11.7.2016
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Italské banky v problémech: Bude je znovu zachraňovat daňový poplatník?

Sdílejte článek:

MARTIN BARTO 11|07|2016

Cena akcií jedné z nejstarších bank světa se propadá. Vzrušení ohledně britského referenda a migrační krize dosud tlačilo do pozadí jiné, podstatnější aspekty krize v Evropské unii. Mám na mysli stav finančního sektoru v některých významných členských státech Unie. Tentokrát to vypadá tak, že dlouhodobě neřešené problémy zasáhnou minimálně italský bankovní sektor.

[ad#clanek-respo]

Obtíže má jedna z nejstarších bank světa, pětisetletá Monte dei Paschi di Siena.Cena jejich akcií se na burze za poslední dny zcela propadla. Bance dnes chybí kapitál, který bude třeba doplnit. Všímají si to nejvýznamnější ekonomická periodika i bankovní experti, kteří nevylučují nové kolo celoevropské krize, pokud se nepodniknou radikální kroky na ozdravení italských bank. Analytici se také domnívají, že další vážnější finanční krize přinese i velké změny v politickém uspořádání států Unie.

Veřejnost byla uchlácholena změnami v dohledu, kdy odpovědnost za více než sto největších bank v EU přešla na ECB, a když byla přijata nová pravidla o řešení problémů bank v potížích. ECB provedla komplexní několikaměsíční prověrku dohlížení bank a nařídila doplnit kapitál v těch institucích, kde podle její (přísnější) metodiky chyběl. Dohled ECB měl přetrhnout nezdravé vazby národních dohledových orgánů s vedeními bank. Nová pravidla platná od roku 2014 požadují, aby náklady za záchranu bank snášeli nejprve vlastníci a věřitelé bank (tedy vkladatelé a držitelé různých cenných papírů vydaných bankou). Všechno to naoko vypadalo tak, že daňoví poplatníci se již nebudou muset skládat na záchranu bank, které selhaly, a že lze pod moudrým a spravedlivým dohledem ECB banky snad už ani nebudou selhávat.

Současnou situaci výstižně popsal kdysi ruský premiér Černomyrdin – měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to tak jako obyčejně …

Dva roky po velké změně v dohledu nad evropskými bankami se situace v italském bankovním sektoru zhoršila, i kvůli dlouhodobé politice velmi nízkých úrokových sazeb. Ani vláda premiéra Renziho ani ECB nedokázala udělat nic s velkým objemem špatných úvěrů, které se v některých bankách nakupily a blokují jejich schopnost poskytovat úvěry. Premiér Renzi čekal na výsledky hlasování v Británii, které mu zahrálo do karet, a začal přesvědčovat evropské partnery a Evropskou komisi o nutnosti záchrany italských bank z veřejných zdrojů zdůvodňujíce to velkými výkyvy finančních trhů po britském hlasování. Tento postup je však v rozporu s dnes platnými pravidly v Unii.

Jaké důsledky bude mít stupňování bankovní krize v Itálii? Italská ekonomika je asi sedmkrát větší než řecká, její problémy mají proto na celou Unii mnohem větší dopad.

Některé italské banky budou muset nyní přiznat jako jsou na tom ve skutečnosti. To znamená, že prověrky před dvěma lety se v jejich případech neudělaly důsledně.Nepodařilo se použít stejný metr pro všechny banky v eurozóně. V Itálii se špatná situace bank buď bude řešit tak, že jejich ozdravení doplněním kapitálu zaplatí akcionáři a věřitelé – ve smyslu nové direktivy, nebo stát převezme na sebe část akcií bank a zachrání je z veřejných zdrojů. Druhý scénář preferuje premiér Renzi, který se obává masové nespokojenosti a politických otřesů v případě prvního scénáře. Věřiteli špatných bank je totiž pravděpodobně i mnoho občanů, kteří si koupili například dluhopisy bank jako vhodný nástroj spoření na důchod. Ti by tak přišli o část svých úspor.

Použití veřejných prostředků na záchranu bank by nás vrátilo o několik let zpět a znamenalo by to, že Unie se v ničem nepoučila a nic nezapomněla. Navíc byl by to jasný signál vlastníkům a managementům bank, že nezdravá aliance mezi bankami a státem funguje i nadále, a že nikdo nebude potrestán za své nezodpovědné chování a špatné rozhodnutí. Celý přesun dohledu nad nejvýznamnějšími bankami eurozóny na ECB se ukáže v pravém světle – tedy jen jako akt centralizace, a ne jako krok, který měl přetnout nemocné vazby mezi lokálními politiky a bankami.Mimochodem, už dnes ECB čelí velkému dilematu jak sladit svou velmi uvolněnou měnovou politiku se stále přísnějšími požadavky na obezřetnost bank.

Problémy s italskými bankami však ukazují i ​​na další problém v evropském bankovnictví – navzdory centralizačním snahám, různé státy si různé vykládají a aplikují pravidla, podle kterých se počítá požadavek na kapitálové vybavení bank. Existuje jistá snaha tato pravidla sjednotit na přísnějším základě. Pokud by tato iniciativa vyšla, tak problémy mohou mít i banky v jiných státech (např. ve Španělsku), což tyto státy uvrhne do dalšího kola politické a ekonomické nestability. Z tohoto důvodu zřejmě k nějakému radikálnímu sjednocení pravidel nedojde a bude se pouze vyčkávat na další krizi.

Zdá se, že ta se pomalu přibližuje. Signalizuje to vytrvalý pokles cen akcií nejvýznamnějších evropských bank.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Martin Barto

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky