Pře
23.9.2015
Kategorie: Společnost28 přečtení

Dominance a autoritářství – obraz naší společnosti

Sdílejte článek:

PŘEMYSL HOLUB 23|09|2015

Současný stav naší autoritářsko-dominanční společnosti je výsledkem z generace na generaci předávaných lidských traumat z dospívání. Bylo by zázrakem, kdyby po tom, čím si průměrný člověk projde během svých úvodních dvaceti let života, byla výsledkem svobodná a tolerantní společnost. Státismus je v tomto smyslu pouze předvídatelným a nevyhnutelným důsledkem těchto procesů. Je v dospělém věku důsledkem způsobu výchovy a autoritářství v průběhu dětství a dospívání.

[ad#hornisiroka]

Proč je tomu tak a z čeho tendence k autoritářství a dominanci plyne? Jedním ze zásadních problémů je nedostatek lidské sebeúcty a sebevědomí. Výsledkem současného způsobu výchovy dětí v rodinách a především ve školách je nedostatek důvěry v lidskou schopnost používat vlastní úsudek a důvěřovat mu. Většině mladých lidí je od jejich narození přístupem rodičů a především působením školy vštěpována následující teze: „je nežádoucí, pro tvé vlastní dobro a štěstí, spoléhat a důvěřovat vlastním soudům a schopnosti sám sebe motivovat ke vzdělání. Místo spoléhání se na sebe raději poslouchej, co ti radí autorita (rodič, učitel a později politik). Bez neustálého dohledu by se totiž naprostá většina z nás přibližovala k sebedestrukci. Nemluvě o tom, jak by se průměrný člověk byl schopen “zevnitř” motivovat ke vzdělávání a hledání vlastního štěstí. Bez externí motivace, bez toho, aniž by ti někdo ustavičně určoval co máš dělat, jak se máš vzdělávat, a jakou si máš vybírat zábavu, jsi v koncích.“

210202__field-flowers-girl-wind-freedom_p

Tato autoritářská doktrína, založená na nekonečné reglementaci života člověka od narození do smrti, vede k “nedůvěře lidí v lidi”. Totiž, pokud nedůvěřuji sám sobě (což je mladému člověku nepřímo vštěpeno do mozku skrz školu, v horším případě od narození prostřednictvím přístupu rodičů), není pak důvod k důvěře v jiné lidi a v mé děti. Bez nekonečné kontroly a dohledu by člověk údajně zakrněl. Tímto přístupem ve výchově a vzdělávání je založen dominantně-autoritářský přístup, který vyklíčí v povinnou školní docházku a nakonec v dospělosti vyroste do formy autoritářství – státismu, většinou pak považovaného za normu a jediný možný způsob civilizace (nelogičnost takového závěru z pohledu většiny lidí je na jinou diskuzi, ale jen krátce: kdo jsou ti spasitelé, kterým by měla být svěřena funkce “lidské” policie? O jaký živočišný druh asi jde a z jaké planety přišli? Pokud lidé nejsou schopni důstojné, mírové a samostatné existence, nebylo by absurdní, aby je řídily bytosti tohoto stejného, nespolehlivého druhu?).

Povinná školní docházka, vedle přístupu k výchově dětí v rodinách, zásadním způsobem přispívá k zachování statu quo v podobě státismu a autoritářství. Je tou nejštědřejší dotací k reprodukci současného režimu. Problém vůbec netkví v tom, co, jak, a kým je vyučováno. Nejdůležitější zprávou povinného školství je, že jedině externí motivace a donucení může zajistit vzdělané a šťastné lidi. Opět vidíme nedostatek důvěry ve schopnost mladých lidí se vzdělávat z vlastní, vnitřní motivace v těch odvětvích, které jsou středem jejich zájmu. Tento nedostatek důvěry během dospívání člověka zadusí většinu kreativity a zvídavosti, kterými děti vrozeně překypují. Skrz podvědomou indoktrinaci (jejímiž oběťmi jsou rovněž rodiče a učitelé) je mladý člověk přesvědčen, že bez externího drilu a dohledu by v životě nic nedokázal. Potom není jediného důvodu, aby ze stejného úhlu nebylo takovým člověkem pohlíženo na ostatní lidi. Výsledkem je nízké sebevědomí, strach a nedůvěra v člověka jako takového. Přirozeným závěrem pro většinu lidí je, že bez státu, dominance a soustavné hrozby násilím by lidé rychle sklouzli do nějaké formy chaosu a zkázy.

[ad#velkadolni]

Z tohoto pohledu se zdá, že jakékoliv snahy k dosažení větší svobody prostřednictvím politického procesu, peticí, volbami, atd. nejenže – podle mne – nikdy nepovedou k úspěchu, ale jsou přístupem k problému z úplně opačného konce. Jsem přesvědčen, že to nejdůležitější, čím můžeme jako svobodně smýšlející lidé přispět k rozvoji tolerantní, přátelské, mírové a na dobrovolnictví založené společnosti, je náš každodenní, na respektu a úctě založený, přístup k našim dětem a také ostatním lidem. Svobodná společnost vyžaduje sebevědomé lidi, kteří důvěřují svým vlastním schopnostem se o sebe postarat, nebojí se dělat chyby a učit se z nich. Když lidé začnou opět věřit v sebe sama, můžou začít stejným způsobem přistupovat i k jiným. Dokud k tomu nedojde, budou se snažit prostřednictvím autoritářských institucí ostatní ovládat a řídit.

Důležitým krokem ke svobodné společnosti je neautoritářská výchova dětí, aby z nich tak vyrostly sebejisté osobnosti s vědomím toho, že nutným předpokladem úspěchu a štěstí je jejich vnitřní motivovanost.

ZDROJ: mises.cz

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
28 přečtení
(8 votes, average: 4,50 out of 5)

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.