Islám nemá s islámem nic společného

[ad#clanek-respo]

Jednání mnohých našich politiků a veřejných křiklounů, pachatelů dobra alias sluníčkářů, ale právě takové znaky vykazuje. Zavírání očí, bagatelizace zla, nepojmenovávání věcí správnými jmény a nadbíhání podivně hlasité a vlivné extrémně xenofobní a netolerantní skupině, mající v ústech jako med sladká ale na výsost jedovatá a lživá slova o lásce, míru a toleranci, to jsou symptomy současné doby.

Správný pastýř, když uvidí vlka, křikem varuje své ovce, popadne do ruky hůl a jde ho vyhnat ochraňujíc své svěřené ovce.

Naši předkové se možná někdy mýlili, ale dokonale dokázali rozpoznávat nebezpečí a zlo. V nespočetných případech se chápali mečů a nasazovali životy za svou zemi, aby my, jejich potomci, jsme mohli žít v naší zemi a netrpěli pod nadvládou agresorů. V těchto časech již tomu tak není. Vše se relativizuje, zlo je omlouváno a vydáváno za nepochopené dobro. Nad hrůzami, které se ve světě ději pod praporem islámu, se přivírají oči, a když už ani to nejde, je zpochybňován samotný fakt, jestli islám má s islámem vůbec něco společného. A pak, světe div se, mnozí samozvaní vykladači reality dojdou ke vskutku geniální myšlence, že islám s islámem vlastně nemá nic společného. Rozum zůstává stát.

Zatímco u křesťanství znamená odklon od Ježíše a hodnot, které hlásal, posun více či méně ke zlu, násilí a netoleranci, viz tak často vzpomínaná a křesťanům omlácená o hlavu organisace IRA, tak u islámu je tomu právě naopak. Mírumilovní muslimové jsou právě ti, kteří se snaží chápat Mohameda z té lepší stránky. Kteří jeho násilnou povahu a jeho hrůzné činy popsané v sůrách a Koránu nevidí, respektive nechtějí vidět.

Křesťanství se stalo násilné, kdykoliv se odvrátilo od Ježíše. Islám se stává mírumilovným, kdykoliv se odklání od Mohameda a militantním, nesnášenlivým, kdykoliv přesně podle Mohameda koná. Ale protože tak jako je naprosto zásadní a neoddělitelnou součástí křesťanství Ježíš, tak je neoddělitelnou součástí islámu prorok Mohamed. Proto islám nemůže být principiálně mírumilovný, stejně jako nebyl Mohamed.

Křesťanství za 2000 let prodělalo vývoj a co je hlavní, Bible ani Nový zákon nejsou chápány doslovně. Jsou chápány v kontextu doby, v níž knihy vznikaly a slova v nich obsažená nesou jak obecné pravdy a moudra, tak sdělení pro každého osobní a individuální.

Islám v tomto ohledu žádnou reformou nikdy neprošel a projít nemohl a ani nikdy projít nemůže. Slova Prorokova jsou totiž natolik svatá, že nesmí být změněno jediné písmeno textu a použit jiný výklad, než dodal Mohamed. Toto nejsou mé výmysly a moje výklady, ale cituji samotné nejvyšší islámské autority. Takže chcete-li toto zpochybňovat, musíte nejprve zpochybnit islámské autority.

Co bylo v Koránu přímo nařízeno, dovoleno či zakázáno při jeho vzniku, je nařízeno, dovoleno či zakázáno podnes. Jedinou výjimkou jsou rozpory v samotném Koránu, ovšem muslimové to celkem elegantně vyřešili již dávno. Smířlivé verše k nemuslimům a jiným náboženstvím, tolikrát tak s oblibou citované, jako ukázka muslimské mírumilovnosti, jsou principem nahrazování nahrazeny verši novějšími, z období, kdy již Mohamed měl dostatečnou vojenskou a politickou moc a nemusel si brát servítky.

Byl jsem několikrát napadnut, že si vykládám islám tak, jako islamističtí radikálové, že islám je jiný, je tolerantní a mírumilovný a je vlastně úplně jiný, než každý den vidíme ve zprávách. A to všechno proto, že existuje mnoho muslimů, kteří se s vámi rozdělí o první poslední a nabídnou vám čaj, někteří dokonce pijí alkohol a je jim vlastní mnoho ze západních hodnot. Tuto skutečnost jsem nikdy nezpochybnil a ani nezpochybňuji. Faktem ale zůstává, že pro pravověrné muslimy jsou tito heretici a více či méně odpadlíci, kteří se buď obrátí zpět, nebo budou zničeni. Můžeme jen hádat, na jakou stranu se přikloní, až přijde čas rozhodování.

Pokud by se muslimové veřejně vzdali násilí, šarie a všech násilných principů, neměli bychom s islámem problém, ale to by asi již nebyl islám…

Matouš 7, 15- 20

15 Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.
16 Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?
17 Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.
18 Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.
19 Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.
20 A tak je poznáte po jejich ovoci.

Asi nejlepší je, v případě pochybností, se podívat po tom ovoci. Otevřeme-li noviny, vidíme hned plody. A to věru neradostné. Ale tu nám mohou různí nalhávači tvrdit, že to je jen nepochopení, omyl a že jsme zaujatí. Dobrá tedy. Podívejme se na samotné zakladatele křesťanství a islámu, tedy Ježíše a Mohameda a porovnejme bez zaujatosti.

Mohamed: Vyprávěl Abu Huraira a Zaid bin Khalid: Zatímco jsme byli s prorokem, povstal muž, a řekl (prorokovi): “Prosím tě u Aláha, rozsuď nás podle Aláhova zákona.” Pak povstal mužův protivník, který byl moudřejší než on, a řekl (Aláhovu prorokovi): “Rozsuď nás podle Aláhova zákona, ale umožni mi laskavě promluvit”. Prorok řekl: “Mluv.” Muž řekl: “Můj syn byl dělníkem pracujícím pro tohoto muže, a dopustil se nelegálního sexuálního vztahu s jeho ženou, a já jsem mu dal sto ovcí a otroka jako výkupné za hřích mého syna. Pak jsem se na tento případ zeptal učeného muže, a ten mě informoval, že můj syn by měl dostat sto ran, a být na rok poslán do vyhnanství, a žena toho muže by měla být ukamenována k smrti.” Prorok řekl: “Při tom, v jehož rukách je moje duše, rozsoudím vás podle Aláhova zákona. Tvých sto ovcí a otrok ti budou vráceny, a tvůj syn dostane sto ran a bude na rok poslán do vyhnanství. Unaisi! Jdi za ženou tohoto muže, a pokud se přizná, ukamenuj jí k smrti”. Unais šel za ženou a ta se přiznala. Pak jí ukamenoval k smrti. (Sahih Bukhari, svazek 8, kniha 82, číslo 815)

Ježíš: Tehdy k němu znalci Písma a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed se slovy: “Mistře, tato žena byla přistižena při činu, když cizoložila. Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?” Těmi slovy ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když se ho však nepřestávali ptát, zvedl se a řekl jim: “Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.” A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, přemohlo je svědomí a jeden po druhém se začali vytrácet – od starších až po ty poslední. Nakonec tam zůstal jen Ježíš a ta žena stojící uprostřed. Ježíš se zvedl, a když neviděl nikoho než tu ženu, zeptal se jí: “Kde jsou tvoji žalobci, ženo? Nikdo tě neodsoudil?” “Nikdo, Pane,” odpověděla. “Ani já tě neodsuzuji,” řekl jí Ježíš. “Jdi a už nehřeš.” (Bible, Jan 8:3-11)

[ad#clanek-respo]

PS: Nechtějte vědět co si myslím o člověku, který dokáže z posledního odstavce vydedukovat, že Ježíš schvaloval kamenování.