
Politik není vězněm své ochranky
ZDENĚK KOUDELKA
Politika je riziko. Politik nemůže být odtržen od lidí. Politika budí vášně i násilí. To vede k atentátům, ať z politických důvodů či kvůli útokům psychopatů. Caesar, sv. Václav, Václav III., Abraham Lincoln, Alois Rašín, Robert Fico jsou částí nekončící řady politiků, kteří se stali terčem útoků.
Proto vrcholoví politici užívají ochranky, často placené státem. Ochranka je pro politika privilegium, ne poddanství. Nakolik se ji poddá, je jeho rozhodnutím. Politik požívá všech práv, včetně svobody a práva na soukromí. Ochranka jej nezbavuje svéprávnosti, včetně možnosti riskovat. On rozhoduje, s kým se setká, když je silnou osobností.
Velký politik řídí jiné a nechává se řídit jinými. A to platí i pro jeho vztah s ochrankou. I prezident Tomáš G. Masaryk se občas ztratil ochrance a měl radost, že se mu ji povedlo setřást. Někteří velcí politici odmítli brát ohled na svou ochranu, když to bylo v rozporu s jejich politickým posláním. Charles de Gaulle 26. 8. 1944 vyšel na Elysejská pole v čele radostného průvodu Pařížanů, přestože Paříž ještě nebyla očištěna od Němců a skutečně se na průvod začalo střílet. De Gaulle neposlech rady, aby bral ohled na bezpečnost, odmítl se krýt a dál šel v čele průvodu. Stejně se choval v 60. letech 20. století jako prezident Francie na různých veřejných oslavách, když byl ohrožen atentáty Organizace tajné armády, jež mu neodpustila vyklizení Alžírska.
Ministr zahraničí Petr Macinka setkáním s Vojtěchem Pšenákem, který se podvodně vydával za někoho jiného, potvrdil, že je politikem, který rozhoduje a nenechá se řídit. Jednal v souladu se svými právy člověka, o které chráněná osoba nepřichází. Chráněná osoba není policií zatčená osoba. Aférka jej politicky posílí. Útoky na něj od opozičních politiků Martina Kupky (ODS), Matěje Ondřeje Havla (TOP) a lidovce Jana Grolicha dokazují, že opozice má stranické předsedy, ne politické vůdce. Možná by si oni sami nechali od ochranky, tedy policie, určovat, kde a s kým se smí sejít. Když vyzývají Macinku k rezignaci, lze se ptát, zda by vyzvali k rezignaci i Masaryka, za to že setřásl ochranku, anebo žádali odstoupení de Gaulle za to, že v čele Pařížanů slavil osvobození Paříže.
- Sledují nás vojenští zpravodajci. Růžičkova komise se bude zabývat Vetchého obviněním - 10.9.2026
- Bude AfD čelit zákazu?! - 10.9.2026
- Politik není vězněm své ochranky - 10.9.2026

Mě výroky politiků na adresu Macinky v podstatě potěšily. Potvrdilo se mi, že jsou to nesvéprávní lemplové, jimž slovo kreativita nic neříká. Jsou to jen cvičené opice, které si někde přečtou, „jak se dělá politika“ a co mají říkat
No, vždycky se začnu k smrti chechtat, když vidím předvolební plakát s vyfocenými lemply a nápisem – „Budeme makat“ :-))))))
Hodně trapný pokus zastat se Micinky. Micinka šel na ten trapný rozhovor se zakuklencem z konkrétního důvodu. Po něm se totiž vůbec nepíše o jeho fatálním jednání s ruskou velvyslankyní, o sponzorské injekci ZaMiNi pro Ukrajinu, o tom, že Motoristé podpoří skandální rozpočet, který jde proti jejich slibům, přestalo se dokonce psát i o Turkovi! Píše se pořád jen o nějakém trapném rozhovoru s Pšenákem. Je to opět jen politické divadlo pro lúzu. Vůbec bych se nedivil, kdyby se ukázalo, že byli s Pšenákem předem domluveni.
Typická manipulace. Všichni mektají o rozhovoru s pablbem, ale nikdo ještě ten rozhovor neslyšel. Ovšem pravda je, že velkou skvrnou na Macinkovi je ta jeho rusofobie. Čert ví, jestli to myslí vážně a nebo je někým donucen. To se nedozvíme.
politik není vězněm ? ale jakpak by ne, je vždy vězněm svého řídícího důstojníka
Stát se chová tak, jakoby jeho občané byli přinejlepším otroky – a od toho k věznění už je jen krůček. Takže bych byl s tou oprávněností trochu opatrnější. Jedna strana jsou hezké řádky v Ústavě, ale druhá pak realita, která naší slaboučké Ústavě a Listině práv a svobod v podstatě neodporuje, protože skoro každý paragraf má doušku, že co se do krámu nehodí, nechť se změní zákonem – takový právní rámec by zvládla dodržet i Severní korea.