27.6.2016
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Co dělat po Brexitu?

Sdílejte článek:

RADIM VALENČÍK 27|06|2016

Co se právě děje a co by se mohlo teoreticky dít? Co ukázal Brexit a co by mohla v jeho souvislosti přinést budoucnost? 

[ad#clanek-respo]

Potvrdila se nejen míra rozkladu stávající se euroreprezentace (a v souvislosti s tím i institucionálních struktur EU) v důsledku toho, že tato euroreprezentace byla dosazena degenerující (ale o to více nebezpečnou) globální mocí, ale i to, že to lidem dochází. 

Stávající euroreprezentace již není schopna postavit se na čelo nezbytných změn a zásadních reforem. Není totiž schopna ničeho, co je k tomu nezbytné:

– Uvědomit si vlastní selhání (bude vždy hledat nepřítele jinde a bude k sobě přitahovat ty, co ji v tomto sebeklamu budou napomáhat).

– Přiznat si vlastní slouhovství, to, jak je podřízena globální moci, jak je touto globální mocí vydíratelná v důsledku nejrůznějších selhání z dřívějších dob.

– Přestat se stále více uzavírat do sebe, zapouzdřovat se, mj. i tím, že se bude obklopovat lidmi typu slouhů slouhů, kteří ji budou utvrzovat v tom, že normální je to, co normální není.

– Mít představu o tom, jaká je cesta řešení problémů, mít pozitivní a současně realistickou, teorií podepřenou vizi, jejíž široké sdílení je nezbytné k obnově přirozeně zdravého prostředí, ve kterém lze řešit problémy a diskvalifikovat nositele zla.

(Mj. k tomu, jak současná euroreprezentace ztrácí soudnost, dokumentuje výborný rozbor K. Hrádely. Tak dobrý, že ho dávám do přílohy tohoto článku.)

Proto se stávající euroreprezentace bude stále více “historicky znemožňovat”. Bude dělat chyby, a pokud se přece jen pokusí o nějaký “reformní” krok, učiní jej pozdě a špatně. A to včetně výměn takových tragikomických figur jako je Juncker, Merkel, Tusk, Schulze apod. (Dokonce bych se vsadit, že svou “odchodnou” budou hrát trapněji než jakešovské vedení KSČ v roce 1988 a 1989, i když v mnoha aspektech zde budou velmi zjevné analogie.)

Lidé u nás (v Česku), ale i v dalších zemích EU si podobně, jako po projevu u nás v Červeném Hrádku (a nebude potřeba nic vynášet ze zavřeného zasedání) začnou uvědomovat, že stávající euroreprezentace nejsou “ti lepší”, ale sedlina vydíratelných vyžírků bez sebereflexe, nadhledu, schopnosti připustit si vlastní selhání, klást si otázku, jaké změny jsou nezbytné atd.

A začnou si také uvědomovat, jak tento systém, který vznikl propojením struktur založených na pozičním investování a struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (to vše na globální úrovni s lokálním průmětem do EU a jejích jednotlivých zemí) a který si plně podřídil současnou euroreprezentaci, vznikl. Začnou si uvědomovat, že došlo k historickému excesu, i jak to ovlivnilo další vývoj. Začnou si též uvědomovat výrazná rizika tohoto vývoje nejen z hlediska ekonomického postavení, ale i samotného fyzického přežití.

Každé další volby v zemích EU budou ukazovat neudržitelnost stávajícího stavu, chování reprezentací před nimi i po nich bude zrcadlem jejich neschopnosti. Nekvalifikované (přesněji hloupé a nezodpovědné) chování euroreprezentací bude přispívat k tomu, že lidé ve všech zemích budou víc a víc chápat, o co jde a co dělat.

Bude růst poptávka po odpovědi, co dělat, jak změnit vývoj rychle směřující do turbulencí. A této poptávce bude nutné vyhovět, pokud má dojít k pozitivnímu řešení současných problémů.

U nás v Česku již podzimní (“malé”) volby ukážou, jak se stávající reprezentace naší země (a to nejen ta u moci, ale i ta, co je v opozici) vzdálila pochopení toho, o co jde, jak se dostala do pasti považování za normální toho, co normální není. Výsledky voleb budou jasným signálem oslabení tradičních stran a povedou k usilovnému hledání těch, co zaplní politický prostor v roce 2017 v souvislosti s (“velkými”) volbami na podzim. Nikoho nebudou zajímat prázdné sliby a slohová cvičení. Veřejnost bude i dostatečně imunní vůči hlasatelům snadných řešení.

Poptávce na trhu ideji, která bude růst v míře, jakou jsme ještě nepoznali, bude možné, pokud budeme připraveni, vyhovět formou nabídnutí kvalitního produktu, tj. koncepčního, realistického a komplexního řešení. V tuto dobu dochází teprve ke zrání subjektů, které budou tuto poptávku zosobňovat. A úkolem teorie bude napomoci zrání těchto subjektů a bude je nutné i včas rozpoznat a podpořit.

[ad#clanek-respo]

Příloha: Jak současná euroreprezentace ztrácí soudnost (příspěvek K. Hrádely na Facebooku):

Reálně představa, že za 2 roky Velká Británie nebude v EU, je dle Smlouvy o EU možná. Nutit její obyvatele, aby z EU vystoupili rychle, je přímo porušením Smlouvy o EU. Nerozumím, proč nerespektují politici EU to, na čem se členské země dohodly. Pokud by navíc v minulosti více chránili zájmy obyvatel EU a někteří z nich nevyhrožovali obyvatelům VB před referendem, předpokládám, že by se žádný Brexit nekonal. Pochybuji však, že vyvodí osobní odpovědnost za oslabení EU. Stejně tak nerozumím, že podle předsedy Evropské rady Donalda Tuska bude ke splnění všech náležitostí potřeba alespoň sedmi let. Neplatí snad stěžejní dokumenty EU pro všechny a použijí se jen vhodným způsobem tehdy, když se to papalášům hodí? Nebo snad EU prosadila smlouvu, kterou nejde naplnit?

ZDROJ: Radim Valenčík

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Pokrytci!

     JIŘÍ ŽÁK . Adam Vojtěch při jednom rozhovoru s novináři nosí roušku, když říká, jak jsou roušky důležité. Na