25.12.2015
Redakce
0
Kategorie: Humor

Čeňkovy Vánoce

Sdílejte článek:

DOMINIK LANDSMAN 25|12|2015

Již drahně let se mezi lidmi traduje teze, že Vánoce jsou svátky klidu, míru a pohody. Tato láskyplná lež je nám vštěpována již od útlého dětství, a tedy jsme ji tak nějak vzali za svou a považujeme toto odvážné tvrzení za nepopiratelný fakt. Dokonce jsme se tak nějak hromadně navzájem utvrdili v tom, že k všeobecnému klidu, míru a pohodě patří i vánoční taškařice typu, že se někdo Vánočně udusí kostí z kapra, při lití olova si propálí oko nebo roztomilý kocourek pacičkou převrhne Vánoční stromeček, čímž zkratují levné elektrické svíčky a celá tato Vánoční taškařice skončí šprýmovním požárem. K hašení požáru dorazí celý hasičský sbor oděn do Santovských čepiček, během hašení požáru se podává punč a zpívají koledy a Lucka Bílá uspořádá vánoční galakoncert na podporu rodin zasažených požárem. O Vánocích je všechno báječné.

[ad#clanek-respo]
 .
Svátky klidu, míru a pohody dorazily i k nám. Veškerá vánoční pohoda pro mě začala již pár dnů před štědrým dnem. Nataša si válí šunky v práci na 18hodinových šichtách, kde dohání jakési plánování, takže celý ten předvánoční marast padl na má bedra.
 .
Čeněk pomalu tušil, že se blíží něco velkého, takže si nechal svátečně růst další zub, aby mohl řvát a nespat. Svým úpěnlivým řevem obohacoval sváteční atmosféru, kdy jsem na štaflích drhnul okna v rámci předvánočního úklidu. Otisky malých dlaní, nablito na parapetu a Pan Panda skřípnutý ve ventilacče dávaly tušit, kdo je pachatelem tohoto malého neštěstí. Vůbec nemám ponětí, v čem si to dítě matlalo ruce, ale otisky jeho dlaní z okna vůbec nejdou smýt. Jakmile jsem dorazil k otisku malé pěstičky se zdviženým malým prostředníčkem, lehce jsem zaváhal, ale pochopil jsem, že signál, který Čeněk vyslal náhodnému myči oken, je více než jasný.
 .
Jakmile jsem uklidil celý byt, vytřel podlahu, umyl dítě, vysál prach, vyleštil vše, co vyleštit šlo a i něco navíc, usoudil jsem, že byt máme čistý a může se vyrazit na vánoční nákupy. Jelikož jsem vášnivý, kvalitní a úspěšný rybář, je potřeba koupit kapra. Vánoční stromeček patrně bude patrně taktéž potřeba. Chvilku jsem bezcílně lelkoval po bytě, když tu Čeněk převrhnutím přesnídávky na čerstvě vytřenou podlahu a jejím následným rozmazáním po zdi zavelel k odchodu na nákupy.
 .
Ve městě jsem se vůbec necítil bezpečně. Lační nakupující lidé v těžce sváteční náladě se ve velkém množství chaoticky potulovali po městě a s funěním a smrtí v očích s pěnou u pusy vztekle nakupovali dárky. Prorážení říčného davu kočárkem není úplně to, co od svátků klidu, míru a pohody očekávám. V mohutné tlačenici, kde každý jede na sebe a neplatí zde žádná pravidla, občas někdo upadne. To si pak hned nějaký dobrák v dobrém rozmaru na dotyčného šlápne. Přiznám se, že jsem se nechal strhnout atmosférou a přejel jsem kočárkem na zem upadnuvšího nakupujícího. Jelikož se tomu Čeněk zasmál a i zatleskal, pro velký úspěch jsem ještě na nebožáka nacouval. Když už jsou ty Vánoce.
 .
U stánku s kapry kupodivu nikdo nebyl, takže zde bylo bezpečno. Vyndal jsem Čeňka z kočárku a vzal jsem ho ke kádi s kapry, aby se podíval, co to tam plave. Kapři ho vůbec nezajímali, ale zjistil, že je děsná prdel mlátit rukama do vody, pocákat tátu i sebe a stát se mokrým. Prodejce kaprů s jedním zubem, který dnes podle nejistých pohybů a vysoké kadence škytání vytáhl již třetího ruma, neváhal a připojil se k Čeňkovi a jeho cákací hře. Čeněk cákal a smál se. Prodejce kaprů taktéž cákal a smál se. Já jsem byl mokrý a nesmál jsem se. Ze skutečnosti, že prodejce kaprů ani po mém důrazném vyzvání nepřestal bujaře cákat vodou za salvy mohutného smíchu, jsem usoudil, že pán mi kapra neprodá, ale to jsem se zmýlil. Když mu do kádě s kapry během cákání spadly hodinky, které se mu uvolnily z ruky, tento muž ožil a jal se mě obsluhovat. Vytáhl rukou kapra, dovrávoral s ním ke stolečku a utrhnul mu hlavu. Nejsem si jist, zda usmrcení kapra proběhlo přesně podle norem Evropské unie, ale co už. Posléze, když na mou prosbu, zda může kapra i vyvrhnout, že vnitřnosti nebudu potřebovat, tohoto kapra roztrhnul rukama a zakřičel: “Tadáá!”, bylo jasné, že ten muž svou práci dělá s láskou a nasazením. Stromeček jsem raději koupil ihned první, co jsem viděl, jelikož jsem si nebyl jistý, jestli prodejce stromů nezačne stromečky překusovat nebo se jimi probodne. Bleskurychle jsem naložil Čeňka, stromeček i humánně usmrcené kousky kapra do auta a urychleně odjel směrem domů pryč od šílených vánočních lidí.
 .
Protože jsou Vánoce mimo dárků a humánně na kusy za živa roztrhaného kapra taktéž o rodině, přijela k nám den před Vánoci i teta z venkova. Dorazila s velkou parádou a už ve dveřích nám cpala okoralou vánočku z loňska. Čeňkovi přivezla nealkoholické pivo a na košt nám s Natašou nabídla z kanystru na benzín domácí víno z angreštu. Abych neurazil, dal jsem si decku báječného domácího vína z angreštu, po kterém se mi na jazyku a na patře udělal povlak a tetu jsem pohostil chlebíčky. Teta tvrdila, že by neměla, jelikož má cukrovku a trápí ji žlučník, ale nakonec se přeci jen osmělila a vedle všech chlebíčků nám snědla i večeři a odsypala si do pytlíku léky z naší lékárničky. Teta se moc nezdržela, jelikož ji prý čekají ještě jinde, takže si akorát odskočila do koupelny, kde nám čórla mýdlo, a už upalovala o dům dál.
 .
Jednou z mnoha výhod, když máte malé dítě (jako třeba, že spíte až tři hodiny denně a podobně), je to, že na Vánoce máte vystaráno. Stačí dítě párkrát nafotit, koupit rámečky, toto doplnit hrníčky s potiskem “Nejlepší děda” nebo “Nejlepší babička” a jste vykrytý. Dárky jsou hotový. My jsme s Natašou šli ještě dál a z Čeňkových fotek jsme nechali udělat kalendář.
 .
Na štědrý den propukly Čeňkovy první Vánoce. Od tří od rána lomcoval nedočkavě s postýlkou v blahé předtuše báječného dne a tátovi hned z první kolem páté ranní nadělil s úsměvem průser do postýlky. Letos můj první dárek. I během přebalování byl roztěkaný a očividně nedočkavý a na přebalovacím pultu dělal vruty a přemety, takže byla radost ho přebalovat.
 .
[ad#clanek-respo]
 .
Nakonec se Čeněk přeci jen dočkal a po obědě vyrážíme s hodnotnými dary nejprve k rodičům Nataši. Zde Čeněk obdržel metrák dárků. Když jsem vidlemi přehazoval Čeňkovy dárky z valníku do auta, zastihla mě tíživá myšlenka, že letos asi moc dárků nedostanu, jelikož smetanu slízne dítě. Trudné myšlenky jsem záhy zahnal sebeutvrzením, že nejlepším darem je naopak někoho obdařit. Takže si babička s dědou rozbalili své kalendáře s Čeňkem a hrníčky s potiskem, že jsou nejlepší. Dokonce i Natašin pubertální bratr byl z kalendáře unešený. Když jsem mu posléze instaloval kalendář na zeď do jeho pokoje mezi plakát modelky v bikinách a plakát Metallicy, měl slzy v očích. Přiznám se, že jsem byl taktéž na měkko. Podle mě měl větší radost, než když jsme mu vloni dali s Natašou pod stromeček tablet k edukativní činnosti (a samozřejmě stahování porna). Dospívající chlapec ocení na stěně svého pokoje plakát s miminem, o tom není pochyb. Nataša dostala od rodičů šálu, já potřesení rukou a popřání do nového roku, auto bylo plně naloženo Čeňkovými dary a mohlo se jet k našim.
 .
U našich již můj otec netrpělivě přešlapoval za dveřmi s kamerou. Když jsme vešli, byli jsme posláni zpět za dveře, jelikož otec nechal omylem na kameře krytku. Napodruhé se již náš příchod podařilo natočit a otec jevil známky spokojenosti falešným pobroukáváním koled. Moje máma si převzala Čeňka a odvedla ho do pokoje s vánočním stromečkem, který nebyl pod valem z dárků skoro vidět. Tak nějak jsem předpokládal, že všechny ty dárky jsou pro Čeňka. Otec najednou přestal natáčet a s chichotáním kamsi odběhl. Záhy se vrátil a v náruči třímal vítězně malé brusle. Vymínil si, že tento dárek předá Čeňkovi osobně. Z počítače pustil písničku od Queen – We are the champions a pomalu se s bruslemi blížil k vyděšenému Čeňkovi. Celé předání daru jsem musel samozřejmě natáčet na kameru. Zmateného Čeňka si posléze posadil na