
Co rozhodne volby
IVAN HOFFMAN
Obecně se má za to, že volič ve vlastním zájmu svěřuje pravomoc řídit stát lidem, kteří nabízejí dobrý program a jsou kompetentní ho realizovat. Je to představa naivní. Ve skutečnosti je program ve volební kampani upozaděn a kompetenci uchazečů o moc si občan nemá jak ověřit. V praxi tedy může řídit stát kdejaký trouba, a zhusta se tak i děje, pokud se mu nějakým způsobem podaří udělat na voliče dojem a získat jejich hlasy. Více než cokoli jiného rozhoduje volby politický marketing.
Lidé od reklamy, kteří jsou zaplaceni politickými stranami za to, že dostanou jejich politiky do parlamentu, jsou pragmatici a realisté. Je jim jasné, že prodávají problematické zboží. Klíčem k úspěchu proto není srozumitelně vysvětlit, co politici reprezentují a slibují. Důležité je rozumět voliči, vědět co chce slyšet, dostat se mu do hlavy. Reklama pracuje s údernými slogany, s primitivní zkratkou, ať už jde o vytvoření pozitivního obrazu klienta, anebo o poškození politického konkurenta, tedy o reklamu negativní.
Reklamní agentury nepočítají s voliči, kteří jsou politicky gramotní, mají představu o tom, co lze od politiků očekávat a pečlivě váží, kdo nejlépe splňuje jejich náročné požadavky. Tito politicky gramotní voliči jsou minoritou, která volby nerozhoduje. V komunikaci s veřejností politický marketér sází na voličovu lhostejnost, kalkuluje s jeho nevědomostí, počítá s obecnou politickou idiocií. Nikoli proto, že by se nad voliče nějak vyvyšoval. Pouze ze zkušenosti ví, že to minule fungovalo a tudíž to bude fungovat i teď. Pokud je pro politika, uzavřeného ve vlastní bublině volič záhadou, velkou neznámou, pak politický marketér voliči dokonale rozumí. Má ho přečteného. Ví, kudy vede cesta k jeho hlasu.
Volby jsou soubojem reklamních agentur. Politické strany je platí z veřejných peněz, čili štědře. Politická kampaň je lukrativní zakázka, a kdo se k ní dostane, má vysokou motivaci uspět. Ambicí reklamní agentury není vytipovat ty nejlepší politiky s nejlepším programem, ale co nejvíce pomoci platícímu klientovi, kterým může být i korupčník, mafián, psychopat či bezmozek. Z tohoto pohledu není politická reklama pro občana nějaké terno. Bez sugestivní nápovědy by možná při volbě tápal, ale s nápovědou má téměř jisté, že šlápne do něčeho smrdutého.
I politickým marketérům vládnou politici, které dostali k moci. Ne vždy se svým úspěchem chlubí, a zdůrazňují, že jejich přístup byl profesionální, dělali svou práci, že nešlo o nic osobního. Protože takový marketér není žádný pitomec, nemohl přehlédnout, že při minulých volbách nechal voliče zvolit notorické nuly, které navíc na politiku zcela rezignovali a omezili se na dobře placenou pasivní rezistenci. Stát funguje na jakéhosi bruselského autopilota. Bují korupce, lidé chudnou, ekonomika upadá, ale marketéři se k odpovědnosti za to, co způsobili, nemají. Blíží se volby a jejich úkolem je ujistit voliče, že posledně volil chytře a nemá smysl přepřahat.
Co přesně rozhodne volby, nevíme. Víme ovšem, co je nerozhodne. Nebudou to statistická data, rostoucí státní dluh, nebudou to ceny energií či potravin, čili inflace. Nebude to ani zvyšování daní či ponižování důchodců, anebo snaha této vlády zavléct nás do války. To vše lze ve spolupráci s médii bagatelizovat či zamlčet. Volby rozhodne diskreditace opozice, kterou zkušení marketéři nařknou z nepravostí všeho druhu a vylíčí ji jako smrtelnou hrozbu pro demokracii. To, co nám vládne, není za co pochválit, lze ale docílit, že to voličům zbude, podaří-li se znemožnit konkurenci.
Volby rozhodují emoce, nikoli rozum. Strach z neznámého anebo obava ze změny jsou důvodem, proč lidé opakovaně volí to, co znají, co vidí v televizi, co jim připadá normální. Strašení opozicí funguje proto, že většina občanů si neumí představit, že by z politika mohl být užitek. Dosud se to nikdy nestalo. Kdo slibuje, že do politiky přinese odpovědnost, poctivost a rozum, je automaticky podezřelý. Jde o hodnoty, které si prostě volič s politikou nespojuje. Než riskovat zklamání, volí politiky, u kterých má jistotu, že ho ničím nepřekvapí: Osvědčené korupčníky, notorické lháře, intrikány, arogantní papaláše a prázdné žvanily. To je portfolio, se kterým se při robustním marketingu vyhrává parlamentní většina a sestavuje vláda.
- Když je televize jejich, ale exekuce vaše - 13.4.2026
- Blbej den - 13.4.2026
- Miroslav Ševčík: Jak bych pomáhal Ukrajině? Nepomáhal … - 13.4.2026


Volby rozhodne tupost a naivita hloupého českého voliče. Pokud budeme opět hloupě volit, nic jiného než chudnutí si nezasloužíme.
Marketéři jsou až druhotná záležitost. Oni nezadávají požadavky na politický kurz či jeho změnu.
spousta slov o hlouposti, jak již napsal shora Ladislav:
„Volby rozhodne tupost a naivita hloupého českého voliče“
a jak nám ukázalo minulých 35 roků, tak na tupost a hloupost zdejších je možné se absolutně spolehnout
Pravdivé, ale…
Autor asi nedoceňuje nasr… tolicovanost českého voliče. Protože začalo jít z tlustých do tenkých i střední třídě. A perspektiva? Darmo mluvit. Například emisní povolenky se staly (nechtěným) tematem voleb…
Je totiž také možná volba typu „cihlou do skleníku“ a „plivnutí do polívky“.
Tedy programová volba té oficiálně nejnenáviděnější opozice. Ne pro program, ale v rámci hesla: „to máte zato!“ a podle hesla nepřítel mého nepřítele je mým přítelem.
Na tuhle nastolicovanost bych dost sázel.
Milý pane redaktore letošní volby budou díky nahonem prosazené korespondenční volbě JEDEN OBROVSKÝ PODVOD
Software na statistickém úřadě + množství kamionů s „korespondenčními hlasy“
no myslím,že fialenkovi s jeho squadronem už k záchraně koryta nepomůže ani kdyby si nechali protáhnout čokoďoury od všech buzerantů na prague pride nebo barevných a ukrajinců co sem natahali-a doufám že hned po volbách se rozjedou lidové soudy nad nimi a jejich rodinami!!!
Problém je v tom, že tu nemáme „vládu lidu“, ale vládu nastrčených panáků „zvolených“ zmanipulovanými voliči. I když jsou občani, voliči „tupí, naivní, hloupí“, kdyby opravdu záleželo na jejich vůli, nikdy bychom tu neměli zrůdnosti jako grýndýl.
Alibisticky žvanivý Hoffman složitě okecal jen to co Ladislav přesně napsal ve 2 větách.
A jak dodal balík, na debilitu a zbabělost tschechische ojroovcí je 100% spoleh.
Volby rozhodne jako vždy tzv. pražská křivka. Když se sčítají hlasy, tak obvykle vyletí nahoru opozice. Z enznámého důvodu ale volební komise v Praze a Brně nejdřív asi klábosí o počasí a začnou sčítat až ke konci. V tu chvíli nastoupí pražská křivka, kdy opozice už jenom ztrácí a nakonec vyhraje nebo prohraje s odřenýma ušima. Pak je tu poprvé v historii faktor Pávek, který zabrání většinové vládě ANO+SPD.
Hodím to SPD + 3.
Alice
já taky
cocoqg 5.8.2025 10:43:24
jako člen okrskové komise v pražském volebním okrsku u mnoha voleb mohu potvrdit, že ve stolici ČURu se evolučně vyvinul nový člověk – nicméně na tzv. venkově a zejména v moravsko-asijské stepi také avšak jiné barvy
Svobodné a demokratické volby znouvu tradičně rozhodnou finanční možnosti a dostatečnou informovanost a slabostech oponentů u kadidáta či jeho sponzora,
Nemalou roli pro jeho volební úspěch podlě mě zde také hraje dovednost a um jeho krejčího fotografa a vizážisty
Neboť podle mě volí ženy,
Nám mužským je jimi milostivě povoleno hodit správný lístek ze zakroužkovaným správným jménem v pravý čas do pravé urny,