24.5.2022
Kategorie: Exklusivně pro PP, Ze světa

Chystá se Polsko – Ukrajinská unie?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Ruský politolog a šéf vědeckého centra „Institut Blízkého východu” Jevgenij Satanovskij před pár dny napsal: „Aktivní flirtování Vladimira Zelenského s Polskem může vést k tomu, že Ukrajina v blízké budoucnosti ztratí část svých západních území.” Běžný člověk by nad tím mávl rukou. Pomyslel by si něco o bláznivých politolozích a dalších chytrolínech, které byl světu čert dlužen. Načež by zprávu zasunul někam úplně naspod kolonky „ruská propaganda” a radostně na ni zapomněl.

V poslední době však začínají houstnout indicie, že by na podobném plánu mohlo něco být. Že probíhají tajná jednání mezi Polskem a Ukrajinou, jejichž výsledkem by mohla být nějaká forma unie (celní, hospodářské, nebo dokonce i politické). Že se tu v tichosti formuje hospodářský a možná i politický prostor, rozsahem, vojenskou silou i počtem obyvatel schopný konkurovat těm nejtěžším vahám EU. Pojďme se na ně podívat.

Jakési náznaky a pokusné balónky se objevily už krátce po zahájení války na Ukrajině. Prvním z polských politiků, který se odvážil myšlenku Polsko-Ukrajinské unie formulovat veřejně, byl Władysław Kosiniak – Kamysz, předseda Polské lidové strany. Učinil tak na VII. Evropském kongresu místních samospráv. Jím nadhozená myšlenka osmdesátimilionového soustátí, jako přirozené protiváhy Německa v EU, zde zarezonovala velice příznivě.  Ale reakce polských politiků a komentátorů byly více než chladné, a tak se propagátoři sjednocení Polska a Ukrajiny načas stáhli.

Jak válka pokračovala, objevil se druhý pokus, tentokrát z Ukrajinské strany. V Kyjevě vyšel text Jurije Romaněnka, šéfa jednoho z nejvážnějších ukrajinských think-tanků, Ukrajinského institutu budoucnosti. Jmenoval se “O spojenectví Ukrajiny a Polska v podmínkách ruské agrese.”  Jeho podstatou je návrh řešení totální, válečné devastace Ukrajinského průmyslu, dopravy a vůbec hospodářství vytvořením politické a ekonomické aliance s Polskem. V jejím rámci by pak měly být do Polska převedeny podniky ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu. Pracovní síla už tam je (ukrajinští uprchlíci) a Rus si na přímý útok na území NATO netroufne… Samá pozitiva. Dokonce už navrhl nejlepší dislokace pro výstavbu takových podniků (zbrojovek) – Rzeszów a Podkarpacie. Doslova tu píše: „Korelace přemístění části ukrajinského průmyslu s výstavbou sídlišť pro uprchlíky z východní a centrální části země v pohraničních oblastech Ukrajiny by jim umožnila cestovat do Polska s rozumnou regulací situace na hraničních přechodech.”

A ejhle. Na věci těch přechodů a dopravy se už asi pracuje. Polský president Duda během své návštěvy Ukrajiny prohlásil, že: „ruská agrese ukázala nedostatečnost současné sítě silničního, železničního a infrastrukturního spojení mezi Ukrajinou a Polskem. Polsko – Ukrajinská hranice by měla spojovat a ne rozdělovat.”  Poté předložil návrhy na vybudování rychlého železničního propojení obou zemí a dodal, že je „nadešel čas podepsat novou dohodu o dobrém sousedství.”

Ukrajinský president Zelenský zareagoval více než vstřícně a informoval svého polského hosta o  návrhu zákona, který by zavedl zvláštní status pro Poláky na Ukrajině: „Ukrajinci dočasně pobývající v Polsku, kteří uprchli před válkou, dostali de facto a de jure stejná práva jako Poláci. Proto bude správným gestem přijmout takový zákon i na Ukrajině.” Olha Sowhyriaová, poslankyně Nejvyšší rady Ukrajiny to komentovala slovy o „…zvláštním právním postavení polských občanů na Ukrajině v blízké budoucnosti.”

Jako by už byla ruka v rukávě. Jako by se naplňovala nedávná slova Kazimierza Frąckiewicze, autora knihy se zajímavým názvem – Polskost východního pohraničí. Když spekuloval o plánu Polsko – Ukrajinské unie, která by měla být protiváhou velkých zemí EU (Německa a Francie), uvedl doslova: „Aby se něco takového stalo, musíme použít nástroj, který by fungoval, tj. Unii. To vyžaduje souhlas polské společnosti a ukrajinské společnosti, ne nutně souhlas států. Psychické komunity vznikají z kontaktů mezi lidmi patřícími k různým kulturám. A v důsledku toho vzniká civilizační společenství, základ pro rekonstrukci velkého národa.” Reciproční udělení zvláštních práv Polákům na Ukrajině a Ukrajincům v Polsku, o kterém se hovořilo v rámci současné Dudovy návštěvy v Kyjevě, může naznačovat, že nějaký podobný plán už postoupil do stádia realizace. Že už se na tom pracuje.

Jak to tedy vypadá se shora zmíněným dělením Ukrajiny, nebo „ztrátou západních území”? Podívejme se na situaci realisticky. Rus se z území na jihu a východě, které už obsadil, jen tak nestáhne. Ukrajinská armáda nemá na to, aby jej vytlačila přes hranici. I s podporou celého tzv. Západu. Sny a řeči o protiofenzivách jsou dobré jen k udržení morálky. Dříve či později dojde ukrajinské válečné vyčerpání (především lidských zdrojů) k bodu, kdy budou jednání o míru, nebo alespoň příměří, přijata s všeobecným ulehčením.

Ztrátu východu a jihu je možné obyvatelstvu psychologicky kompenzovat (a tak politicky přežít) jen nabídkou nějaké nové naděje. Nějakého slibu lepších zítřků. Jednou z mála možností je vysvětlení, že vítězství Ukrajiny a Ukrajinců spočívá v připojení (zbytku) Ukrajiny k vysněnému, bohatému Západu. Ve vstupu do EU a NATO. S možností volného cestování, zaměstnání v cizině a konečně i s nadbytkem vytouženého spotřebního zboží ze západu v obchodech. Jakákoli forma unie s Polskem by k tomu přidávala i pocit (regionální) mocnosti s tím, že jednou…

Takže si to shrňme. Na sever od nás kuje Polák železo, dokud je žhavé. Pracuje na vytvoření regionální, vojensko-hospodářské unie se skoro osmdesáti miliony obyvatel, velikými zdroji surovin a zemědělských komodit. Na jejíž „poválečnou obnovu” zcela jistě vydyndá nějaké peníze od Američana. Protože je to přece proti Rusovi… S takovým zázemím si brzy bude moci dupnout i na Francouze a ukázat otevřeně fakáč směrem k Berlínu.

Na jih od nás je vcelku spokojený Maďar na svém. Má levný plyn od Rusa, do kterého moc neryje. Ale současně má a bude mít i slušné vztahy s Ukrajinou, nebo i tou vznikající Unií, protože se přece postaral o tolik set tisíc jejich uprchlíků.

No a my? Co Česká republika? Nám, jak to tak zatím vypadá, zůstanou dluhy, a k tomu ti opálení Ukrajinci, tábořící v současnosti na „Hlaváku”….

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (28 votes, average: 4,61 out of 5)
Loading...
59 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)