“Fejsbůková” kamarádko: Sbohem!

“Chudáci uprchlíci”, prezident republiky a spousta dalších lidí, které ani neznám, mě včera  připravili o kámošku. Ani nevím, jestli je mi to líto nebo jim mám veřejně poděkovat! 

Měla jsem kámošku. Ne takovou tu na život a na smrt, se kterou  rozebíráte  své chlapy,  pubertu potomků  a  vlastí menopauzu. Byla to kámoška  občasná. Občas jsme se potkaly při práci, občas jsme si zašly na kafe a bavily se jen tak –  o nepodstatných věcech. Když jsem ji náhodou potkala, byla jsem ráda. Když jsem ji rok neviděla, nechyběla mi.

[ad#clanek-respo]

Včera jsem o ni přišla nadobro. Neumřela nebo tak něco. Jen si na Facebook vyvěsila status,ve kterém vyzývá všechny své „přátele“, kteří  vyznávají jiné hodnoty než ona sama, aby  si ji z přátel vymazali , že prý už si spolu nemají co říct.

Cituji: „Prosím všechny, kdo v duchu či otevřeně schvalujete útok na „muslimskou ku.vu“, která pomáhá uprchlíkům a vysvětluje, že muslim se nerovná terorista, dále všechny, kterých se nedotýká průběh včerejšího nenávistného pochodu, jež vyvrcholil teroristickým činem na Klinice, taktéž všechny, kterým nevadí hradní bonmoty legitimizující kalašnikov, též vás, kdo schvalujete, že policie včera nepomohla zpravodajcům z ČRo, když ji o to požádali, a nakonec i vás, kteří se zaštiťujete, že chcete „jen“ Čechy Čechům: Odejměte si mne z přátel, nikdy si nemůžeme porozumět. Děkuji.“

Status jsem si přečetla pozorně. Jednou a pak podruhé. Nedělám to často, ale hluboce jsem se zamyslela. Pak jsem  klikla na  příslušné tlačítko. A přátelství bylo po smrti.

Ne snad proto, že bych schvalovala jakékoliv násilí. Ne snad proto, že bych tleskala každému výroku, který se objeví v médiích – ať už je podán objektivně nebo schválně vytržený z kontextu. Ne snad proto, že bych byla xenofobní. I když jako matce a ženě mi běhá mráz po zádech nejen při pohledu na „chudáky“, kteří utíkají před válkou , ale také z pohledu na děti, které ti „utíkající chudáci“ znásilňují jen proto, že neměli čtyři měsíce sex.

To tlačítko jsem stiskla proto, že za přátelství považuju vztah, ve kterém máte toho druhého rádi, i když má své vlastní názory odlišné od těch vašich. Ve kterém Vás ten druhý nenutí zpívat svoji písničku,  protože žádná jiná neexistuje. Ve kterém se můžete na věci dívat rozdílně,  můžete k tomu své  důvody a  ani jedné straně  to nevadí. Máte se rádi proto, že se PROSTĚ  máte rádi.

Popravdě, ta bývalá „fejsbůková“ kamarádka mi otevřela oči. Ukázala mi, jak vlastně „sluníčkáři“ uvažují.  Zachraňují lidi, o kterých nic neví. A přitom  zabíjejí přátelství těch, kteří je mají rádi  jenom  proto, že neuvažují stejně jako oni.

[ad#clanek-respo]

Pohřeb rozhodně vybavovat nebudu. Ani láhev vína si neotevřu, abych naše kamarádství oplakala.  Jen nevím, jak zareaguju, až ji zase někdy potkám. Asi  ji pozdravím a popřeju jí hezký den. O svém chlapovi, pubertě potomků  a  vlastní menopauze jsem si s ní stejně nikdy nepovídala. A  o nepodstatných věcech si můžu popovídat i s pokladní v supermarketu.