Jak se žije v Mississippi: O základní škole

Sice jsem původně plánovala, že bychom si povídali o bydlení, ale zdá se mi, že situace ve vzdělání, ať už v Mississippi nebo v Čechii, je aktuální a palčivý problém. Tudíž bydlení může chvíli počkat.

Oběma mým dědům komunisté zlikvidovali živnost, takže už od mala mi máma říkala: “Uč se. Co máš v hlavě, ti nikdo nevezme.” Poslouchala jsem to někdy víc, někdy míň, ale zadřelo se to pod kůži a myslím, že vzdělání považujeme za důležité všichni. (Otázkou je, co si pod pojmem vzdělání představujeme. Možná každý něco jiného.) Stejně jako v Česku, tak i ve Státech má každé dítě nárok chodit do státní základní školy zdarma. Má to jeden, docela malý háček. Příslušnost ke škole je daná adresou a přes to vlak nejede. Někdy to jde do takových absurdností, že třeba děti na jedné straně ulice chodí do jedné školy, zatímco jejich sousedé přes ulici chodí jinam. Takže, pokud rodiče, ať už z jakéhokoli důvodu nechtějí aby jejich dítě danou školu navštěvovalo, mají několik možností. Buď se skutečně přestěhovat, nebo si aspoň najít podnájem v požadovaném školním okrsku, nebo zvolit soukromou (v našem okrese církevní) školu a platit školné. (V našem okrese se školné pohybuje kolem 500 dolarů za dítě a měsíc. U dalších dětí se školné trošku snižuje, takže pokud třeba máte 3 děti, neplatíte 1500, ale míň. V hlavním městě Jacksonu začíná školné v soukromé škole někde na 750 dolarech za dítě a měsíc.) Další možností je jít do domácího vzdělávání. (Pokud máte tři a víc dětí a uvažovali jste o soukromé škole, pak se to celkem vyplatí, aby maminka zůstala s ratolestmi doma.) Systém domácího vzdělávání mají hezky propracovaný s učebnicemi určenými přímo k tomuto účelu. A přesto přese všechno mám určité pochybnosti, jestli je to dobrá věc. Viděla jsem pár dětí, které domácím vzděláváním prošly a v pubertě nebyly schopny se vyrovnat s tlaky kolektivu, když přešly na střední školu. A pak se to s nimi táhne do dospělosti. Docela ráda bych slyšela váš názor na toto téma.

Měla jsem možnost trošku kouknout pod pokličku státní základní škole když jsem tam týden dělala asistentku učitelce první třídy. Ve třídě byly děti rozesazeny kolem stolečků. U každého stolečku bylo 6 – 8 míst. Pokud dítko zlobilo, učitelka ho přesunula do izolované lavice stojící bokem. Stěny nesahaly až do stropu, proto neexistovalo, že by děti byly trošku hlučnější – rušily by sousední třídu. Dveře třídy byly vybaveny okénkem, a odhrnutým závěsem. Okénko tam bylo proto, aby byla vnější kontrola, co učitelka s dětmi dělá. Závěs tam byl pro případ, že by do školy přišel střelec, aby bylo možné mu zabránit v pohledu do zamčené třídy. V rohu třídy byla umístěna vlajka Spojených států. Vyučování začínalo Přísahou vlajce Spojených států. Děti se seřadily před vlajkou do řady, daly pravou ruku na srdce a společně s učitelkou recitovaly: “Přísahám věrnost vlajce Spojených států amerických a republice, kterou představuje; jednomu nedělitelnému národu před Bohem, se svobodou a spravedlností pro všechny.” V té škole to ještě stále dodržovali, ale jinak se od toho valem upouští. Pak následovaly vyučovací hodiny psaní, čtení, počty tak jak to známe i v Česku. Snad jen co se týká pravopisu. České děti to mají lehčí – napíšou, co slyší a musí se jenom naučit y/i, s/z, ě/je. Anglicky mluvící děti se musí učit psát jednotlivě celá slova. (Dokonce existuje celonárodní soutěž Spelling Bee – Hláskující včelička, kde děti soutěží v tom, kdo rychle a správně vyhláskuje slova.) Co mě překvapilo, byl systém přestávek. Nebyly ohraničené zvoněním. Učitelka si to hlídala sama. O přestávce učitelka odvedla husím pochodem děti za naprostého ticha pomalým, ale hodně pomalým krokem na záchod, kde musely stát venku přede dveřmi a dovnitř pouštěla jen tolik, kolik tam bylo záchodů. A u klučičího záchoda požádala kolegu aby tam dělal dozor – ona jako žena to nedělala. Když pak stejným stylem odvedla děti zpátky ke třídě, stoupla si do dveří a každému dítěti šprkla na ruce dezinfekci. Žádná voda, žádné mýdlo, žádné ručníčky visící na háčcích u dveří – ve třídě ani umyvadlo nebylo. Kolem poledne jsme odvedly děti do jídelny na oběd. Oběd byl bufetového stylu. V nerezových nádobách za proskleným pultem byla vystavena jednotlivá jídla – dušená zelenina – sladké brambory, hrášek, mrkev, vodnice; maso, hranolky. Děti si mohly ukázat, co z toho chtějí a kuchařky jim to naložily. K jídlu se používaly jednorázové talíře a příbory. Po obědě z toho byly snad 3 velké pytle odpadu, možná i víc. Po obědě jsme pak děti odvedly zpátky do třídy, kde měly polední klid. Učitelka zatáhla závěsy, děti si položily hlavu na lavici a odpočívaly, zatímco učitelka opravovala sešity. Když vyučování skončilo, odvedly jsme děti k autobusům, které je rozvezly domů. Bylo potřeba hlavně dohlédnout, aby dítka nenastoupila do špatného autobusu. Ještě bych chtěla dodat, že obědy jsou pro nemajetné děti zdarma a rozvoz autobusy je zdarma pro všechny. (V jiné situaci a jiné škole ředitel v hovoru zmínil zajímavou věc. Školy nemají problém se záškoláctvím. Děti přijdou do školy i pokud jsou, třeba pro dobrý prospěch z některých aktivit uvolněni. Jednak dostanou najíst a jednak je pro ně škola “přístavem bezpečí”.) Jednou věcí, která mi chyběla byl fakt, že prvňáčci si nerozhýbávali ruku na psaní, ale rovnou se učili psát – tiskací a nedbalo se na dobré držení tužky. Tak si asi umíte představit ty křečovitě držené tužky. (V dobré škole se pak děti naučí psát i psací, ale to až ve třetí třídě. Jak to psací písmo zvládají je ale vidět na podpisech vedoucích různých podniků, kdy jejich podpis často vypadá jako podpis malého dítěte.) Jedna věc se mi v té škole líbila. V určitou dobu mělo několik ročníků hodinu, kdy se žáci rozcházeli na různé předměty – ne podle věku, ale podle zájmu – někteří měli například společnou zkoušku orchestru, kde ti starší podporovali ty mladší, jiní měli práci v knihovně, další v tělocvičně atp.

