20.12.2016
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Co se opravdu děje v Polsku?

Sdílejte článek:

VLADIMÍR PETRILÁK

Oposice, která se sama označila za oposici totální (čili nechtějícící být tzv. konstruktivní, či tradičně kontrolující a recenzující moc) se rozhodla zvrátit výsledek demokratických voleb z podzimu loňského roku. Připomeňme, že tehdy nejprve vyhrál presidentské volby Andrej Duda z Práva a spravedlnosti, což byl pro tehdejší vládnoucí šok a následně parlamentní volby vyhrála strana Právo a spravedlnost (jako tzv. sjednocená pravice). Jenže je vyhrála takovým způsobem, že poprvé v novodobé historii Polska vítězná strana nemusela hledat nikoho do koalice, jelikož byla sama s to utvořit stabilní, většinovou vládu. To se dosud nikdy nestalo a dalo to PiS dosud nevídanou moc.

[ad#clanek-respo]

Vítězství této strany vyplývalo z nespokojenosti většiny Poláků z poměrů – předchozí vládní garnitura vládnoucí 8 let tvrdila, že vše jde dobrým směrem, ale její vládnutí doprovázely gigantické skandály a aféry, většinou jdoucí do ztracena, nemající žádné viditelné výstupy. Polsko zaznamenávalo i v době světové krise hospodářský růst, ale prospěch z něho neměli běžní obyvatelé, kteří jeho důsledky nepociťovali, leč jen úzká vrstva napojená na oligarchické a vládních elity – tzv. vzdělaní z velkých měst. Provincie, menší města, vesnice – tyto vrstvy se cítily jako občané druhé či třetí kategorie.

Osm let vlády Občanské platformy a Polské lidové strany (PO a PSL) bylo obdobím, kdy vláda resignovala na progresivní modernizační politiku, bylo to spíše jakési plutí s proudem, který byl stále pomalejší, až se stal stojatou vodou. Kdy už bylo nutné podniknout nějaké ráznější kroky, aby se hospodářství země nezhroutilo, vláda se rozhodla vydojit ty nejchudší – radikálně zvýšit věk pro odchod do důchodu. Tyto a mnohé jiné aspekty vedly k vyjádření nespokojenosti většinu voličů, ke kterým se přidala i část dosud podporující vládní strany, vedly k volební porážce PO a PSL.

Právo a spravedlnost (PiS) vyhrálo volby podobně jako např. Donald Trump v USA navzdory skutečnosti, že největší a nejvlivnější média v Polsku tuto stranu presentovala jako ztělesnění zaostalosti, buranství a politického zla. PiS vsadilo na bezprostřední kontakt s voliči a na internet. To plus všeobecné znechucení poměry jim přineslo vítězství –  nikým formálně ani věcně nezpochybněné, demokratické a férové.

Rétorika i reálna politiky jsou socialistické, či lépe řečeno – sociální. Jde sice o uskupení konservativní, hlásící se k tradičním katolickým a vlasteneckým hodnotám, nicméně pokud jde o rovinu běžné politiky, jde jednoznačně o stranu silně pro-sociální až socialistickou. V Polsku dělení na pravici a levici má poněkud jiný význam, než ve zbytku Evropy – předchozí vládnoucí PO byla označována za stranu pravicovou (dokonce liberálně-konservativní), ale v rovině vyznávaných etických hodnot jde spíše o levici a pokud jde o reálnou hospodářskou politiku, tato strana má blíže ke Komunistické straně ČLR nežli dejme tomu k americkým republikánům, protože po dobu vládnutí tato strana plně podporovala jakousi formu státního kapitalismu a nikoliv skutečně rovné podmínky pro všechny hospodářské subjekty. De facto PO je stranou bez programu (jako např. ANO), její běžná politika vyplývala více méně z toho, co naznačovaly průzkumy veřejného mínění. Jednou strana byla proti potratům, jindy pro, jednou se strana hlásila ke katolickým hodnotám, jindy vystoupila rázně proti. Pokud jde o klasické liberální hodnoty – na tyto strana rychle, jakkoliv je dříve hlásala, po vítězství ve volbách v roce 2007 rychle zapomněla.

Stejně tak je zavádějící PiS označovat za čistou pravici – je jí pouze v rovině kulturně-civilisační, nikoliv v ekonomické. Nicméně PiS, na rozdíl od PO, je stranou ideově pevně zakotvenou – její program je stabilní a liší se od PO také tím, že svůj volební program bere vážně – čili snaží se plnit přesně to, co voličům slíbila. V tomto ohledu je tato strana mnohem čitelnější a předvídanější, nežli nyní oposiční PO a Nowoczesna.pl (jde o novou stranu, která vznikla před loňskými volbami a měla být alternativou pro voliče zklamané PO, ve zkratce lze říci, že je to strana bankéřů).

PiS po roce vládnutí nyní může tvrdit, v souladu s pravdou, že plní svůj program – že realizuje politiku, která ji dala vítězství ve volbách – čili politiku pro-sociální, jejímž cílem je spravedlivější redistribuce plodů hospodářského růstu, kdy sociálně nejslabší vrstvy mají také dostat nějaká privilegia, která dosud byla určena jen pro úzké oligarchické elity. PiS realizuje tudíž své sociální (drahé) programy, které – jak tvrdí premiérka Szydlowá – neruinují státní rozpočet. Toto nelze dosud empiricky potvrdit, jelikož protiargumentace oposice je čistě demagogická, nikoliv věcná. Proto nelze s určitostí říci, zda rozpočtová politika stávající vlády PiS je odpovědná či nikoliv. Jistým vodítkem může být ta okolnost, že ministr financí má v nynější vládě velmi silnou posici, je to tzv. superministr (je také ministrem rozvoje), který je zároveň vicepremiérem a osoba, která tuto funkci má není ideologem, leč člověkem z hospodářské praxe z bankovní a evropské sféry. Rozpočet na příští rok je deficitní (2,9%), hospodářský růst je shodně s parametry Evropské komise předvídán na 3,6%.  Pokud jde např. o nezaměstnanost, tak nynější vláda Beaty Szydlové může chlubit tím, že v posledním (stávajícím) roce klesla o dvě procenta a dosáhla nejnižší hodnotu za posledních 25 let (dle údajů Polského statistického úřadu GUS – 8,2%).

Nelze tedy říci, že by rok vládnutí PiS přinesl Polsku nějakou velkou katastrofu – navzdory plnění nákladných sociálních programů země má stabilní hospodářský růst při klesající nezaměstnanosti. 

Existují reálné důvody ke svržení vlády PiS?

Z výše uvedeného vyplývá, že nikoliv. Ale je nutné uvést i jiné oblasti veřejného života, které po převzetí moci stranou Jarosława Kacyzńského, doznaly změn. Jde např. o veřejná média – zde PiS provedlo tzv. skok na kasu – čili s využitím faktu, že má naprostou většinu v parlamentu, došlo ke schválení nových zákonů a k totální změně v této oblasti. Polské rádio i televisi PiS jednoduše ovládlo – strana sice udělala totéž, co předchozí vládní garnitury, ale s tou změnou, že zatímco předchozí vlády musely dělit koláč mezi několik hráčů (z různých stran, ale jedné skupiny, čili dříve to vypadalo tak, že jedna partaj dostala první program televise, jiná druhý a další třeba rádio), tak PiS si nechalo vše pro sebe.

Z televise byli propuštěni novináři, kteří se v předchozích letech kompromitovali svým propagandistickým přístupem ke svému řemeslu. Oposice sice tvrdí, že jde o objektivní novináře, ale opak je pravdou. V tom je potíž – sama skutečnost, že PiS z televise vyhodilo novináře je skandální, ale podíváme-li se blíže na „výkony“ těchto novinářů – tak není pochyb o tom, že šlo spíše o propagandisty dřívější moci, nikoliv o objektivní žurnalisty. Lze uvést dlouhý seznam jiných novinářů nemilosrdně vyhozených předchozí mocí z veřejnoprávních médií – tehdy nikdo (krom postižených) neprotestoval, nikdo nehovořil o útoku na svobodu slova a přitom šlo o velmi brutální zásahy. Takže v tomto případě lze spíše říci, že se provádí politika oko za oko.

