17.8.2019
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika

Hamáčkova (zatím soft) Heydrichiáda

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

vylicilPřed pár dny, 8 srpna, vydalo Hamáčkovo vnitro další čtvrtletní „Zprávu o extrémismu”. Podívejte se sami, zpráva má jen pár stran, které rozhodně stojí za přečtení  (zde).

Když už pro nic jiného, tak jako názornou ilustraci současných trendů nejen naší, ale i celounijní „vnitrácké” politiky. Na první pohled vás tu zaujme očividné přitvrzení. A sundání rukavic. Odbor bezpečnostní politiky MV si tu vykolíkovává hřiště pro rozhodný a už nijak neskrývaný, silový boj státních (proevropských) struktur s politickou opozicí.  Pochopitelně že ne s tou Demoblokovou.  Se soudruhy, kteří sice vyznávají ty správné hodnoty, ale zrovna nejsou, z jakéhosi nešťastného rozmaru voličů, součástí exekutivy. To ne, vnitro chce do země zadupat opozici ideovou, tedy skutečnou.

Nazývá ji, jako už dříve, „extrémisty” a nositeli „předsudečné nenávisti”. Ale tentokrát nechodí opatrně kolem horké kaše a přímo, natvrdo jmenuje úhlavního nepřítele naší tolik zkoušené liberální demokracie. Subjekt, předurčený k likvidaci. Ve jménu Evropy…  Skutečně, straně SPD Tomia Okamury je tu věnováno tolik prostoru, jako dosud nikdy a nikomu. Ale ze všeho nejdůležitější je ten tón.

Velice nepříjemně totiž připomíná temnou dobu Heydrichiády. Ostatně posuďte sami, alespoň  ze dvou úryvků.

Souhrnná situační zpráva 2. čtvrtletí roku 2019 od neznámého autora:

„Xenofobní nálady části české společnosti nadále umně povzbuzovalo, zejména prostřednictvím sociálních sítí, hnutí SPD. Hnutí kontinuálně a záměrně vyvolávalo dojem, že je majoritní obyvatelstvo České republiky akutně ohroženo imigrací a islamizací, že je nutné se začít okamžitě bránit, jinak „budeme lidmi druhé kategorie ve vlastní zemi”.

A  úvodník deníku Národní politika z 9. května 1942 od J. F. Vondráčka:

„Výstraha ta, že ti zatvrzelci a pošetilci, kteří ve spojení s českou politickou emigrací v Londýně nebo v Moskvě se snaží svésti českého člověka k nepřátelským činům proti novému pořádku, nemají v českém národě již tolik půdy, jež by jim zaručovala v každém případě dobrý výsledek. Musí nyní počítati s tím, že narazí na tvrdý a odhodlaný odpor, který jejich zločinnou a rozvratnou činnost rozhodně překazí.”

Anebo Souhrnná situační zpráva 2. čtvrtletí roku 2019 od neznámého autora:

„V souvislosti s teroristickým útokem v novozélandském městě Christchurch začali policisté prověřovat desítky výroků na internetu, jejichž autoři tento zločin pozitivně hodnotili. Je třeba uvést, že v daných případech připadá v úvahu i přísná trestněprávní kvalifikace podpora a propagace terorismu. Právě z tohoto trestného činu byla pražskými policisty již jedna osoba obviněna. Pražská policie začala prověřovat i několik výroků v souvislosti se znásilněním dívky imigrantem na Litoměřicku.”

A z článku  Národní politiky – Bezohledný boj všem, kteří neposlouchají svou vládu a svého presidenta z 2. června 1942 od A. D. Burdy:

„Ovšem k tomu nestačí jen slova, proto ministr Moravec jménem vlády a jménem všech Čechů, kteří stojí za Říší, otevřeně prohlašuje naprosto bezohledný boj všem příslušníkům českého národa, kteří nejsou poslušní své zákonné vlády a svého státního presidenta. Česká vláda poskytne Říši k potrestání nepřátelských živlů na našem území všechny prostředky, aby boj s pátou kolonou zde u nás byl skoncován tak, jak klid a práce ve prospěch Říše žádají.”

Srovnání tónu „Souhrnné situační zprávy za 2. čtvrtletí roku 2019″ a protektorátního tisku může u přemýšlivého člověka vzbudit mnohé, velmi nepříjemné asociace. Stejně jako tehdy, je i dnes naše země „součástí většího celku”. Náš lid se z toho, podobně jako před osmdesáti lety, musí oficiálně radovat. Nebo aspoň neremcat.  Do funkcí jsou tu jmenováni a schvalováni lidé, loajální především k onomu „vyššímu celku”. Také media musí, tlačit linii, konvenující té nadnárodní entitě.

Jak před pár lety prohlásil člen rady ČT Michal Jankovec: „Je to skutečně tak, že Česká televize má určený úhel pohledu. Má ho určen na základě doporučení Evropské komise, která povoluje veřejnoprávním médiím fungovat z poplatků, nebo z daní jenom za předpokladu, že budou prosazovat, obhajovat a dívat se na všechno z úhlu pohledu tradic evropského humanismu a kritického myšlení…”

Ale zpět k nejčerstvější Zprávě o extrémismu. Je zjevné, že jestliže naše ministerstvo vnitra úředně posvěcuje a na svých oficiálních stránkách publikuje co čtvrt roku podobné, výhružné pamflety jakéhosi Odboru bezpečnostní politiky, pak musí jít o oficiální politiku ministerstva. Tlačenou, nebo alespoň schvalovanou přímo ministrem. Politiku, která kriminalizuje celý rozsáhlý segment společnosti. Nic netušící, řádné a daně platící občany, kteří se provinili jediným – mají jiný politický názor než současný ministr a nebojí se jej, zatím, veřejně projevit.

O tom to celé je. Zastrašit, kriminalizovat, cenzurovat, umlčet. Pořídit delší biče a nové, gumovější paragrafy. Třeba o „předsudečné nenávisti”. Protože argumenty došly. A zprávy, zvláště ze zemí, kde jsou mnohem dál než my v nejrůznějších disciplínách „liberální demošky”, jsou čím dál hrozivější.

Neměl by, i na základě této zprávy, být současný ministr vnitra,  Jan Hamáček, i se svými soudruhy z Lidového domu od toho okachlíkovaného baráku na Letné pokud možno co nejdál? V zájmu naší bezpečnosti?

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (35 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky