Homo domesticus … terminální stadium lidstva?
VLADIMÍR ZLÍNSKÝ
Rozvinuté společnosti, které svému obyvatelstvu zajišťují v historii dosud nevídanou úroveň existenčního blahobytu, jsou v současné době sužovány mnoha nepředvídanými příznaky degenerace vyplývajícími z jejich způsobu života – poklesem intelektuálních schopností jejich populací, a hlavně elit, raketovým nárůstem psychických obtíží až psychiatrických onemocnění, rozmazáváním dvou základních pohlavních identit a prudkým poklesem porodnosti. Existuje mnoho teorií, proč k tomu dochází. Většinou se opírají o ekonomická, sociologická a společenská vysvětlení a pomíjejí biologicko-systémový pohled na danou problematiku, který se pokusím nyní krátce zprostředkovat.
Již jednoduché jednobuněčné organismy (prokaryota) mají vytvořeny systémy, které jim pomáhají adaptovat se na pomaleji i rychleji se měnící zevní prostředí, ve kterém přežívají. Základním procesem, který tuto adaptaci zprostředkovává, je prostý přírodní výběr, který fixuje minulostí prověřené strategie vedoucí k přežití jedinců i druhů. Zdrojem změn jsou náhodně vzniklé mutace makromolekul paměťových nukleových kyselin působením mutagenních faktorů, výměna balíčků informací mezi jednotlivými prokaryoty prostřednictvím plazmidů, volné DNA nebo při infekci nesmrtícím bakteriofágem.
Tato adaptace se ukázala jako velmi životaschopná u jednobuněčných prokaryot vzhledem k ohromnému počtu jedinců těchto organismů, jejich rychlému množení a efektivnímu přenosu úspěšných adaptačních strategií v jejich síti. U eukaryotních a mnohobuněčných organismů se postupně vyvinuly složitější adaptační systémy, které nespoléhají pouze na náhodné mutace, ale využívají rekombinaci přírodním výběrem fixovaných strategií při pohlavním rozmnožování ke zvýšení variability a také epigenetické změny, které zatím ne zcela objasněnými procesy ovlivňují vlastnosti jedinců skrze funkčnost (zapínání, vypínání) genů na základě změn v zevním prostředí.
Další adaptační vrstvou mnohobuněčných organismů byl rozvoj imunitního a nervového systému. Imunitní systém byl reakcí na svět úspěšných prokaryot a virů, ale i jiných eukaryot, které ohrožovaly mnohobuněčná eukaryota parazitismem, kdy bylo nutno vypořádat se s jejich variabilitou či sofistikovanými strategiemi. Základem přístupu bylo ponechat v genetické paměti a využívat předchozí úspěšné reaktivní strategie prostřednictvím vrozené imunity, ale zároveň predikovat možnou budoucnost – variabilitu antigenů patogenů – skrze imunitu získanou.
Základem tohoto procesu je náhodná tvorba variant protilátek rekombinací genetického materiálu B- a T-lymfocytů, produkujících variabilní části protilátek, které se vážou na specifická místa antigenů patogenů a tím je identifikují v rámci trvale probíhající informační války mezi hostitelem a parazitem. Stručně řečeno, náhodně se namíchají v rámci určitých rozvolněných pravidel různorodé varianty. Posléze dochází k filtraci buněčných nosičů neúčinných a pro vlastní tělo nebezpečných protilátek a k produkci buněčných variant vyrábějících masivně protilátky a zajišťujících budoucí rychlou reakci, které jsou aktivovány kontaktem se specifickým antigenem. Celý tento proces představuje jakousi laboratoř vyrábějící možné varianty pro organismus bezpečných protilátek proti antigenům, které mohou vzniknout v budoucnu ve variabilním světě patogenů.
Dozrávání B- a T-buněk probíhá během celého života organismu, ale jeho maximum se odehrává v dětství. Efektivní činnost imunitního systému spočívá v koordinaci činnosti obou částí imunity a ve správném dozrání v dětském věku vystavením imunitního systému patřičným klíčovým, evolučně odladěným antigenům patogenů. Při nedostatečném dozrání vzniká dysfunkce systému. Analogií může být halucinující AI poskytující mylné informace, pokud její učení neproběhlo správným způsobem.
Současný masivní nárůst autoimunitních, neurodegenerativních, alergických a onkologických onemocnění v populacích rozvinutých zemí je spojován s nadmírou hygieny, která neumožňuje vystavení dětského organismu právě těmto klíčovým patogenům. Imunitní systém potom atakuje buňky vlastního těla nebo není schopen eliminovat neoplastické změny vlastních buněk. Ukazuje se, že při vzniku alergických a autoimunních onemocnění hraje významnou roli kromě odstranění jiných patogenů a změny střevního mikrobiomu také eliminace parazitických červů z našeho životního prostředí. Těmito patogeny byli příslušníci předchozích generací, a hlavně děti, výrazně promořeni. Analogii příčiny vzniku uvedených nemocí lze hledat ve vzbouření nebezpečné armádní buněčné mašinérie, kterou máme v těle pro boj s parazitickými červy. Pokud se její pozornost nezaměří na její evolučně přirozený cíl, začne napadat mocnými zbraněmi, které původně byly určeny k likvidaci či oslabení sofistikovaných tkáňových a střevních helmintů, buňky vlastního těla a to způsobí rozvoj výše uvedených onemocnění.
A nyní je nasnadě otázka, zda náš centrální nervový systém nepracuje na podobném základě. Máme v mozku “zadrátované” vrozené funkce, které se osvědčily v minulosti, a máme zde systém, který umí předvídat a reagovat na budoucí jevy, jež by pro naše přežití jako jedince i druhu měly zásadní význam? Jako vrozené lze hodnotit reflexní, instinktivní (útok, útěk, úlekové ztuhnutí), pudové (např. sexuální, rodičovský a sebezáchovy) a emoční jednání (smutek, vztek, agrese, úzkost, radost aj.), a to včetně některých paměťových stop (např. odpor k hadům a červům) a predispozic k získaným vlastnostem.
Získanými vlastnostmi z tohoto pohledu mohou být všechny naučené schopnosti – mluvení, čtení, psaní, matematické schopnosti, logické a abstraktní myšlení, morálka, emoční sebeovládání, motorické a odborné znalosti. Tyto vlastnosti měly zvýšit pravděpodobnost přežití jednotlivců i zachování lidských skupin rozvojem kooperativních a prediktivních schopností při zachování evolucí odladěných vrozených schopností jejich vzájemnou dokonalou funkční koordinací. Kooperace takto vybavených výkonných mozků v rámci menších kmenových skupin výrazně zvyšovala pravděpodobnost přežití těchto skupin z důvodu výrazného nárustu kognitivní a produktivní výkonnosti.
Jako každý adaptivní systém musí i centrální nervový systém člověka v dětství projít obdobím explozivního dozrávání z důvodu efektivního odladění své optimální funkčnosti. Plasticita mozkové činnosti skrze prořezávání mozkových drah a spojení (analogie eliminace neúčinných a nebezpečných protilátek) je adaptací na proběhlé stimuly. Je možné, že je nutná jejich evolučně nastavená struktura a forma, aby došlo ke správnému souladu funkce vrozené a získané mozkové činnosti.
Analogicky s imunitním systémem je možno uvažovat o tom, že přílišná „duševní, sociální a společenská hygiena“, tedy nevystavování dětí přirozeným stresům, omezování psychické a fyzické zátěže a ochrana před „nevhodnými“ sociálními vztahy vedou k nesprávnému dozrání mozkových funkcí a vzniku dysfunkčního chování. Pochopitelně nelze pominout ani další vlivy, jako jsou nedostatek přirozených sociálních kontaktů s vrstevníky, nedostatek přirozených osobnostních vzorů, dysfunkční rodiny, omezování soutěživosti, elektronizace života dětí, minimalizace kontaktu s přírodním prostředím a pokles pohybových aktivit. Na druhou stranu evolučně děti potřebují ke správnému vývoji mozku také prožívat zasloužené radosti, úspěchy, podporu a pozitivní emoce od svého okolí, zejména rodiny.
Nesoulad v evolučně vytvořené vratké rovnováze mezi rozmnožovacím pudem a získaným charakterem plánování a myšlení širokých vrstev obyvatelstva populací rozvinutých zemí vlivem jejich životního a společenského prostředí může potom vést k antireprodukčnímu jednání skrze “kortikalizaci” reprodukčního chování, kdy převládne myslící mozková kůra nad podkorovými centry limbického systému.
Kromě poruchy koordinace těchto funkčních systémů mozku zde působí další fenomén – domestikace lidských populací. Životní prostředí většiny současných dětí rozvinutých společností se zcela změnilo oproti všem předchozím generacím a nemá v minulosti žádnou obdobu. Tento proces má spíše tendenci zrychlovat, hlavně prostřednictvím prohlubující se elektronizace jejich života. Funkční rozvoj lidského mozku není ukončenou záležitostí a jako plastická struktura se rychle přizpůsobuje bezpečnému a domestikovanému životnímu prostředí, ve kterém se nachází, a prostřednictvím epigenetických změn se postupně může fixovat a posilovat i v dalších generacích. Postupně může nastat úpadek funkcí, které byly nezbytné pro přežití v nebezpečném a kompetitivním životním prostředí našich předků, a s trochou nadsázky lze konstatovat, že z člověka-vlka se poměrně rychle stane člověk-mopslík. Jak se daří společnostem, kde se dostanou “vlci” mezi “mopslíky”, vidíme na západ od našich hranic.
Na základě těchto úvah lze vyslovit domněnku, že jakákoli náprava degenerativních tendencí rozvinutých společností by měla brát v úvahu tyto skutečnosti.