Nemohu posoudit nakolik je stávající veřejnoprávní televise či rozhlas objektivní – nesleduji to. Otázkou je, zda v Polsku vůbec existují objektivní či alespoň neutrální média – politické a silové zásahy i do soukromých médií byly běžnou praxí předchozích let, kdy vládla Občanská platforma a nelze tedy říci, že by došlo k nějakému zhoršení situace. Dokonce lze zcela odpovědně prohlásit, že předchozí brutalita zásahů do svobody tisku se nyní neopakuje (odkazuji na podezřelý prodej deníku Rzeczpospolita, zásah speciální jednotky v redakci časopisu Wprost nebo případ odposlouchávání celé řady novinářů v souvislosti s tzv. odposlechovým skandálem), že PiS se omezila – na rozdíl od dříve vládnoucí PO – jen na média veřejnoprávní. Čili došlo dokonce k jistému zlepšení situace, jakkoliv určitě nelze hovořit o zcela zdravém či normální mediálním prostředí.

K jistému ozdravení došlo v jedné oblasti – předchozí vládní moc totiž uměle dotovala soukromá média, která ji nepokrytě propagandisticky sloužila. Občanská platforma použila jednoduchou metodu – náklonnost a věrnost soukromých médií si totiž kupovala – prostředek byl jednoduchý, vládní agentury či instituce si v různých denících či týdenících anebo elektronických médiích „kupovaly“ drahé reklamy (absurdní reklamy na Státní zemědělský fond, státní lesy apod.). To byla dost často používaná metoda – a stála státní rozpočet hodně peněz. Vláda Beaty Szydlowé toto zrušila, a dlužno dodat, že zrušila úplně – nepřenesla tuto praxi na média spřízněná, čili ta, která píší dobře o nynější vládě. PiS to zrušila úplně.

Gazeta wyborcza, deník patřící k těm největším, tento zásah pocítila velmi citelně a zaznamenává rekordní propad obratů, což noviny donutilo k hromadnému propouštění (190 lidí v prosinci tohoto roku), nepomohla ji ani finanční injekce poskytnutá Georgem Sorosem.

Tady vidíme, že politika stávající vlády má přímý finanční dopad na některé kruhy a je jimi vnímána jako škodlivá. Zatímco pravicová média se pohybovala v čistě tržním prostředí a celkem dobře si vedla, jiná – levicově – liberální média žila ze státní podpory a jakmile tento zdroj vyschl, mají velké problémy a hřímají proti vládě, že je velkým nebezpečím pro svobodu slova. Zde dochází k záměně vlastního prospěchu (nezaslouženého) za svobodu slova.

PiS dosud neučinilo nic, co by skutečně mohlo ohrozit jednu ze základních svobod demokratické společnosti – svobodu slova. Kdo to tvrdí, dopouští se prachobyčejné manipulace. Právo a spravedlnost ovládlo veřejnoprávní média, ale udělalo to, co bylo běžnou praxi předchozích 25 let – to je kontinuace, nedobrá, ba – odsouzeníhodná a nelze ji omlouvat – ale musíme vidět i to, že pokud to kritizuje stávající oposice, tak je v tomto ohledu notně pokrytecká, ne-li lživá, protože vždy dosud postupovala stejně. V jiných oblastech PiS nedělá nic, co by tuto základní svobodu ohrožovalo.

Určitě takovým nebezpečím nebylo to, co je oposicí takto presentováno – čili záminka k vyvolání dosud nevídané vzpoury v sejmu, která propukla 16.12. letošního roku. 

Na zasedání dolní komory parlamentu, v rámci něhož měly být přijaty rozpočet a zákon o snížení důchodů bývalým příslušníků polské StB a podobných represivních orgánů došlo totiž k jedné velké neobratnosti, jež spustila události, kterými nyní žije celé Polsko.  Předseda sejmu (polsky maršálek) chtěl na úvod zasedání sejmu prosadit schválení nové normy upravující pohyb novinářů v objektech parlamentu. Tato úprava vůbec nebyla projednána s médii.

