě jednou. Ale beru to i pozitivně. Co vás nezabije, to vás posílí. Musel jsem šlápnout do pedálů a dnes se mi daří dobře a beru peníze, o kterých se těm justičním sprostým parazitním lidským zrůdám ani nesní.

A ještě něco: spousta feministických slepic nachází těžiště svého útlaku v tom, že jsou doma „nuceny“ konat domácí práce. Tak já jsem si to vyzkoušel jako samoživitel a po 3 roky jsem se o děti a domácnost staral kompletně sám. Víte, kolik hodin týdně mi trvaly domácí práce? 7 hodin týdně maximálně. Nekecám. Nakupování máte na klik v počítači, dovezou vám to až před dům. Z běžného bordelu každodenně byt vysaje a uklidí robot, naprogramujete a pak jen vysypete nádobku na nečistoty. Vaření a mytí nádobí – s technologiemi, které jsou dnes k dispozici – automatické hrnce, časovaná trouba a polotovary, zvládne i děcko. My vařili vesměs ze základních surovin, potrpím si na dobré jídlo. Večeře byly vesměs teplé. V neděli jsem bral děti 1x za 14 dní do restaurace na oběd. Nádobí myje myčka, prádlo pere pračka, suší sušička, nejhorší na praní je vyžehlit pár košil a složit prádlo – dělal nejstarší syn. A velký úklid? Inu, uklízecí firma včetně tepování čalouněného nábytku 2x ročně stojí pakatel. Tak to je, pánové, ta velká dyskrymynáce, ta úmorná práce, co kolem ní feministické slepice tolik kvičí! Vždyť my je vlastně kromě sexu na nic nepotřebujeme. A kvůli sexu jen některé z nich.

Autorka ve svých feministických výtvorech mimo jiné tvrdí, že „za stejnou práci dostává o 16% menší mzdu.“ Proč? Protože solipsismus. Dokonce politici jsou schopni pro tuhle feministickou drzou lež měnit zákony, aby bezzásluhově garantovali to, co tyhle agresivní uřvané nány chtějí. Inu, kdyby to tak skutečně bylo, jak ony tvrdí, byli by muži dávno nezaměstnatelní. Kapitalisté by měli 100% účinný nástroj, jak vyhrát nad konkurencí. Zaměstnávali by samé ženy, ty by za o 16 % nižší mzdu vytvořili pro kapitalistu stejnou hodnotu. Tím by pro kapitalistu, který by si takto počínal, vznikla významná tržní výhoda. Kapitalista by těch 16 % reinvestoval do inovací, čímž by kvalitativně předčil a kompletně zničil konkurenci.

Bohužel ženy dostávají o 16 % nižší mzdu, ale nikoli za stejnou práci a stejný výkon, ale za výkon výrazně nižší, dokonce nižší než těch 16 %. Takových nespravedlností, že žena je kvůli předsudkům nespravedlivě odměňována, je naprosté minimum a dají se velmi snadno vyřešit změnou zaměstnavatele. Realita v praxi bývá obvykle zcela opačná. Jistě si pamatujete společnost Yahoo!, která na vrcholu své ekonomické prosperity dosadila na místo CEO Marissu Mayer, feministickou soudružku manažerku. Tak na odpovědné pozice ve firmě dosazovala dle ideologického feministického vzorce loajální soudružky, což vedlo k významnému bezpečnostnímu selhání ve firmě a úniku dat jejích zákazníků, což přivedlo firmu velmi rychle téměř ke krachu a po prodeji firmy byla Marissa z firmy odejita. Takových selhání žen v odpovědných funkcích najdeme bezpočet. Proč? Protože solipsismus.

Feminismus a solipsismus v opozici vůči hypergamii a teorie marginal utility.

Ženská psýché se bohužel nedokáže rychle přizpůsobit evoluci a technologickému rozvoji. Onehdá jsem se svých studentek (medicíny) ptal, která by si (dobrovolně) vzala popeláře, kdyby žádný jiný chlap nebyl. Žádná se nepřihlásila. Mnoho z nich je po letech stále svobodných.

Odpověď na otázku jsem samozřejmě znal předem, protože ženská hypergamie je imperativ, ze kterého se žena jen tak nevymaní. Nicméně dejme tomu, že taková typická dnešní žena nějakého vohrndíru, který odpovídá jejím abundantním nárokům, přece jen sežene a užene ke svatbě. Dokud ženě tikají biologické hodiny a ona nemá nikoho, je schopna mnohých ústupků. Například pod tíhou hrozící samoty vyvolá naléhavou až úzkostnou potřebu, a tudíž je chlapova marginal utility vysoká, a tak je někdy dokonce ochotna slevit i ze svých nároků a poté, co ve věku mezi patnácti a třiceti byla sexuální hračkou několika alfasamců, když si v rozporu s realitou myslela, že její vagína je něco tak úžasně neodolatelného, že si takového alfasamce uloví, a než zjistí realitu, zažije několik krachů vztahů s podobnými muži (odborně se to nazývá „riding the cock carrousell“), si po třicítce většinou hledá služného submisivního providera, picmouse, který se o ni postará. Následně, pokud u ženy nedojde k racionálnímu uchopení své situace a zůstane u mechanismů nižší mozkové kůry, což je bohužel většinový model, dojde nevyhnutelně k jednomu ze dvou scénářů.

1. Ulovený chlap má nižší percipovanou sociosexuální hodnotu (53 % případů). V takovém případě dochází poté, kdy je žena již zabezpečena, k dramatickému poklesu marginal utility toho chlapa, kterého uhnala, protože potřeba, kterou si tím kompenzovala, je již zabezpečena. Nicméně funkce jejího limbického systému zůstává pořád stejná. A ozve se starý známý imperativ hypergamie. „Koho já jsem si to vzala? Proč já hloupá jsem si raději nevzala Pištu Hufnágla!“ (jako kdyby měla tu možnost). Začne uvažovat, se kterým chlapem by se měla lépe, čehož důsledkem je strategie „monkey branching“. Jinými slovy, přestane se chlapa vážit a začne mu zahýbat. Pokud je hloupá, tak ho doma ještě uráží a vyštěkává podobně, jako tomu bylo v příběhu Josefa a Marie. Výsledkem je aktivace a naplnění Briffaultova zákona, tedy že si „žena najde jiného partnera“ a vy u rozvodového soudu čumíte na kvadrát, protože podle soudruhů soudců na to má žena samozřejmě plné právo a je koneckonců vaše chyba, že jste neuspokojil její abundantní požadavky.
2. Ulovený chlap má vyšší percipovanou sociosexuální hodnotu (7 % případů). V takovém případě bývá uspokojena složka hypergamie a vy jako chlapi to poznáte tak, že na Vás žena sem tam žárlí, i když projevy žárlivosti nemusejí být patognomické jen pro toto. Ozve se ale její feministická indoktrinace a solipsismus, což jsou dvě složky, které tvoří pozitivní psychologickou zpětnou vazbou a posilují jedna druhou: „Dyť já mám taky právo na štěstí! Jaktože ten můj idiot je líný a nedělá domácí práce fifty fifty? Je přece spravedlivé mít všechno fifty fifty. On vydělá 100-200 tisíc měsíčně a já dvacet, takže on udělá každý měsíc stojku a když přijde z práce, tak hned začne makat a sloužit, protože já si to zasloužím. Peníze rozdělit (nikoli ovšem vydělat) hezky fifty fifty a práce taky fifty fifty! Musím mít rodinu ale taky úspěšnou kariéru, mám na to právo, já chci prostě všechno!“

Taková žena sama sebe vnímá jako mužova výhra, která mu dělá milost, že s ním vůbec je (což je katastrofální omyl). Samozřejmě automaticky zapomíná na to, že výdělek a postavení muže jí významně zvyšují životní úroveň, a že boj muže v korporátním pekle jej stojí nemálo sil. Na tom, kolik kdo vydělá, přece nezáleží, co si ten hnusák, zmetek a hajzl vůbec myslí. Proč? Protože solipsismus. Feministická soudružka je samozřejmě racionálně dočasně ochotná být užitečná a poskytnout muži protihodnotou něco, co by ze vztahu chtěl on, pokud cítí naléhavost potřeby vztahu s mužem a chce jeho peníze, pozornost a spermie, což obvykle znamená konzistentní sex v dostatečném množství a kvalitě, zezačátku nese i břemeno péče o děti a poskytuje mu konzistentně i „teplo domova“, či úklid a jídlo, ovšem jak toho dosáhne a dojde k právní sekuritizaci jejích nároků, začne být mužova marginal utility nízká  a její ochota být pro muže užitečná je tatam.

Všimněte si: že přesně tohle většinou muži chtějí, ví slečna hérečka moc dobře. Ovšem považuje to za primitivismus. Jedině správné, jak logicky vyplývá z její videoprezentace, podle jejího názoru totiž je, když on jí bude dávat všechno, kdežto ona jemu nebude poskytovat nic, protože solipsismus zcela eliminuje u ženy jakýkoli racionální smysl pro reciprokaci a naopak podporuje kořistnou a nárokovou mentalitu. V tom také spočívá základ problému, proč nemůže najít žádného chlapa. Protože feminismus = parazitismus. Feminismus = sexismus. A který chlap dlouhodobě vydrží žít s parazitem a koulí u své nohy, která ho navíc nenávidí?