Jistě nemůžeme naše děti vyhnat na dvorky a pastviny, aby celý den pásly husy nebo kozy, stejně jako je nemůžeme trvale vystavit špíně promořené zárodky parazitů. Ale můžeme alespoň části z nich nabídnout vzdělávání a rozvoj, který bude reflektovat skutečnost, že evolucí odladěný charakter života dětí je nutný pro zdravý vývoj lidské populace. Měli bychom hledat přiměřené množství a charakter „špíny“ fyzické, sociální a společenské, se kterou by se měli naučit děti samy vypořádat, s menší či větší podporou v případě potřeby. Taktéž je nutné naučit děti snášet neúspěchy a porážky, z kterých by se měly poučit při řešení budoucích problémů.
Pokud si všimneme degenerací postižených funkcí mozku, jsou atakovány zejména pudové funkce – pohlavní pud (genderová fluidita), rozmnožovací a rodičovský pud (pokles porodnosti), pud sebezáchovy (nekontrolovaná migrace), emoční stabilita (psychické problémy) a kognitivní funkce (hloupnutí). A právě tyto funkce jsou zcela zásadní pro přežití jakékoli společnosti či populace v konkurenci společností, které zatím nejsou tímto procesem zasaženy. Pokud by se tento fenomén rozšířil do většiny lidských populací, mohl by se tento Homo domesticus stát terminálním vývojovým článkem lidstva.
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]
Příspěvky za měsíc ZÁŘÍ 2026:
**********************************************
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Vladimír Rozinek 200,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Anonym 5000,- Kč
Celkem za měsíc: ... 10 820,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.
Podobné příspěvky
Pavel Cocteau z Řeporyjí
JAROSLAV SYPAL Nesnáším hulváty! Včera jsem vystupoval na jedné akci na Moravě. Zprávy o demonstraci jsem dostával od svých
OTA (OTTO) ULČ … zemřel neobyčejný ...
OLGA AJVAZOVÁ Renezanční osoba s 2 doktoráty, soudce, univerzitní profesor, cestovatel, spisovatel. Psal často o svých zážitcích, názorech, je autorem
Člínek se opět, jako většina, zaměřuje na jeden jediný aspekt vlivu. Jenže těch aspektů jsou tisíce. A stovky z nich nikdo nikdy nezkoumal a zkoumat bohužel nehodlá. Zkoumá někdo třeba vliv plastů (které dnes nejen používáme, ale i konzumujeme a dokonce dýcháme) na lidský organismus? O výzkumu vlivu očkování (zejména hexavakcíny) se také příliš nemluví, protože opět neprobíhá. Přestože výskyt mnoha nových chorob s tím časově přesně koresponduje. Zkoumá vůbec někdo, které změny jsou k lepšímu a které k horšímu? A co je vůbec lepší nebo horší?
Kdesi dělali zajímavou studii, kdy v uzavřeném prostoru umístili myši a dávali jim dostatek prostoru a potravy.
Myši se zpočátku raketově rozmnožily, ale po dosažení určité úrovně se rozmnožování zastavilo a nakonec celá populace vymřela.
Něco vám to připomíná? Moje generace se musela hodně snažit, nikdo nám nic zadarmo nedal. Současná mládež má dostatek všeho, většina je díky inkluzi stejně nevzdělaná a blbá. Vymýšlejí všelijaká pohlaví, je velké množství nervově labilních. Navíc si chtějí užívat života, cestovat, odmítají zakládat rodiny a plodit děti. A když už by třeba i chtěli, tak holky jsou už příliš staré, orgány mají nevratně poškozené antikoncepcí a nejde to ani uměle.
No a cigáni, černoši a arabáči nic takového neřeší, holky rodí už v 18 letech a radostně nás přečíslí přes dělohy.
Zdravím, článek ve své podstatě je mlácení prázdné slámy. Zmiňuje pouze důsledek, ale o příčině taktně mlčí. Hned v první větě si odporujete uvádíte, že společnost nabízí nevídanou úroveň blahobytu, ale způsobuje degeneraci stylem života. Z výše uvedeného vyplývá, že to způsobuje kapitalistický systém. Ano máte zcela pravdu. V historii už blahobytná degenerace proběhla.
vaše představy o kapitalistické systému jsou poněkud zcestné, protože vlastnictví výrobních prostředků zakládá pouze vlastnictví výrobních prostředků, vše ostatní je tzv. lidský faktor , naprosto stejně to platí i o společenském vlastnictví výrobních prostředků
Rozvinuté společnosti padnou a s nimi padne i toto. Cituji z povídky, děj se odehrává v blokádním Leningradu, mladá dívka jí lžičkou se starým zkušeným mužem na kamínkách rozvařený truhlářský klíh, musí jít pomalu a nepít, jinak ji postihnou příšerné křeče. Přesto jí, má příšerný hlad a klíh je teplý, a vzpomíná na to na to, jak byla ve škole a o přestávce rozbalila svačinu, a jak byla houska tvrdší, a jak ji hodila do koše. Vyhodila i ovoce. Někdo pád civilizace přežije, je otázka, kolik těch lidí bude. Blokádu nepřežil tuším milion obyvatel. Tentokrát to bude spíš v miliardách.
Tydle starosti můžete klidně pustit z hlavy, Zlínský.
Lidí je na světě jako sraček!
Howg – práci a rozumu zdar !!