Dosavadní praxe je taková, že do polského parlamentu mají novináři prakticky  neomezený přístup. V tomto ohledu zde panují neobyčejně liberální podmínky, nesrovnatelné s jinými parlamenty evropských zemí. Maršálek z PiS chtěl zavést úpravu podobnou, jaká platí např. v Bundestagu či Evropském parlamentu. To vzbudilo nevoli polských médií –  a dodejme, že pravicových i levicových – možná ani ne tak fakt, že mělo dojít ke změně, jako spíše to, že tato nová úprava měla být prosazena aniž by to bylo s nimi projednáno. Maršálek změnu prosadil lehce – PiS má v sejmu většinu, ale tuto situaci využila oposice, která se přidala na stranu novinářů a zvolila tu nejostřejší formu protestu, jaká je myslitelná.

Když jeden z oposičních poslanců již v rámci bodu týkajícího se rozpočtu začal protestovat proti normě o omezení pohybu novinářů, předsedající mu vypnul mikrofon a vyloučil ho z jednání. To je vcelku běžná praxe, hojně používaná i v předchozích letech. Vyloučení z jednání potvrdil následně na návrh poškozeného poslance i imunitní a mandátní výbor sejmu. Nicméně oposice se s tím nesmířila a  obsadila řečniště v jednacím sále sněmovny. To se v minulosti již stalo, kdy řečniště blokovali poslanci Sebeobrany Andreje Leppera, ale nestalo se to, co letos – poslanci z PO a strany  Nowoczesna.pl obsadili také místo vyhrazené pro maršálka, čili předsedajícího jednání. Tím zablokovali práci parlamentu, který měl projednat ve třetím čtení výše zmíněné zákony. 

Zatímco protestující poslanci neopouštěli obsazené posice, předseda sejmu rozhodl (ve shodě s jednacím řádem sněmovny), že zasedání bude pokračovat v jiné místnosti. Čili po vyhlášené přestávce obnovil jednání jinde, protože zasedací sál byl blokován. Protiprávně. Poslanci byli informováni o změně místa jednání – ale tam (do Sloupového sálu) se dostavili pouze poslanci vládní strany PiS (plus několik poslanců z jiných stran), místnost byla nejprve zavřená, protože tam probíhalo zasedání poslaneckého klubu PiS, ale pak se otevřela, jakmile byl čas pro veřejné zasedání. Tam proběhlo hlasování – jelikož byla přítomna nadpoloviční většina poslanců (opět připomínám, že PiS má potřebnou většinu) – bylo možné toto hlasování provést. Rozpočet i zákon o snížení důchodů estébákům byly schváleny.

Zatímco trval protest oposičních poslanců v hlavním zasedacím sále, před sejmem se sešla demonstrace ohlášená ve varšavské radnici již 13.12., která měla protestovat proti vzdělávací reformě prosazené PiS. Čas trvání demonstrace u sejmu byl ohlášen na dobu od 16.00 do 2.00 v noci. Tato demonstrace se namísto vzdělávací reformy proměnila v podporu protestujících poslanců uvnitř sejmu. A trvá dosud (19.12., ve chvíli, kdy píši tato slova je tam hrstka lidí, kolem desíti až patnácti).

Toto protestní shromáždění se stalo neobyčejně agresivním – agresivita byla nejen v heslech provolávaných z řečnické tribuny. Nejsilněji se projevila v noci, kdy sejm opouštěli poslanci PiS, demonstranti se pokoušeli vrhat pod auta, napadali slovně i fyzicky pěšky odcházející poslance, které musela chránit policie. V tuto noc také vznikl slavný záběr, kdy jeden z protestujících mladých lidí si lehl na vozovku. Západní média (ale i spot PO) ukazovala ležícího člověka na silnici jako oběť policejní brutality, ale vystřihli záběr, kdy tento  v klidu přichází na místo a nikým neruše si lehá.  Svět se měl  dozvědět o brutálním zásahu policie – ve skutečnosti policie nikoho nezadržela a její práce se omezila jen na bránění parlamentu a umožnění odchodu poslanců z budovy sněmovny – to byly situace, kdy policie použila sílu (ruce) jen za tím účelem, aby chránila poslance a odsunula demonstranty, kteří se na ně vrhali. Nikdo nebyl zraněn, nebyl použit žádný jiný donucovací prostředek (ani slzný plyn, jak to tvrdila PO). Policie zachovala přísnou neutralitu a bránila v minimální míře pořádek. To patrně zhatilo plán oposice, která na internetu hlásala, že probíhá státní převrat (hlásal to šéfredaktor Newsweeku „novinář“ Lis), protože k výbuchu všeobecné nespokojenosti byla potřebná oběť, důkaz, že režim necouvne před ničím, aby se udržel u moci.

Protest je podporován také bývalými příslušníky polské komunistické tajné policie SB a jiných služeb, kteří nesouhlasí se zákonem přijatým 16.12. (radikální snížení důchodů). Trvá, jak jsem již zmínil, permanentně do dnešního dne, byť v mnohem slabší intensitě. Několikrát tzv. Výbor na obranu demokracie (KOD, neparlamentní organisace sdružující odpůrce PiS a stoupence oposice, v tom i bývalé příslušníky represivních složek komunistického Polska) organizoval shromáždění na různých místech Varšavy, vždy se stejným obsahem – proti vládě, která podle jejich názoru je totalitní mocí, jež zavádí diktaturu. Dochází dokonce k srovnání s komunistickou mocí. Oposiční PO nejen ve  svém politickém klipu, stejně jako předseda Rady Evropy Tusk, hovoří o polských prosincích, čím navazuje na dvě tragické události z minulosti .- kdy v roce 1970 a 1981 komunistická moc neváhala použít střelné zbraně proti protestujícím dělníkům.

Tato slovní argumentace je naprostým nesmyslem, který nemá nic společného se skutečností. Lze to říci i jinak – jde o nehoráznou manipulaci, hatespeech, kdy cílem je vytvoření klamného zdání, že v Polsku není demokracie.

Nikdo nikomu nebrání vyjádřit svůj názor, nikdo nikoho nemlátí (kromě oposice, která používá fyzické násilí), neděje se nic takového, co by opravňovalo k takovým tvrzením.

Média fandící oposici vysílají, noviny vycházejí, zatímco veřejnoprávní televise je rušena – to trvá od soboty, kdy na multiplexu mizí signál všech kanálů Polské televise, zatímco v rámci téhož multiplexu jiné stanice vysílají v nezměněné kvalitě nerušeně dále. Za přenos signálu odpovídá zahraniční firma Emitel, která hovoří o technických problémech, ale dosud nebyla s to vysvětlit tuto podivnou náhodu, že technické potíže v rámci širokého balíku vysílaných stanic se dotkla jen jednoho subjektu – veřejnoprávní televise.

Někteří vládní představitelé a provládní novináři hovoří o tom, že vše nasvědčuje tomu, že jde o organisovaný pokus o provedení státního převratu, o pokus zvrátit výsledky demokratických voleb nedemokratickou cestou.

Oposiční politici či novináři naopak hovoří o boji za demokracii a svobodu slova, která je v důsledku vlády PiS vážně ohrožena.

Skutečností je to, že v Polsku došlo k závažné politické krisi, kterou nepochybně při životě udržuje oposice. Média podporující oposici neustále přikládají do ohně a tvrdí totéž, co oposice – jde o demokracii, která je smrtelně ohrožena.

Je-li smrtelným nebezpečím pro demokracii omezení pohybu novinářů v sejmu – to nevím. Jisté je, že pod vlivem událostí PiS couvlo a začalo jednat s novináři, snaží se napravit chybu, které se nepochybně dopustilo. Prozatím jediným násilím, ke kterému ve Varšavě (a nejenom) došlo, bylo jednání protestujících, kteří napadali politiky PiS. Jako násilí lze rovněž označit formu protestu PO a Nowoczesna.pl, čili obsazení a blokování řečniště a křesla předsedy sejmu.

Polský president Andrzej Duda začal jednat se všemi předsedy parlamentních stran, chce odehrát roli vyjednavače, který napomůže k uklidnění situace. Setkal se již s předsedy oposičních stran.

Mezitím došlo také k aktivisaci stoupenců vlády – Kluby Gazety Polskiej uspořádaly demonstraci ve Varšavě a totéž oznámil i odborový svaz Solidarita, který v případě potřeby je ochoten vyjít do ulic a podpořit vládu.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Vladimír Petrilák

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Katastrofa

    JIŘÍ WEIGL Je naprosto šokující, že u nás probíhá normální letní okurková sezóna zpestřovaná pouze hrátkami s odvoláváním a jmenováním