Já tomu Minářovi prostě nevěřím

Vítám skutečnost, že lidé konečně ve větším množství dávají hlasitě najevo svůj názor. Jenže když sleduji všechny ty demonstrace, ty – místy opravdu hloupé až infantilní transparenty, hlodá ve mně červíček pochybnosti a otázka, pro kolik z přítomných se jedná jen o zpříjemnění volného času, o recesi a v případných volbách nakonec půjdou volit ANO či ČSSD.

Jak jsem uvedl v nadpisu, zvláště negativně na mně působí onen aktivista, Mikuláš Minář. Stejně tak i ten človíček v kloboučku, co nedělní demonstraci provázel. Jeho jméno si nepamatuji. Oba dva, a i někteří další mi připomínají svazácké funkcionáře z minulého režimu, kteří na schůzích SS mládeže plamenně hovořili o budování socialismu a nádherné cestě ke komunismu. Fujtajbl. Vše to působí tak nějak uměle a hraně. A nesedí mi to srovnání s událostmi roku 1989, které překypovaly přirozenosti a chybami způsobenými nezkušeností a hektičností. Tady je vše dokonalé. Vše je naprosto přesně organizované a zatímco v publiku jsou cítit emoce, na z podia to vane chladem.

Nepřeháním. Jen se ze záznamu podívejte na úvod nedělní demonstrace. Když pan Minář přišel na podium. Nemusím být psycholog ani psychiatr a stačí mi pohled do jeho tváře abych poznal, jak se opájí úspěchem. To nebyl výraz člověka pokorného, toužícího po vítězství ideje. To byl úsměv sebeuspokojení. A já takovým lidem prostě věřit nemohu.

V žádném případě nechci naznačovat to, co zde šíří někteří příznivci spiknutí a kampaní. Jako že to někdo tajemný organizuje a platí. To je samozřejmě naprostý nesmysl. Problém spíše vidím v celosvětově rozšířeném „mládežnickém“ rebelantství, kdy protest je hlavním motorem a je ve skutečnosti jedno proti čemu a zač se protestuje. Hlavně že se protestuje proti establishmentu. Za ekologii, za planetu, za skřítky. Co chcete. Jenže politická situace v České republice je příliš vážná pro takové hrátky. A její vážnost potvrzuje samotný Babiš, který v rozhovoru řekl doslova že “ čím více peněz do lidí pumpujeme, tím více protestují“. On prostě nechápe, že peníze jsou sice důležitou součástí lidského života, ale v širší perspektivě nemohou být rozhodujícím motivem pro chod společnosti.

Takže se nyní pohybuji na velkých rozpacích. Jednak jsem šťastný, že občané vyšli do ulic a že jím není jedno, kdo stojí v čele země, na druhé straně se ale obávám manipulací a zneužití. Poslední výroky například Kalouska nebo Okamury nenechávají nikoho na pochybách, že by si rádi přihřáli polívčičku. Takže pozor aby se nevyplnilo to přísloví o dešti a okapu.