COVID a civilizační okruhy (a neduhy)

2. Islámský svět: Stejně špatně, stejné projevy sobectví, minimální mezistátní solidarita. Jen možná nejsou tak otevření ve svém cynismu (“ať dědci chcípnou” fakt žádný mešitář nahlas nevysloví). Krom “západu” je isl. svět jediný, kde se pokusili použít Covid jako zbraň, a to v mezinárodní agresi (turecko-řecká hranice na jaře). To ale, zdá se, bylo příliš i na “klasické” Araby, a může to být příčina rostoucí izolace Turecka.

3. Rusko, Indie a Latinská Amerika. V těchto případech byla na začátku veliká snaha Virus zadržet (až na specifický případ Brazílie), a vždy se to zvrtlo na specifikách té které země.
Rusko – na proslulém bordelu, korupci a “oblomovovské” neschopnosti na různých místech správy. Plány a přístup měli skvělé, ale koupili to.
Indie – na kombinaci “tropické” chudoby a “evropského” politicko-hospodářského systému. Po perfektním lockdownu (který narušovaly jisté profláklé menšiny, jak také jinak) se to tam předpisově zhádalo po politických aj. liniích, zcela v “západním”, nebo možná izraelském, stylu.
Latinská Amerika – tropická chudoba (slumy atd.), kastilská kontaktnost, a do toho MOŽNÁ větší susceptibilita “Indiánů” k novým nákazám. Poprvdě ale moc nevím.

4. Východní Asie a subsaharská Afrika.
Oblasti, kde to začalo, a kam to přišlo poslední. S nejvyšším (V. As.) a nejnižším (Afrika) průměrným IQ v populaci. Země přelidněné, i skoro liduprázdné (někdy obojí v tomtéž státě).
Východoasiati ukázali, že s troškou kázně, ráznými opatřeními a následnou opatrností jde virus eliminovat – a báječně na tom následně vydělat. Afričané (i když ty země se navz. liší!) naopak, že s troškou jednoduchých pravidel ho když ne vymýtit, tak izolovat do míst typu přístavů, letišť, nějakých těch zakaranténovaných ohnisek. Jejich ekonomické systémy se ukázaly mnohem resilientnější, přestože ve V. Asii jde o “dílnu světa” a v Africe často o chudičké země.

Zajímal by mě dopad hospodářského vlivu Číny v Africe – možná jen kopírovali zemi, která je momentálně “na špici”, a ne evropské balamuty, jejichž ústup ze slávy vidí na vlastní oči…

• Martin Konvička