Islamizace je následek, neomarxizmus příčina

[ad#clanek-respo]

Znal jsem přes FCB člověka, který se bál islamizace a nesouhlasil s vítací politikou, ale jako homosexuál se zastával Pelikánovy „náhubkové novely“ trestního zákona, která má kriminalizovat tzv. „hanobení sexuálních menšin“. Jakmile jsem se zastal svobody projevu pro Pavlínu Nytrovou, která silně homosexualitu kritizuje, definitivně se naštval. Stejně tak znám zdravotně postižené, kteří jsou proti ilegální imigraci, ale budou „do krve“ obhajovat tzv. „inkluzi“ ve školství, tj. začleňování hendikepovaných žáků do běžných škol pomocí lidskoprávního nátlaku na školy, místo „integrace“, což je totéž, ovšem místo lidskoprávního nátlaku je integrace založena na dohodě rodičů s vedením školy, přičemž se zohledňují reálné možnosti dané školy i žáka, jako motivace mohou posloužit zvláštní dotace školám, které integrují určitý počet postižených, nikoli nátlak typu – každá „spádová škola“ musí, musí a musí přijmout jakkoli hendikepovaného žáka, protože „lidská práva“, „právo na vzdělání“, když to „nadělá paseku“, tak „ať si to učitelé vyžerou“… hlavně že „lidskoprávnímu bůžku“ se obětuje další skopec.

A právě proto se neomarxistům tak daří, umějí si chytrým „uplácením“ rozličných menšin vynutit, co chtějí, podle starořímského úsloví – rozděl a panuj. Jedinou cestou, jak neomarxizmus porazit, je nabídnout těm, kteří se cítí znevýhodněni, řešení jejich problémů na základě „zdravého selského rozumu“, vysvětlit jim, že neomarxizmus je jako „upsat se ďáblu“.

„Dostaneš spoustu práv bez odpovědnosti, ale pak bude tvá duše patřit mě, budu určovat, co si smíš a nesmíš myslet…“, a tak je postupně přesvědčit, že existují i rozumnější a lepší způsoby, jak pomáhat znevýhodněným menšinám, ale přitom neomezovat práva většiny, nezavádět ideologickou cenzuru ve stylu – kdo je proti potratům (soucit s nenarozenými dětmi či náboženská víra), „pošlapává ženská práva“, kdo považuje homosexualitu za „nemoc“, je „homofob“, atd., atd.

Menšiny si musí uvědomit, že přeženou-li to se svými požadavky podle hesla, s jídlem roste chuť, může se na nich časem uplatnit jiné úsloví, že kdo chce moc, nemá nic… takže je v jejich vlastním zájmu se s většinovou společností domluvit po dobrém, nikoli ji vydírat nenávistným nálepkováním, „náhubky“, cenzurou a podobně.

A tohle píšu jako nevidomý bisexuál, který absolvoval (bez inkluze – léta 2000-2004) běžné gymnázium, ovšem církevní, nikoli nějaké ovládané „sluníčkovým“ ředitelem, gymnázium, kde byla svoboda, kde se dalo svobodně diskutovat o potratech a dalších věcech a nikdo nebyl pranýřován, ať zastával liberální či konzervativní postoje, kde už tehdy pozvali muslimského duchovního, abychom se mohli seznámit s islámem z muslimského pohledu, ale nikdo nám nevnucoval „sluníčkově-multikulturní“ lásku k islámu a pohrdání křesťanstvím, ale také nám nikdo nevnucoval křesťanství.

Ne všichni příslušníci menšin se nechají koupit neomarxistickou falešnou ideologií, která hájí lidská práva těžkých zločinců, ale zatracuje soucit s nenarozenými dětmi, která prosazuje genderovou cenzuru pohádek, zakazuje kouření v pivnicích, hájí burky, ale utlačuje křesťany (ani Lidovci už si v současné menšinokracii nedovolí veřejně deklarovat, že umělé přerušení těhotenství považují za „vraždu“). Tohle je signál, že svobody slova nebezpečně ubývá, neomarxisté stále víc posouvají společenský diskurz „jejich směrem“ a své kritiky agresivně ženou do izolace. Jen podotýkám, že nejsem odpůrcem potratů, vadí mi jen jejich nezodpovědné „nadužívání“ a „vyšachování“ otců z podílu na rozhodnutí, zda dítě „ano“ či „ne“. A pokud by mě někdo jako bisexuála veřejně označil za „perverzního úchyla“ a nějací „sluníčkáři“ by mu hrozili trestním oznámením, tak bych se jednoznačně zastal svobody projevu pro toho, kdo by mě takto negativně „ocejchoval“.

Věřme, že současná migrační krize lidem „otevře oči“ a že řeknou neomarxizmu a liberálnímu extremizmu jasné ne!

[ad#clanek-respo]