Malý střípek pro budoucnost

Před několika dny jsem si přečetl u Terezy Spencerové, že americké děti se nejvíc chtějí stát youtubery a čínské děti se nejvíc chtějí stát astronauty. Tedy tchaikonauty. Petr Kubáč uváděl v jednom ze svých článků krásný příklad proč dnes tolik lidí studuje sociologii, ale skoro nikdo se nechce stát instalatérem. Inu, pokud vám jako instalatérovi potečou trubky, tak všichni vědí, že jste blbec. Když jako sociolog budete celý život kecat kraviny, nikdo to nepozná…

V práci jsme teď na žně měli brigádnice, které vyprávěly veselou historku ze školy, jak velký dojem udělaly na učitele i na spolužáky, když jim poutavě vyprávěly, jak přijdou domů, sednou na traktor a do večera s tatínkem obdělávají pole a obstarávají dobytek. A co víc… berou to jako normál. Jsou na zemědělské škole, ale jsou ve třídě asi jediné, které v tomto oboru plánují nějakou budoucnost. Pro ostatní je to jen prodloužení bezstarostnosti, které jim rodiče sponzorují.

Syn mého známého zubaře chodil na vysokou školu deset let. Vystřídal všechno možné, projel celou evropu s Erasmem, podíval se i do Izraele a Afriky, ale nedodělal nic…

Inu, všichni chtějí být youtubery, sociology, manažery a to proto, aby se nepoznalo, že nic neumějí a k ničemu vlastně nejsou.

Víc jak polovina dětí jde na vysokou školu, řemeslné obory se zavírají, už nejsou ani ti tupí zedníci, kteří byli vždycky. Titul mgr. potřebuje skoro i hajzlbába máme vzdělanostní společnost a lidi všude chybí. Tedy… neziskovky asi mají na výběr, ale zkuste si sehnat toho instalatéra na kapající kohoutek.

Můj kamarád Ekonomický migrant přijímá na každou sezónu v osivářském provozu brigádníky přes agenturu.  Zavedl si jednoduchý systém. Zeptá se jich na věk. Ti co mají 50+, ti zůstanou a budou pracovat. Ti co mají 50-, ti přijdou možná jednou, možná i dvakrát, ale rozhodně nepřijdou ani včas a moc toho neudělají.

Jeden náš zákazník – zemědělec přes zeleninu, zaměstnává už skoro výhradně důchodce. Nikdo jiný mu šichtu na poli ve vedru nevydrží.

Vidlácky se ptám. Jak se to bude řešit? Nalejeme nějaké miliardy učitelům, kteří se díky vyším platům stanou ze dne na den učiněnými Aristotely? Začneme dětem platit stipendium, aby alespoň zkusily vydržet u nějakého skutečně pracovního oboru? Pošleme na gymnázia nějakou komisi, která nějak najde ty blbější a pošle je na průmyslovky a učňáky?

A i kdybychom nakrásně věděli co máme dělat, jak dlouho bude trvat než se statisíce nemakačenků, flákačů a podobných dopracuje do stavu, kdy budou alespoň trochu užiteční? Nebo prostě ještě chvíli počkáme a většina těch, co mají ruce levé prostě chcípne hlady a zimou?

Mně už se ani nechce věřit, že by tito nefachčenkové neschopní přijít ani ráno včas do práce byli schopni alespoň vytánout nože a jít krást. Na to je zapotřebí vtip, pohotovost, trpělivost, fyzička a schopnost kolektivní domluvy.

Je nám z tohoto hlediska nebezpečnější africká nebo čínská konkurence? Ohrožují nás víc ti, kteří nechtějí nic dělat a nechat se živit a nebo ti, kteří naopak dřou za misku rýže čtrnáct hodin denně a malují si, jak jednou budou mít svoji továrničku, kde budou prohánět své vlastní dělníky?

Jaké řešení se nám nabízí? Natisknuté miliardy… jinak nic. Nakonec na ten zázrak budeme čekat všichni.