Bill a já jsme členy presbyteriánského sboru, který provozuje mateřskou školu, předškolní přípravu a první až šestou třídu. Původně měl sbor kostel v centru města, ale majetný člen poskytnul sboru pozemek víc na předměstí, což umožnilo sboru se rozmáchnout. Prodali původní budovu kostela (Dnes je z něj kulturní centrum.) a za získané peníze a příspěvky členů postavili kostel nový, spojený se školní budovou. Přes týden škola využívá i kostelní prostory, o víkendu a ve středu večer naopak církev využívá i školní třídy. V této škole je režim volnější než ve škole z předchozího odstavce, ale zase tam musí nosit uniformy. Jelikož je to škola církevní, nedostává na provoz peníze od státu, ale musí si na sebe vydělat. Rodiče platí školné (což jim však nesnižuje daňovou povinnost, takže stejně spolufinancují státní školství) a několikrát ročně se pořádají různé akce za účelem získání prostředků na provoz, např. podzimní karneval. Zrovna dnes byl zveřejněn výnos podzimního festivalu – téměř 24 tisíc dolarů. Na vybavení tříd je to znát, ale troufám si tvrdit, že české a moravské a slezské třídy jsou vybaveny přinejmenším stejně dobře, ne-li lépe. Ve třídách sedí žáci v lavicích pro jednoho, ne jako u nás po dvou. Kdybych porovnala české školy na jedné straně s tím, co vidím tady, řekla bych, že v Česku se dává víc důraz na pochopení souvislostí, zatímco tady spíš na memorování faktů. Některé učitelky si stěžují, že nemají čas učit, protože veškerý čas věnují drilu, aby děti prošly testy. Buďme vděčni za Komenského. Tady o něm neslyšeli, takže takový postulát “od jednoduššího ke složitějšímu” je tu jen takové lehké doporučení. Jak jinak vysvětlit, když učitelka učí ve druhé třídě děti šít na šicím stroji a hrát šachy, když ještě nemají zvládnutou jemnou motoriku a hrát dámu či mlýnek taky neumí. Některé bolesti jsou stejné v Česku i tady. Konkrétně mám na mysli pouštění filmů dětem v mateřince. Štvalo mě to, když jsem vodila svoje děti do školky a v herně běželo video, a bolelo mě srdce, když jsem totéž viděla i tady.

Pan Vidlák tu čas od času nastolí otázku, co nastane, pokud dojde na dlouhodobý blackout a naznačuje možná řešení pro přežití, se zvláštním přihlédnutím k základním životním potřebám jako je voda, potrava, topení. Otázku bezpečnosti obvykle přenechává jiným. Ale je tu také otázka vzdělanosti. Kolik vzdělání bude společnost v krizi schopná zachovat? Kolik informací budou rodiče schopni předat v rámci rodiny? Bude možné provozovat školu bez energií? Kdo tam bude učit?Jak se budou muset upravit vzdělávací osnovy, aby se zachovalo to nejpodstatnější? Informace typu “kolik existuje na světě pohlaví” najednou zřejmě přestanou být zásadní. Které předměty budeme schopni zachovat? Matematiku? Chemii, fyziku, dějepis, mateřský jazyk, druhý jazyk, pracovní výchovu, občanskou výchovu, brannou výchovu, hudební výchovu, výtvarnou výchovu? Protože najednou začnou být důležité úplně jiné znalosti a dovednosti. Vaření, domácí práce, které momentálně za nás dělají stroje – nejde jen sehnat valchu, ale taky vědět, jak se na ní pere. Rozdělat oheň v kamnech. Základy zdravovědy – nejen ošetření úrazů, ale i ošetření nemocného. Kolik učitelek by ještě dalo dohromady šití, pletení, vaření, zdravovědu, péči o dítě…? Těm schopným se omlouvám už předem. Další otázkou je – jak bude v případě blackoutu výuka koncipována. Můžeme zapomenout na distanční výuku přes internet. A v zimě sedět ve škole? Bude mít škola zdroj tepla a světla? Bude schopna zajistit základní hygienu? Alois Rašín ve vězení vypracoval svůj návrh na měnovou odluku pro stát, který v té době ještě ani nevznikl. Ale když vznikl, on jen vytáhl podklady ze šuplíku. Dá se do vypracování směrnic pro případ blackoutu nový ministr školství? Protože pokud k blackoutu dojde, nebude internet, aby směrnice rozeslal. Nebo si to bude muset každá komunita/škola udělat na koleně  po svém až dojde na lámání chleba?

Na prvním snímku vidíte klasický školní autobus. Pro vás, jako řidiče, pokud se někdy budete projíždět po americké silnici je důležité vědět, že pokud začne školní autobus blikat bílým světlem, znamená to, že bude zastavovat. Při zastavení se rozsvítí červené světlo, do vozovky se vykloní závora a řidiči v obou směrech mají povinnost zastavit a čekat, dokud se autobus opět nerozjede. Na dalších dvou snímcích jsou testové otázky pro pátou třídu. Názor si udělejte sami. Píše se v nich:

Matematika:                                                                                                  Společenské vědy

61 Nakreslete osy souměrnosti pro velká písmena abecedy.                       1 Vyjmenujte 7 kontinentů.

62 Vypočítejte plochu čtverce, obdélníku, kruhu a trojúhelníku.                   2 Vyjmenujte 15 států světa.

63 Vyjmenujte druhé mocniny až do 225.                                                     3 Vyjmenujte 15 světových velkoměst.

64 Napište římské číslice do 100.                                                                 4 Vyjmenujte 15 typů obydlí.

65 Vyjmenujte 5 slavných matematiků.                                                         5 Vyjmenujte 10 států Jižní a Střední Ameriky.

66 Získejte 100% v kvízu na výpočet plochy a obvodu obdélníku.               6 Vyjmenujte 10 států na pobřeží Pacifiku.

67 Získejte 100% v testu na druhou odmocninu.                                          7 Vyjmenujte 10 států v Evropě.

68 Získejte 100% ve 4-minutovém testu na základy sčítání.                        8 Vyjmenujte 10 států v Africe.

69 Získejte 100% ve 4-minutovém testu na základy odečítání.                    9 Vyjmenujte 10 významných vodních ploch.

70 Získejte 100% ve 4-minutovém testu na základy násobení.                   10 Vyjmenujte 10 významných světových řek.

71 Získejte 100% ve 4-minutovém testu na základy dělení.                        11 Vyjmenujte 10 světových pouští.

12 Vyjmenujte 10 velkých jezer v Severní Americe.

13 Vyjmenujte 10 významných hor nebo pohoří.

14 Vyjmenujte 50 států (USA)

15 Označte názvy 50 států (USA) na slepé mapě.

16 Vyjmenujte hlavní města jednotlivých států.

17 Vyjmenujte 13 původních kolonií.

18 Vyjmenujte 10 původních indiánských kmenů.

19 Otestujte si znalosti o Mississippi na slepé mapě.

20 Jak se jmenuje náš okres a jmenujte sousední okresy.

21 Vyjmenujte státní symboly Mississippi.

22 Vyjmenujte 8 cestovatelů – objevitelů.

23 Bojiště Občanské války.

24 Vyjmenujte v pořadí 1. až 10. prezidenta.

25 Vyjmenujte v pořadí 11. až 20. prezidenta.

26 Vyjmenujte v pořadí 21. až 30. prezidenta.

27 Vyjmenujte v pořadí 31. až současného prezidenta.

A na závěr 2 z mnoha motivačních nápisů, kterými byla vyzdobena 5. třída. Na prvním se píše “Nejhorší chybou v životě je neudělat žádnou.” Na druhém: “Nikdo není dokonalý. Proto mají tužky gumu.”