9.8.2025
Redakce
0
Kategorie: Humor79 přečtení

Jak se baví internet: Jakeš o případu Klempíř

Sdílejte článek:

EMA

Moudro dne:
Zvednout 50 kg na bench je lehčí, než sbalit 50 kg holku.
Ale sbalit 100 kg holku je lehčí, než zvednout 100 kg na bench…

No tak podívejte se, soudruzi, já bych k tomuto případu, tedy k tomu Klempířovi, bych řekl pár slov, protože to není jen tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát, že jo. To není žádná sranda, to je věc, bych řekl, závažná, kulturně-politická v podstatě, jo.
Já souhlasím s tím rozhodnutím, co udělali ti soudruzi z kapely J.A.R., no, poněvadž dneska už nestačí bejt jenom dobrej zpěvák nebo básník nebo jak tomu říkaj, jo, dneska je třeba taky bejt, bych řek, pevně zakotven v těch hodnotách, co jsou aktuálně, prostě, v kurzu – a tím nemyslím kurz dolaru nebo koruny, ale kurz civilizační, kurz evropskej, že jo.
Totiž, víte, dnešní moderní pokroková hudba, to není jako když jsme zpívali na brigádách „Kupředu levá“ a jeli sme traktorem na Labe, to dneska, soudruzi, to je celej komplexní proces. A ten interpret, ten hudebník, ten musí bejt prostě, jak bych to řekl, kompatibilní, jo – musí ladit s tím duchem doby. Páč jinak to nejde. To je jako kdyby v kolektivu jeden netahal, nebo dokonce táhl proti – to pak nemůžem mluvit o kolektivu, ale o chaosu.
No a Klempíř, to je takovej, bych řek, individualista, kterej si chce hrát na svý triko, na svý verše, na svý názory – a to dneska prostě nejde. My potřebujem lidi, co držej linii, co rozuměj nutnosti tý, tý, toho evropskýho směřování, jo. Páč přestavba – a já to opakuju, soudruzi – přestavba, to není jednoduchý proces ta přestavba, není! To je proces, do kterýho mohou vstoupit i nepřátelé, že jo. A kdo to nepochopí, ten prostě brzdí. A brzdnej člen, to je horší než sabotér.
Já bych řek, že ti chlapci z J.A.R. udělali dobře. Oni se přizpůsobili době, chápou, že nestačí hrát na kytaru nebo do mikrofonu křičet nějaký slova. Je třeba mít i tu ideovou uvědomělost. A jestli někdo nedrží krok – no tak co s ním? Vždyť ani v traktorový brigádě jsme si nemohli dovolit, aby někdo místo orání četl nějaký podvratný básně, že jo.
A víte, soudruzi, to je otázka širší – buď budeme kráčet v rytmu pokroku, nebo budem stát jako kůl v plotě. A já myslím, že stát nechcem. My chceme jít, jít v souladu s tím duchem doby. A ten duch dneska – ten vane z Bruselu, ne z garáže někde v Nuslích, kde si někdo skládá písničky proti systému, že jo.
Takže za mě – ano, vyhodit, ano, nahradit. A dál pokračovat ve zpěvu – ale v souladu s tím, co si žádá epocha. Doba volá, soudruzi. A kdo neslyší, ať si jde stěžovat třeba na Hrad, no.

Odzvonilo už časům, kdy si děti z různých zemí dopisovaly? Anebo je to dnes díky sociálním sítím ta úplně nejsamozřejmější věc na světě?

Je pravdou, že dnes má mládež spoustu možností, jak si dopisovat s někým v zahraničí. Nejsnadnější je to na sociálních sítích, kde můžete kohokoli z kterékoli země oslovit, můžete čile konverzovat i v diskusi nebo pod statusem mladíka ze Sýrie nebo dívky z Bhútánu. Ale nějak podvědomě cítíme, že to není totéž jako kdysi.

V temných dobách komunismu bylo běžné, že si žáci základních škol dopisovali s dětmi ze Sovětského svazu. Těžko říci, zda nějaké takové spíše povinné dopisové přátelství někomu přetrvalo až do dospělosti. Nechci se vrtat ani v tom, že i současnost nám jasně napovídá, že třeba přátelství s Rusy není úplně nejlepší nápad. Moje matka se už v dětství netajila odporem ke komunismu i k Rusku, ale protože byla vedoucí pionýrů v jejich třídě, a navíc dcerou náměstka ředitele významného podniku, nemohla se z dopisování se sovětským „kamarádem“ vyvléknout, ačkoli se o to s rebelií sobě vlastní snažila. Dodnes vzpomíná, s jakým odporem vybalovala z obálky výtisky časopisu Огонёк, který jí Sergej posílal.

V 90. letech pak přišla velká vlna dopisování s dětmi z německy a anglicky mluvících zemí. A bylo o čem. Mladí Němci nám rádi předávali informace z toho světa, který měli u nich, a my jsme bezmezně obdivovali, co všechno dokázali. Vznikaly rozsáhlé mezinárodní databáze a mnohé děti si dopisovaly třeba i s pěti kamarády za hranicemi. Zde už byla atmosféra těchto dopisů trochu jiná. K našim západním kamarádům jsme vzhlíželi a chtěli jsme žít stejné životy v liberální společnosti jako oni.

Dnes už asi tento způsob konverzace mezi mládeží zanikl. V našem pracovním kolektivu, který se zabývá právě tím, jak propojit generace mladých lidí po celém světě, jsme však došli k názoru, že by na to mohl nějaký školní projekt navázat. Aby se to blížilo právě tomu duchu 90. let. Dnes už i my patříme neodmyslitelně k Západu a současná mládež je tím pádem tou, ke které zbytek světa vzhlíží a chce být jako ona. A byla by velká škoda, kdybychom odmítali tu možnost, aby dnešní mladí byli pro děti z celého světa stejnými vzory, jako byli naši západní dopisoví kamarádi v 90. letech pro nás.

Pro pilotní projekt jsme si vybrali výběrovou školu v Praze. A ač by se to před časem mohlo zdát absurdní, rozhodli jsme se, že by si mohli dopisovat s dětmi v USA. Tato země právě teď v přímém přenosu přichází o výsady liberální demokracie a oči tamních občanů se nyní upírají právě k Evropě, která je její poslední výspou. Děti v USA určitě bude zajímat, jak to v Evropské unii chodí. A my se rozhodně máme čím pochlubit. Zdejší děti mohou těm americkým psát o tom, jak je tady o všechny postaráno bez ohledu na sexuální orientaci, náboženství či rasu, jak dbáme na práva všech diskriminovaných menšin, jak bojujeme proti populismu a chráníme demokracii před těmi, kteří by ji chtěli rozbít. A také o tom, jak tady společně chráníme planetu a jak je to důležité pro celý svět.

Ella si bude dopisovat s Henrym v Texasu a už se moc těší, jak něm bude probouzet nadšení pro způsob života, který máme tady v Evropě. Třeba to bude právě on a jeho generace, kdo vrátí USA zase na cestu liberální demokracie.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
79 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 4,70 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)