klín a třesoucí se rukou začal pomalu Čeňkovi brusle nazouvat. Čeněk nazouvání bruslí pochopil jako narušení jeho suverenity a začal se vztekat a bouřit se. Nebylo mu to však nic platné, jelikož ho otec držel pevně. Jakmile byly brusle nazuty, otec Čeňka postavil a dojatě se bránil slzám. Patrně o deset čísel větší brusle Čeňka příliš nedojaly, obzvlášť když pod jejich tíhou nebyl schopen hýbat nohama, takže jenom stál a fňukal. Otec měl na krajíčku. Když pak od nás obdržel Čeňkův kalendář, kdy byl na fotografii v měsíci září vyfocen Čeněk v malém hokejovém dresu jeho oblíbeného týmu s malou hokejkou, propukl v regulérní pláč dojetí. Okamžitě si na zeď připevnil kalendář s Čeňkovou zářijovou hokejovou fotkou na hlavní straně, zapnul kameru a začal kalendář natáčet. Asi po deseti minutách, kdy nepřestával natáčet, jsme usoudili, že tady jsme skončili a mohli jsme jít domů. Naši budou mít celý příští rok pouze září a my odnášíme další metrák Čeňkových dárků do auta. Mezi Čeňkovými dary byl i jeden dar pro mě a Nataša od Našich dostala Vánoční přání. Takže aspoň něco.
 .
Cesta od našich byla ve vánočním duchu. Auto jsme měli přeplněné dárky pro Čeňka, takže Nataša se již do auta nevešla, tedy běžela za autem.
 .
Trvalo půl hodiny přenést dárky z auta k nám domů pod stromeček, ale stálo to za to. Před rozbalováním dárků proběhla ještě sváteční večeře. Já jsem dostal řízek s hranolkama (nesnáším ryby a nesnáším bramborový salát) a Čeněk dostal kozí kašičku. Patrně si nebyl vědom unikátnosti svátečního jídla, proto Vánoční kašičku vyplivoval a patlal po okolí. Velmi poklidná rodinná štědrovečerní večeře probíhala ve svižném tempu v následujících krocích.
– Dávám si sousto do pusy
– Dávám Čeňkovi sousto do pusy
– Čeněk přendává sousto z pusy na přilehlý nábytek
– Vracím z nábytku sousto do Čeňkových úst
– Čeněk přendává sousto z pusy na přilehlou Natašu
– Nataša přebírá štafetu a předává Čeňkovi do pusy zcela nové sousto
– Využívám okamžiku a vkládám své sousto do svých úst
– Čeněk sousto vyplivnul na zem
– Přebírám dítě a formou letadélka přilétává sousto do Čeňkových úst
– Čeněk sestřeluje letadélko mohutným plácnutím.
– V nestřeženém okamžiku přiskakuje Nataša s novým soustem a toto nepozorovaně umísťuje Čeňkovi do úst.
– Čeněk polyká sousto. Velká sláva. S Natašou otevíráme šampus.
– Další sousto Čeněk nepřijímá a sousto letí rovnou na umyté okno
– Dávám rychle své sousto do svých úst
– Čeněk se poblil
Nutno podotknout, že štědrovečerní večeře byla nejen napínavá, ale taktéž nebrala konce.
 .
[ad#clanek-respo]
 .
Po večeři se šlo na věc. Milion a jeden dárek pro Čeňka bylo nutno rozbalit. Mezi nepřeberným množstvím hraček, oblečení a dětských knížek se člověk začínal ztrácet. Je až s podivem, že žádný z dárků Čeňka neoslovil. Coby malý zpátečník je Čeněk spíše konzervativní. Proto místo dárků, objevil na zemi kovovou polévkovou lžíci a touto třískal do nábytku. Byla to asi děsná legrace, jelikož se tomu strašně smál. Aspoň ale byl od něj chvíli klid a s Natašou jsme si mohli předat vzájemně dary. Asi nejvíc mě oslovil nový mop, který už jsem dlouho potřeboval a přál si ho. Nová žehlička a barevné kolíčky na prádlo ovšem potěšili taktéž. Dokonce i nová zástěra a vařečka přijdou vhod. Polička na koření, fungl nový odkapávač na nádobí a odstraňovač skvrn se mi taky líbily. Nový vysavač jsem sice nedostal, ale velký koš na prádlo to bohatě vynahradil. Nataša ode mě dostala také hezké dárky. Mezi mnohými bych vypíchnul především tanga, na které jsem nechal potisknout Čeňkův obličej. Nataša mě sice na základě tohoto dárku nazvala úchylem a odmítla je nosit, ale já věřím, že časem pookřeje.
 .
A jelikož Čeněk mezitím lžičkou rozflákal keramickou vázu a vykazoval známky bujaré radosti, bylo na čase, aby šel spinkat. S Natašou jsme se ještě po sto padesáté podívali na Tři oříšky pro Popelku a šli jsme taktéž spát. Byly to hezké Vánoce.
 .
.
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (4 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky