6.7.2013
Redakce
0
Kategorie: Společnost

EU “řeší” krizi stejně jako Hitlerova “Třetí říše”, dočkáme se stejných konců?

Sdílejte článek:

OD: RADOVAN NOVOTNÝ 06/07/2013

 

Nacistické Německo prožilo pod vedením svého vůdce dobu prosperity a hospodářských úspěchů. Někdy bývá poukazováno na to, že Hitler dokázal vyvést Německo z hospodářské krize třicátých let. Byla Hitlerova léčba tak úspěšná, jak by se na první pohled zdálo?

 

[ad#hornisiroka]

 

Demagogie a populismus, který odstranil strádání

 

Německá Výmarská republika byla po první světové válce zatížena placením válečných reparací, prožila hyperinflační znehodnocení peněz, masy obyvatelstva třely bídu s nouzí. Oživení německé ekonomiky bylo závislé na zahraničním kapitálu a ovlivněno kartelovými dohodami, a tak na Německo těžce dolehla celosvětová hospodářská krize třicátých let.

 

Masy německých občanů strádaly, a tak vznikl prostor pro to, aby ve volbách vyhrál Hitlerův populismus a NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana, Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei). Volební úspěch byl dosažen díky demagogické rétorice a slibům, že na troskách bude vybudována nová a mocná říše. Slibem bylo nezvyšování daní, a naopak zvýšení vládních výdajů, které nastartují ekonomický růst.

 

Mělo to být osvobození Německa od stranických svárů, navázání na tradice sjednocené německé říše. Ve skutečnosti to bylo zničení demokracie parlamentní cestou, zrušení ústavy a zavedení diktatury, neomezené moci vůdce. Odpůrci byli násilně umlčeni, zástupy obyvatelstva byli zfanatizováni líbivou propagandou, hitlerovská politika se těšila masové podpoře obyvatelstva.

 

Hospodářský růst a kouzlo života na dluh

 

Nacistům se skutečně podařilo nastartovat hospodářský růst, a díky tomu oblíbenost této politiky rostla. Politika NDSAP zdánlivě přinášela úspěchy a prosperitu, německá Třetí říše vypadala jako silný stát, ve kterém zavládl blahobyt.

 

Hospodářský zázrak spočíval ve zbrojení, budování infrastruktury a zavedení nucených veřejných prací. I když vyzbrojování Německa bylo v rozporu s mezinárodními poválečnými dohodami, průmysl se pod taktovkou nacistického režimu měnil v průmysl vojenský.

 

Podniky se neznárodňovaly, ale vlastníci museli v mnohém poslouchat diktát ústředních orgánů. Rostoucí podíl zakázek představovalo zbrojení, ale nejen zbrojení dalo práci nezaměstnaným, stavěly se budovy i dálnice a silniční síť. V průběhu čtyř let bylo postaveno a uvedeno do provozu tři tisíce kilometrů nových dálnic, dalších patnáct set kilometrů dálnic bylo rozestavěno.

 

Stavba silnic a dálnic probíhala v programu veřejných prací, kde museli nezaměstnaní pracovat za stanovenou minimální mzdu. Kdo pracovat odmítl, byl vystaven postihům. Díky růstu ekonomiky, vládou financované zbrojení a výstavbě infrastruktury se podařilo snížit nezaměstnanost. Vznikla štědrá sociální síť, jistota stabilní mzdy a dotované rekreační programy.

 

A tak bylo vidět to, co bylo šířeno i oficiální propagandou – vůdce dal práci lidem. Co již vidět a propagandou šířeno nebylo, byla skutečnost, že všechno bylo na dluh a země směřovala do bankrotu a dluhové pasti.

 

Kamuflované dluhové financování

 

Vláda má moc spotřebovávat to, co vytvořili jiní, může vybírat daně nebo se zadlužovat. Dokáže někomu vzít a někomu dát, dokáže zasáhnout ve prospěch znevýhodněných skupin, ale také ve prospěch jiných zájmů. Státní kasa hitlerovského Německa sice zela prázdnotou a vykazovala velké schodky, ale všechno bylo zamaskováno kamuflovaným dluhovým financováním.

 

Celý hospodářský zázrak byl z podstatné části financován neprůhledně, a to prostřednictvím tzv. MEFO směnek. MEFO směnky (Metallurgische Forschungsgesellschaft), byly vytvořeny ministrem financí Hjalmarem Schachtem v roce 1934. Tyto směnky byly emitovány k tomu účelově založenou fiktivní společností s ručením omezeným. Tato společnost nesla označení Metalurgický výzkum – Metallurgische Forschungsgesellschaft, GmbH, z čehož je i odvozena zkratka “MEFO”. MEFO směnky, úročené kolem 4 %, měly odložený termín splatnosti, zpočátku to bylo v řádu měsíců, později i v řádu let.

 

Ve skutečnosti to byl podvod, který umožnil vládě, aby si půjčila prostředky, ke kterým by se legální cestou nedostala. MEFO směnky byly směnitelné (diskontovatelné) úřadem centrální Říšské banky za nově “vytisklé” říšské marky. Díky tomu měly tyto směnky vysoký rating a velké množství těchto směnek držely jako aktiva obchodní banky a další finanční instituce.

 

autor obrázku: Diwo.us

 

A tak gigantické vládní dluhy, financující zbrojní výrobu, byly kryty cennými papíry emitovanými fiktivní společností. Podle některých informací v roce 1939 bylo 12 miliard říšských marek z MEFO obchodů, zatímco z vládních dluhopisů to bylo 19 miliard říšských marek. Bylo to oficiálně nikde nevykazované a nezachycené zadlužení, představující monetizovaný vládní dluh.

 

Vláda díky těmto manipulacím mohla financovat vyzbrojování a vykazovat ekonomický růst, vytvářet zdání hospodářského zázraku. Byla to prosperita na dluh, s každým novým výdajem se přibližoval krach a pád do dluhové pasti.

 

Opatření proti pádu do dluhové pasti a krachu

 

Zmanipulovaný systém financování umožnil Třetí říši dělat větší deficity, než by bylo při dodržení pravidel možné. Když se Schacht, jako tvůrce finančního podvodu v podobě MEFO směnek, začal obávat dopadu na cenovou inflaci, zakázal vydávání dalších směnek.

 

A tak Schacht, který upozorňoval, že stát směřuje do bankrotu, byl vystřídán Goeringem, který ve svých úvahách dalšího vývoje začal plně počítat s válkou. Německé hospodářství bylo na válku připraveno a právě díky válce bankrot nacistického Německa nenastal. Veškeré dluhy zmizely na rozvalinách, které zbyly po druhé světové válce. Mnozí doma i v zahraničí přišli o mnoho ze svého majetku, a mnohdy přispěli k financování nacistického hospodářského zázraku.

 

Tím, jak byly gigantické sumy investovány do zbrojení, bylo pravděpodobně již od počátku uvažováno o tom, že dluhy smaže válka. Když zdroje začaly vysychat, válečná kořist a majetky znepřátelených skupin obyvatelstva umožnily pokrýt potřeby.

 

Válka a její důsledky dokáže zakrýt schodky v rozpočtech a dluhy. Krach nacistického Německa nenastal, protože okupace Evropy umožnila Německu čerpat zdroje z okupovaných zemí. Díky válečným výnosům, okradením jiných, díky ztrátám, které utrpěly milióny lidí podrobených nebo nepřátelských národů či zemí.

 

Zdánlivá prosperita Třetí říše končící válkou

 

Nacistické Německo vedlo kouzlo života na dluh, vytvářené dluhy financovaly zdánlivou prosperitu. Průmyslníci a držitelé kapitálu buď s režimem spolupracovali, nebo byli zničeni jako nepřátelé státu. Občané byli upláceni sociálními výhodami, elity mlčely, protože se bály nebo měly z hospodářského zázraku a života na dluh své výhody.

 

Jenže úvaha o tom, že co nebylo vyrobeno, nemůže být spotřebováno, je neúprosná. A tak se devizové i zlaté rezervy nacistického Německa vyčerpaly, obchodní bilance byla pasivní, a Německo směřovalo k bankrotu. Když začaly vznikat problémy, nastoupila kontrola cen i mezd, dovozy byly minimalizovány, ale nic nepomáhalo. Návratnost investic do zbrojení mohla zajistit jen válka, a ta se stala východiskem z dluhů, které byly vytvořeny v nacistickém Německu.

 

[ad#velkadolni]

 

ZDROJ: Radovan Novotný

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky