25.7.2019
Redakce
0
Kategorie: Multikulturní soužití

Jak politická korektnost zabíjí svobodu

Sdílejte článek:

DAG DANIŠ

Mladý britský sociolog Noah Carl se zřejmě stane jedním ze symbolů éry, kterou ovládla novodobá cenzura. A kazatelé “politické korektnosti”.

Carl byl veřejně lynčován a nakonec i vyhozen z univerzity jen proto, že se opovážil mluvit pravdu.

Sociolog Carl zkoumal , jak genetika ovlivňuje inteligenci a chování. Uvědomoval si, že tím otevírá téma, které je pro mnohé tabu. No byl přesvědčen, že ” potlačování vědecké diskuse  o rase, genech a IQ může být škodlivé”.

Ve zkratce: Carl vědecky zkoumal různé etnické skupiny, v nichž jsou rozdílné převládající danosti. Ale také rozdílné sklony k sociální nepřizpůsobivosti či ke kriminalitě (například mezi některými imigranty, kteří se nedokázali integrovat do západní společnosti).

Pojmenování a zkoumání těchto rozdílů je podle Carla  nutné pro to, aby mohla fungovat účinná pomoc . A řešení, která budou zmírňovat rozdíly.

Bitka akademiků

Carlův výzkum vedl k něčemu, co bychom mohli označit jako “válku akademiků”. Stovky studentů a vědců (zejména levicově a liberální orientovaných)  v otevřeném dopise  naléhaly na univerzitu v Cambridge, aby ho propustila pro údajnou nepřímou podporu “pseudovědy”. A aby vyšetřování zaměřila i na ty, kteří ho přijali.

Další stovky vědců  se zas postavily na stranu Carla, faktů a svobody vědeckého bádání.

Po několikaměsíčním vyšetřování univerzita Carla propustila. Argumentovala tím, že  jeho studie pobuřovaly studenty  a mohly by být zneužívány v extremistickém prostředí na šíření rasové nenávisti. Na univerzitě se prý kvůli Carlovi zhoršila atmosféra a mnozí studenti a akademici se cítili “zranění a zrazeni”. Cambridge je univerzita, na níž působí stovky zahraničních studentů, pedagogů a vědců.

Argumenty univerzity třeba brát vážně. Výzkum a otevírání citlivých témat může mít nepříjemné vedlejší následky. Univerzita má právo ukončit výzkumný program, který vede ke zhoršení mezilidských vztahů nebo k pobouření či zraňování menšin.

Svoboda slova a bádání či hlásání faktů mají své hranice, které již nedefinuje věda, ale etika. Nebo politika. Například politika vedení univerzity.

Na druhé straně: nekompromisní zákrok vedení – žádné napomenutí ani pokus o řešení, rovnou vyhazov – může mít škodlivé následky. I pro vědu, i pro společnost. Carl nehlásal bludy. Dělal sociologický výzkum, který byl označen za nevhodný.

Politicky citlivý výzkum by měl být podřízen etickému kodexu, ale ne zákazům.

Věda versus ideologie

V první řadě: Carlovy teze, že genetika je jedním z faktorů, které ovlivňují inteligenci, není názor, ale fakt. Uznávají to, byť jen v tichosti, i jeho odpůrci. Námitky směřovaly převážně k tomu, že Carlův výzkum je eticky a metodologicky pochybný, nevhodně interpretován a může být zneužíván politickými radikály na “pseudovědy”.

Jinými slovy: vypadá to tak, že v zájmu politické korektnosti nebo  převládající levicově-progresivní ideologie , která odmítá skupinové, rodové a jiné rozdíly, by měla věda zdržet “nevhodného výzkumu”. Britský akademik Matthew Goodwin tvrdí, že v Carlově případě musela věda ustoupit ideologům, kteří se nepříliš přesně považují za “liberály”.

Ti tvrdí, že terén, do kterého vstoupil Carl, je nejen rasový, ale i rasistický.

