Další Venezuela, tentokrát v Turecku?

Místní vůdce (také demokraticky zvolený) Erdogan prohlásil: „V posledních dnech se začala hrát hra s Tureckem. Ceny lilků, brambor a okurek začaly eskalovat, je to teroristický útok.“ A jeho ministr financí dodal: “Sobecké chování je nepřijatelné. Poslední informace naznačují, že v tom jsou nějaké intriky. Uplatníme nutná patření. Naši občané uvidí, že jakýkoli problém se dá vyřešit, když do něj zasáhne stát.“

A opatření jsou již v proudu. V některých městech jsou již radniční prodeje levnější zeleniny v plném proudu. Tedy zeleniny dotované. V další fázi bude ta zelenina zabavená. Bude se tomu říkat nucené dodávky. Vždyť tohle všechno známe od nás z 50. let.

Ceny vyšroubuje maximálně monopol, nebo oligopol, nebo spolek tří operátorů, kteří si jdou ruku na ruku. Ale ceny nevyšponují uměle tisícovky malých rolníků a zemědělců. Vždy se najde konkurence, která bude chtít prodat trochu levněji a tím vydělat. Tomu se říká trh. A v tomhle funguje dobře, pokud není pokřiven dotacemi. A to si nemyslím, že by v Turecku byl ten případ. A tvrdit o těch tisících malých zemědělců, že je někdo organizuje, to je už na psychiatra. Prostě tvrzení hodné diktátora.

A v momentě kdy ten diktátor začne určovat ceny, tak je s trhem, dodávkami, zásobováním a životní úrovní konec.

Ve Venezuele to také takto začalo. Začalo se něco mlít o předražených potravinách a zavedla se cenová regulace. Nakonec toho bylo tak málo (podobně jako za války), že se musely zavést potravinové lístky. A došlo to ke klasickým koncům – vznikly dva prodeje, oficiální levný, kde nebylo nic a černý, kde bylo všechno, ale strašně draho. Vždyť tohle všechno známe i od nás za vlády té jedné třešničkové strany. Určování cen ze shora je prostě cesta do absolutního ekonomického dna.

A diktátor, když se mu něco vymyká, třeba z důvodu neúrody právě ceny zeleniny, tak tímto začne. Pak přitvrdí, začne se montovat do dalších věcí, hledat viníka (ve Venezuele to byli Američané) a nakonec musí sáhnout k represím proti vlastním nespokojeným občanům.

Kolikrát už tenhle postup ve světě proběhl a kolikrát to skončilo úplně stejně? Rozvrat, zmar, propast. Tak teď to zřejmě začíná v Turecku. Je vidět, že diktátoři v touze po vlastní moci udělají cokoliv pro její zachování. A nejhorší je, že ti diktátoři byli většinou svobodně zvoleni.

Ostatně nemusíme chodit ani tak daleko. U nás už to taky pomalu vystrkuje růžky. Pokud si nějaká skupina lidí dovolí protestovat proti premiérovi nebo prezidentovi, tak to nemohou mít z vlastní hlavy, ale financuje a organizuje je kdekdo. Od americké ambasády přes Sorose až po Kalouska. Přesně stejná rétorika jako teď v Turecku. A říkají nám to lidé, kteří byli také svobodně zvoleni.

[ad#pp-clanek-ctverec]