
Průzkum: Téměř 70% obyvatelstva vnímá EU negativně
LUBOMÍR VYLÍČIL
Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR), zveřejnila před pár dny průzkum, jak občané Evropy vnímají EU. A to je opravdu výživné počtení! Téměř 70 procent účastníků mnohonárodní ankety hodnotí Evropskou unii negativně a mluví o všeobecném úpadku nebo ztrátě normality. Skepticismus je prý zvlášť silný ve Francii, Německu a Itálii…
Výsledky, získané ECFR, vycházejí z 5 800 rozhovorů, provedených ve Francii, Německu, Itálii, Nizozemsku, Polsku a Spojeném království a pak také z analýzy veřejných debat v 15 zemích zpracovaných I.A . Evropské obyvatelstvo tato studie rozdělila, podle vztahu k bruselské politice, do 4 kategorií:
- Optimisté (19 %): Proevropští voliči, kteří vnímají současné krize jako katalyzátory hlubší integrace.
- Pesimisté (39 %): Jednotlivci, kteří věří, že nejlepší dny Evropy jsou za ní, silně zastoupeni mezi radikálně pravicovými stranami.
- Nerozhodnutí (31 %): Občané, kteří zastávají proevropské hodnoty, ale chybí jim víra ve schopnost bloku jednat rozhodně.
- Neangažovaní (12 %): Apatičtí voliči, kteří vnímají EU jako vzdálenou záležitost.
Nás bude nejvíce zajímat skupina druhá, tedy tak zvaní Pesimisté. Celoevropsky dosahuje pěkných skoro 40%, ale pozor – ve Francii, Německu a Itálii se do této skupiny hlásí téměř polovina respondentů. A přitom právě tyto země jsou největšími ekonomikami EU a současně zakladatelskými zeměmi bruselského spolku! Dalo by se to asi nejlépe shrnout slovy, že hniloba už pronikla až ke kořenům organizace.
Drtivá většina (83%) těchto naštvaných občanů si současnou Evropu, podle průzkumu, spojuje s pocitem ztráty a úpadku. Najdeme tu prakticky všechny voliče „radikálně pravicových stran“, jako je německá AfD, francouzské Národní shromáždění (RN), nizozemská PVV a strana Nigela Farage ve Spojeném království. Frustruje je obecné zhoršení situace a „ztráta normality“. Je to ještě výrazně horší než v loňském průzkumu stejné organizace (ECFR), který konstatoval, že Evropané jsou ohledně budoucnosti svých zemí a světa znatelně sklíčení…
Na základě podobných průzkumů lze s potěšením konstatovat, že hniloba nedůvěry v současný, globalistický projekt EU, už narušila i základní nosnou konstrukci stavby. Co jiného je poloviční podíl občanů, Unii odmítajících, v největších a zakladatelských zemích spolku? Podle uvedeného rozložení politických postojů se začínáme blížit bodu zlomu. No posuďte sami. Kdyby se Brusel propadl do země a Unie rozložila, tak by 39 % tak zvaných pesimistů zajásalo a započalo politickou práci na obnově vlastních zemí. 31% nerozhodnutých by pokrčilo rameny se slovy, co se dá dělat, nevyšlo to, no tak pojďme dál. 12 % neangažovaných by to nezajímalo, no a žal s výbuchy vzteku 19 % optimistů by snad Evropa ustála.
Další špetku optimismu dodává „osobnost“ a charakteristika zpracovatele, tedy ECFR. Tenhle projekt, který je podle vlastních slov „nejsilnějším a nejviditelnějším vyjádřením naší panevropské identity“ se zrodil v roce 2007 a u jeho kolébky stáli prominentní globalisté. Mark Leonard a rada padesáti dalších, zakládajících členů, které předsedali Martti Ahtisaari, Joschka Fischer a Mabel van Oranje. A pokud vám tato jména nestačí, tak vězte, že to financovala Open Society Foundations George Sorose!
Když takovýto spolek vydá průzkum, podle kterého 70 procent respondentů vnímá EU negativně a hovoří o úpadku a ztrátě normality! Tak jaká asi musí být skutečná, nepřikrášlovaná situace? Ano, snažili se, aby to nevyznělo až tak tragicky. Prý jen 13 % oslovených podporuje snížení integrace nebo demontáž Evropské unie. Ale ze zkušeností už dobře víme, jak se dá vyznění průzkumů ohnout. Výběrem „vhodných“ osob a míst, „opomenutím“ zapracovat výsledky, které jaksi neodpovídají zadání…
Příkladem může být jeden z rozhovorů, publikovaných ve studii. Mělo se jednat o mladého Němce. Ten za největší výzvy Evropy označil klimatickou krizi a vzestup krajní pravice. Na otázku, jakou Evropu by chtěl vidět za 20 let, odpověděl: „Svobodnou, demokratickou, udržitelnou, méně zadluženou, politicky levicově orientovanou a mírovou.“ Co dodat? Asi ho průzkumníci vytáhli z nějaké, wokismem prolezlé, německé „fildy“. Aby ty negativní informace alespoň trochu naředili. Ale stejně jim to nepomohlo.
Pamětníkům by tento průzkum mohl připomenout atmosféru konce osmdesátých let minulého století. Do prvomájových průvodů se sice chodilo, anticharty na pracovištích podepisovaly, ale všichni si šuškali, co včera vysílala Svobodná Evropa a mezi svými, po rozhlédnutí, jestli někdo neposlouchá, nadávali na režim. Na komunismus, ve který už nikdo nevěřil. Na systém, který jim brání v normálním životě a směřuje někam, kde už ho nikdo nechce následovat. Jen se nevědělo, kdy a jak to praskne.
