Jak se postavit k “Heroinové Tereze”?

Proč problém

Dotyčná byla vyšetřována a souzena v zemi, kde je žena a ještě navíc nemuslimka, cosi podřadného. To je něco, co komentátorům, zavalujícím web odsuzujícími komentáři, naprosto nedochází.
Já bych opravdu neměl nejmenší problém s ani daleko přísnějším trestem, pokud by bylo pašování heroinu policejně vyšetřeno a soudně vyhodnoceno v dobách, kdy byl Pákistán součástí Britského impéria a nad jeho policií a soudy existoval civilizovaný dohled “zlých kolonialistů”. V takovém případě by byl soudní výrok zhruba stejně akceptovatelný, jako kdyby k příslušnému vyšetřování a souzení došlo na půdě ostrovní Velké Británie. Tedy jako proces, který se maximálně snažil zjistit a následně vyhodnotit objektivní realitu. I s vědomím a akceptováním skutečnosti, že ani soudy v civilizovaných zemích nejsou stoprocentně neomylné.

Analogie

Měl bych velké problémy, pokud by byl nějaký Žid v nacistickém Německu obviněn, usvědčen a odsouzen za nějaký obecně kriminální delikt (za jaký by šel sedět i v současném Izraeli). Ten problém bych měl prostě proto, že nacistická policie a soudy byly vůči Židům silně předpojaté, nerovnoprávnost Židů byla dána známými Norimberskými zákony, a nebylo tudíž možné se spoléhat na to, že daná kauza bude řádně vyšetřena policií a řádně souzena.

Stejně tak je zcela běžné poukazovat na rasisticky motivované policejní šetření a následné rozsudky v případech, kdy v jižních státech USA byl obviněným afroameričan (byť tehdy to byl černoch). Řada takovýchto případů, včetně končících vynesením a následným vykonáním trestu smrti, bývá běžně citována v nejrůznější odborné i populární právní literatuře (jako odstrašující příklady rasistického zaměření policie a justice). Přičemž k takovýmto případům docházelo (byť už sporadicky) ještě před nějakými 50 – 60 lety, tedy i po zrušení příslušných rasistických zákonů v jižních státech USA. A je opět zcela samozřejmě jasné, že i ten afroameričan mohl spáchat trestný čin, za který by byl potrestán i v současných afrických státech, v nichž vládnou lidé stejné etnicity.

V obou těchto případech (a zcela jistě by bylo možné vyhrabat z dějin i mnoho dalších) se jednalo souzení lidí, vůči nimž panovala ze strany vyšetřovatelů silná rasová předpojatost (v jiných, výše necitovaných, případech mohlo jít rovněž o náboženskou či ideologickou předpojatost), a tudíž výsledky tohoto vyšetřování a souzení musejí být nutně brány jako ne příliš věrohodné.

Konec konců, rasisticko náboženská předpojatost (až nenávist) stála i v pozadí procesu s Ježíšem, jak ho popisují evangelia.

Pokud se vrátíme zpět

Žena je v islámském světě podřadná bytost. Její svědectví vůbec není bráno v úvahu, pokud není podepřeno svědectvím nějakého muže (pak platí onen poměr  -svědectví dvou žen = svědectví jednoho muže – ale opravdu jen v situaci, kdy na straně těch žen svědčí i nějaký muž). Další věcí je, že z hlediska islámského práva je svědectví jakéhokoli nevěřícího zcela nulitní. Islámské právo rovněž nepracuje (a to zcela systémově) s materiálními důkazy.

Za těchto podmínek je ovšem postavení ženy a nemuslimky v islámském státě ještě horší, než postavení onoho Žida před nacistickým tribunálem, nebo afroameričana před rasistickým tribunálem některého z jižních států USA.

Uvedené okolnosti by nás měly varovat před paušálním důvěřováním výsledkům vyšetřování a procesu v islámské zemi coby objektivně zjištěným faktům.
Určitým varováním před braním výsledku soudního procesu coby “zjevené pravdy” je i to, že společník dotyčné dámy (muž a muslim) byl soudem osvobozen. Přitom, pokud by skutečně ten heroin pašovala, tak by s velkou pravděpodobností o něm přinejmenším musel vědět (a být tudíž vinen spoluúčastí, případně neohlášením trestného činu) i on.

Jistěže se otevírají následné možnosti:

• Heroin se mohl dostat do jejích zavazadel až během některé z celních kontrol. Motivací mohl být jednak pokus o “protažení” tohoto materiálu celnicí, a tedy využití jejího zavazadla lidmi zcela s ní nesouvisejícími. Takové případy se už opakovaně v zemích 3. světa staly. “Dárce” mohl i počítat s nalezením drogy a jeho motivací mohla být i prostá nenávist k nemuslimům.
• Heroin tam mohl dát její soudem osvobozený spolucestující bez jejího vědomí, opět by se asi daly podobné případy dohledat.
• Heroin mohla dát do zavazadla ona sama, nebo spolu se svým spolucestujícím s tím, že nevěděla, o co jde. Nebylo nám sděleno, jak byl vlastně zabalen. Mohl být klidně maskován za elektroniku nebo jiný “paš” nedrogového charakteru.
• Heroin mohla zcela jistě pašovat ona sama; ovšem jen v tomto případě by si vynesený trest skutečně zasloužila.

Co z těchto možností platí, si opravdu netroufám autoritativně uvést. Dotyčná vypadá (a zřejmě se i chová) tak, že když rozdávali vtipnou kaši, zcela jistě si nešla pro nášup. Mohla skutečně podcenit riziko pašování drogy, mohla se skutečně nechat oblbnout svým společníkem, mohla skutečně pouze podcenit obecné riziko cestování do islámské země atd.

Pokud chcete vědět, zda dotyčná skutečně vědomě pašovala heroin nebo ne, tak si hoďte korunou. Výsledek bude s vysokou pravděpodobností věrohodnější než výsledek aktivit islámské policie a islámského soudu v islámské zemi.