Pánové pamatujte: pokud si vás žena najde, tak v momentě, kdy si prostřednictvím institutu manželství a bolševicko-feministické justice zabezpečí své postavení a vaše zdroje, začne se jí plnění smlouvy na její straně (tj. poskytování sexu, tepla domova a péče o děti) hluboce zajídat. (Slečna hérečka tento okamžik eufemisticky nazývá, že si „začne vážit sama sebe“) Už proto, že její pýcha, solipsismus a feministická indoktrinace ji staví do situace, že veškerá reciprokace benefitů svému muži je projev genderového útlaku, jak už tvrdil kdysi dávno soudruh Vladimír Iljič Lenin.

Feministická solipsistní nána svého muže nebere jako partnera nýbrž jako konkurenta, a patologicky mu závidí. Peníze však po muži stále chce a je převelice rozezlena, když jí je muž nechce jen tak dát za nic, protože mužovu část smlouvy samozřejmě považuje zcela nekonzistentně za jeho povinnost. To je samozřejmě projev jednoznačné sociální patologie, dnes široce rozšířený model s naprostou absencí sebereflexe u feministicky indoktrinovaných žen. Ale budete se divit – bolševicko-feministická justice to vidí stejně. Pokud vám žena nedá zašukat, nestará se o děti a neposkytuje nic jiného z tzv. tradičních ženských rolí, má na to samozřejmě plné právo, protože chtít to po ní, to by byla dyskrymynáce gádžo, a nepřípustné utlačování a týrání. Běda ale muži, když této líné slepici za těchto okolností nedá prachy a nechá si je pro sebe. Tomu se v justiční hantýrce říká „ekonomické týrání“.

Průvodním znakem této ženské proměny je, že si začne stěžovat, začne vás agresivně vyštěkávat a přestane s Vámi mít sex, což doprovází vysoké procento uzavřených manželství. V takovém případě to muž nejprve trpně snáší, obvykle kvůli dětem, protože ví, že bolševicko-feministická justiční chamraď s ním v opačném případě udělá krátký proces. Následně udělá jedinou možnou věc, kterou může: vytvoří si vlastní ekologickou niku, ve které se cítí aspoň trochu přijatelně. Například si najde milenku. Pamatujte: chlap si až na naprosté výjimky nikdy nenajde milenku, protože by mu doma žena udělala, co mu na očích vidí. Vždy, opakuji vždy je to proto, že hledá něco, co jeho manželka poskytovat přestala – většinou sex a vřelé porozumění a domov, který se v jejím podání mění z oázy klidu na minové pole.

Rozvod manželství je tak v podstatě otázkou času, muž tomu nemůže zabránit, může jej pouze oddálit. Pak u soudu čumí na kvadrát, když ho jeho budoucí bývalá manželka falešně obviní ze sexuálně motivovaného trestného činu, domácího násilí, nemilosrdně ho vycashuje a zničí mu život.

Muž tak ani v jednom z případů nemůže ze situace vyjít dobře. Vaše feministická manželka, nyní už jen neužitečná narcistní feministická coura, vámi buď pohrdá nebo vám závidí. Výsledným stavem je logicky nenávist z její strany a rozvod.

Závěr

Zatímco sňatečnost a porodnost klesá na historická minima, zisky internetových seznamek trhají rekordy. Instituce manželství nikdy nebyla fragilnější. Je de facto legislativně vyprázdněná, a mužům uzavření manželství nezaručuje nic, kromě významných problémů v případě, kdy se žena (většinou zcela svévolně) rozhodne manželství ukončit. Proto se nyní více než polovina dětí rodí mimo manželství, kde je fragilita vztahů ještě vyšší. Čísla jsou odstrašující. Oficiálně se rozvádí více než 50 % manželství. To nezahrnuje manželství ukončené vraždou, sebevraždou nebo trvalým pobytem muže v psychiatrické léčebně. Navíc to neznamená, že pouze 50 % manželství selhává. Je mnoho manželství, které nekončí rozvodem, a přesto v něm žijí lidé, kteří si ze vzájemné nenávisti udělali hobby podobně jako Izraelci a Palestinci. A tahle čísla nejsou zdaleka tak znepokojující jako čísla vznikající, když manželství končí. Socioekonomická rovnice rozvodu vypadá asi takto: jedna nenávistná feministická manželka + jedna hrabivá prolhaná advokátka + jedna feministická justiční prasnice +/- jedna patologicky narcistní sprostá a prolhaná feministická znalkyně = zkriplené děti bez otce + jeden otec okradený o domov, pověst, děti, majetek a úspory, někdy ve vězení + jedna hystericky kvičící samoživitelka natahující svoji nenechavou parazitní pracku směrem ke státu. Čísla jsou tak špatná, že chlap má větší šanci na slušné přežití, když do sebe hodí 10 velkých panáků absintu, zaváže si oči a projde se po minovém poli na ukrajinsko-ruské frontě. Vztah mezi mužem a ženou obnáší výměnu zdrojů, kdy na straně ženy je poskytován sex, a něco, čemu se kdysi říkalo pohodlí domova, na straně muže je to závazek upsat veškerou svoji budoucnost, majetek a pověst jeho manželce a nechat vše na její na libovůli. Sex nikdy nebyl levnější a dosažitelnější mimo manželství, zatímco závazek vztahu na straně muže nikdy nebyl dražší a rizikovější. Nejvíce ohroženým druhem jsou muži nižší atraktivity, kteří mají peníze.

Podle aktuálních sociologických údajů přetrvává v harmonii asi 5 % vztahů 8 let po uzavření manželství, kde mezi partnery vzniká něco jako doživotní přátelství. Šťastní jsou ti, kterým se to podařilo, přičemž jde často jen o dílo náhody.

Na druhé straně kvůli absenci společenských zpětných vazeb jsou ženy šampoinkami ve výskytu psychopatií z clusteru B. Histriónská psychopatie – 8 % incidence. Narcistní psychopatie – 5 % incidence, Hraniční porucha osobnosti – 6 % incidence, antisociální psychopatie a sociopatie  – 2 % incidence. Dohromady 21 % incidence, nepočítaje v to akcentované osobnosti. A jestlipak víte, kolik % znaleckého zkoumání matek najde anomálii (nikoli pouze psychopatii)? Asi 80 % u otců a 5 % u žen, což zdaleka neodpovídá reálné vědecky potvrzené distribuci patologií. A jsou to stále stejné znalkyně, přibrané stále stejnými soudkyněmi. Stát s tím nic nedělá.

Takže se na moment zamysleme: manželství je pro muže nejen značná emocionální investice, ale také investice, do níž dáváte veškeré výsledky své práce, svůj příjem, budoucí příjem, především pokud si s vámi manželka pořídí děti. Co byste řekli tomu, kdyby vám váš broker řekl, že budete vše, co máte, investovat jen pro neurčitý, nezaručený a nehmatatelný zisk a že existuje více než 50% pravděpodobnost, že budete kompletně okraden a po značnou část zbytku svého života splácet „margin call“ takové narcistní feministce, jakou Daňhelová bezpochyby je, nebo vás justiční prasata pošlou do kriminálu? Jak moc byste byli ochotni investovat?

V této fázi by mnozí řekli: ale instituci manželství přece není možné redukovat jen na peníze, a všechny ženy nejsou takové. Ano, možná vztah není o penězích ale manželství určitě. A jestli si myslíte, že jako muž máte právo být hlavou vaší rodiny, věřte, že to bude přesně ta hlava, která bude pomyslně useknuta u rozvodového soudu, kde více než polovina z vás jednou skončí, zejména pokud se svojí budoucí bývalou soudružkou nesouhlasíte a děláte feministickým justičním soudruhům problémy. A jestli manželství není o penězích, tak věřte, že rozvod je, tady kromě protiústavních lživých útoků na vaši lidskou důstojnost a občanskou čest. Rozvod jen a jen o tom, jak vás o vaše peníze, čest a někdy i svobodu připravit. Bolševicko-feministická justice se postará, jak svazek manželský přeměnit v soustavu práv na straně ženy a povinnosti na straně muže. A justice to dělá s brutální efektivitou, která státu každoročně přinese asi 50 miliard korun do státního rozpočtu. Mám v tomto ohledu připraveny některé velmi chutné kazuistiky. A když jsem žádal pomocí stošestky rozsudky, justiční prasnice jen velmi neochotně plnily a rozsudky cenzurovaly nad rámec nutné anonymizace. Neúspěšně. To tyhle psychopatické zrůdy jasně usvědčuje.

Tak myslíte, že jsem slečně Daňhelové osvítil důvod jejích těžkostí na cestě za hledáním vysněného partnera?