Tento postoj již v 70. letech hlásal Dworkin: “Netvrdíme, že vždy a všude se má zkoumání rasových genotypových rozdílů v IQ skončit. Tvrdíme, že v tomto čase, v této zemi, v této politické klimatu by měly konkrétní vědci dobrovolně zdržet zkoumání genotypových rasových rozdílů v oblasti IQ “.

Sociolog Carl asi netušil, že to, co mělo platit pro Spojené státy v roce 1974, bude platit i o 45 let později v Británii.

Odepsali ho jako rasistu. Neprávem. Carl netvrdí, že některé etnické skupiny jsou méněcenné a jiné nadřazené. Rasistické a fašistické pseudoteorie jsou, věřme, definitivně překonány.  Tvrdí pouze to, že mezi lidmi a skupinami jsou vědecky prokázané převládající rozdíly, které je třeba sociologicky zkoumat. Ne přehlížet.

Podstata západní civilizace

Na zákrocích proti Carlovi – nebo  proti filozofovi Roger Scrutonovi  – je smutné to, že mají ničivé následky. Nejen pro svobodu slova či svobodu vědeckého výzkumu.

Inkviziční údery proti vědcům podkopávají samotné základy západní civilizace. Tím, že blokují svobodu a iniciativu. A tím i volnou soutěž nápadů, idejí, teorií, která je motorem pokroku. Úspěch Západu stojí a padá na respektování svobody.

Když britská vláda odvolala z poradní funkce Scruton (pro křik progresivistů, kterým se nelíbily jeho konzervativní názory),  magazín Economist to komentoval  jako chybu. Snahy unifikovat intelektuální prostředí podle Economistu  povede k obavám lidí projevovat své postoje, které nedostatečně zapadají  do mediálního a akademického mainstreamu.

Podobně The Times  kritizovaly odstavení Carla: “Vláda davu dusí svobodu projevu na akademické půdě”. Komentář tvrdí, že svobodnou diskusi na univerzitách likviduje nástup nové formy náboženského fundamentalismu –  neliberálního liberalismu . Illiberal liberalism. Tento termín je třeba si zapamatovat. Ještě o něm uslyšíme.

Následkem bude strach projevit se, strach debatovat, strach dělat sporný vědecký výzkum. Nebo snaha přizpůsobit se a zapadnout do šablon, které jsou v módě. A které tím správně zorientování (novodobým soudruhům) zaručí komfort, uznání a kariéru …

Principy evoluce

Západní společnost od dob osvícenství pokračovala – v poznání, ve vědě, v objevech, v technologiích. Nebylo to tím, že na Západě by byla vyšší průměrná inteligence než na Dálném východě (výzkumy, ano, i ty potlačovány, ukazují opak).

Západ postupoval hlavně díky jedné důležité věci: vyšší míře svobody, plurality a konkurence, jaká byla jinde. Zjednodušeně řečeno, sto milionů lidí, kteří pracují a přemýšlejí svobodně, vyprodukuje více nápadů, které v soutěži uspějí, než miliarda lidí, které dusí ideologický nebo náboženský dozor.

Tlak na uniformitu je vždy tlakem na průměrnost. Proto jsou svobodné země (nebo svobodné éry) vždy úspěšnější než ty méně svobodné.

Nezbytnou podmínkou evoluce je tvorba dostatečného množství mutací. Tedy vybočení oproti mainstreamu. Většina z nich je neúspěšná. No ty úspěšné, které se v přirozeném výběru prosadí, vedou k pokroku. Platí to nejen o darwinistickém vývoji druhů, ale také o vývoji vědeckých teorií a nápadů.

Zásahy do vědy a “upalování” vědců z ideologických důvodů podkopávají pilíře západní civilizace. A blokují vývoj.

Možná to zní paradoxně, ale právě  někteří příliš horliví “liberálové” jsou dnes brzdou svobody. A  někteří příliš bigotní “progresivci” jsou brzdou pokroku.

Zdroj

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,78 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky