25.2.2018
Kategorie: Společnost

Centralizovaný a přerozdělující Stát jen těm, co ho chtějí a jsou ochotni si jeho “skvělé a deficitní služby” platit a ostatním svobodu volby, co říkáte?

Sdílejte článek:

MICHAL HÁJEK

Jeden z nejhloupějších argumentů, se kterými jsem se setkal při provozování projektu Česko 2050, byl tento, cituji: “Když se Vám náš stát nelíbí, tak si jděte jinam.” Vždy na to odpovídám: “milej zlatej, my nikam nepůjdeme, tohle je naše země a náš domov, stejně jako tvůj.

[ad#textova1]

My – ti blbečci, z jejichž peněz se tady provozuje prvotřídní sociální inženýrství a přerozdělování takového rozměru, že to nemá v moderních dějinách obdoby – se jen brzy spojíme a nenecháme se už oblbovat a okrádat.” Ono jde totiž o jednoduchou rovnici: až stát nebude mít žádné prostředky, z kterých by financoval své podvody typu důchodový systém, všechny rozkrádačky, přerozdělovačky, umělou zaměstnanost kvůli udržení voličské základny, tunely co jich jen je a absurdní či vylhané sociální dávky, ta otázka se otočí. A víte jak bude znít pro každého, kdo brání stát jen proto, že chce cizí peníze, protože jiná motivace mít centralizovaný, neprůhledný, neadresný a nekontrovatelně přerozdělující stát neexistuje? “Kam půjdete vy, až přestanou létat holubi z peněz poctivých, pracovitých a slušných lidí rovnou do huby?”

Podstata věci je jednoduchá: kde má logiku a smysl, aby lidé z celé země přispívali do jednoho anonymního (státního) rozpočtu a pak čekali, co z něj – náhodou, když se to neukradne (pardon, nepřerozdělí – mě tam vždycky skočí to nesprávné slovo, čím to asi bude) – vypadne? Jak by takový rozpočet, potažmo stát a politici, kteří ho řídí, mohli fundovaně a spravedlivě rozhodovat o tom, kdo či co (jaký kraj, projekt, firma či člověk) nějakou dotaci či podporu potřebuje víc či míň či si vůbec nějakou zaslouží? Nezastírejme si: dotační politika je rozkrádačka a co se nerozkrade, se (dopře)rozděluje na “pohřbu, kde vítězí nejhlasitější nebo nejzkorumpovanější plačka, nikoli ten skutečně potřebný.”

To samozřejmě není žádná solidarita, to je prvotřídní podvod (byznys pro vyvolené) dezinterpretovaným pojmem mezigenerační, sociální či jiná solidarita zaštítěný. Přitom je to právě naopak: spravedlivé, logické, solidární a navíc rozumné je nechat maximum prostředků lidem v kapsách společně s odpovědností se o sebe a své blízké primárně starat sami, což centralizovaný stát zbaví obrovských nákladů a tudíž nebude muset vybírat tak vysoké daně a odvody. Do krajských, okresních a jiných (de)centralizovaných rozpočtů má jít jen nezbytné minimum, nutné na provoz “základních životních funkcí takto decentralizovaného státu.”

Pozor – starat se sám neznamená sám někoho například léčit, to je demagogie a s někým, kdo to uvede jako argument, se vůbec nebavte – to není homo 2x sapiens, to je blb. Starat se sám znamená, že si například můžete namísto státem organizovaného zdravotního pojištění pořídit komerční zdravotní pojištění. Také to znamená získat právo si sdíleně jako rodina či obec (či jiná komunita) vyjednat své vlastní pojištění a jeho podmínky a rozsah přímo se zdravotnickým zařízením (mimo státem organizovaný pojistný systém). A můžete klidně zůstat ve státním systému zdravotní péče, jestli se tak cítíte líp. Ale jde o to mít na výběr a služby státu pečlivě podrobit konkurenčnímu prostředí, protože jinak nebudou efektivní (viz schodek hospodaření státu, o kvalitě služeb státu, které si tak draze platíme, ani nemluvě).

A není to samozřejmě jen o zdravotnictví. Státem organizované školství nesmí na moje děti, synovce či vnuky ani sáhnout, dokud nebude na úrovni skandinávských zemí, za což si dokonce klidně rád připlatím. Ale to není naše realita a všichni to víme. Dokud to tedy realita nebude, postarám se o jejich kvalitní vzdělání sám, ale chci v takovém případě platit o poměrnou část daní připadajících na podporu státního školství méně. Logické a fér, ne? A důchod, přesněji řečeno zajištění se na stáří, se dá řešit nejméně 100 způsoby, jen jeden z těch způsobů je důchod státní. A je to – jistě jen shodou okolností a náhodou – způsob nejméně výhodný a navíc se za pár let zhroutí, protože je to regulérní letadlo. Stačí jen trochu počítat.

Co je podstatné: služby státu nesmí nikdy být pro občany povinné a jejich platba zákonem vymahatelná, to je ekonomická genocida, organizovaný zločin. To naopak občané musí mít právo si “konfigurovat” a na míru objednávat služby, které chtějí, aby pro ně stát odvedl. Za takové, které si vyberou, musí samozřejmě zaplatit, tedy kromě “základní sady služeb státu” typu armáda, policie, infrastruktura viz myšlenka Sdíleného, Konfigurovatelného státu. Ale nikdo nesmí být nucen k tomu, aby povinně přispíval na cokoli, co ze státních služeb dobrovolně využívat nechce a chce si vybrat jinou cestu.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Michal Hájek, Česko 2050

michal-hajek

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 4,18 out of 5)
Loading...