Budování státu

Zatímco tvorbu „pracovních táborů“, které Baťa převzal z plánů amerického prezidenta Roosevelta, bychom dnes patrně nepodpořili, jeho volání po soukromém podnikání je stále aktuální. Stále platí, že:

„Soukromému podnikateli je třeba ponechati dosti volného místa k rozletu, stejně jako toto místo potřebuje každé letadlo. Naši podnikatelé jsou přivázáni k nesčetným kozím kolíkům ve formě předpisů, zákonů, daní, cel, měny, sociálních břemen, obchodní politiky, milionů drobných politických zájmů a berních šikan, nesmyslně drahého dovozu a nedostatečných dopravních prostředků a dopravních cest. Je snadné zahrnovati je pak výtkami neschopnosti a nehybnosti.“

Tehdy stejně jako dnes však chybí chuť, odvaha a politická vůle přivázaného Promethea odpoutat.

Kdyby Baťovo Budování státu končilo budováním infrastruktury, bylo by srovnání s Národním investičním plánem celkem ospravedlnitelné. Baťa ovšem pokračoval dále — a právě toto pokračování je pro třicetiletou Českou republiku důležitější než prostý výčet investičních akcí. Jestliže prezident Zeman ve svatoštěpánském projevu hovořil o pomalosti našich soudů, Baťa psal: „Čím více zákonů, tím méně právního pořádku a jistoty. Čím větší rychlost ve výrobě zákonů, tím kratší jejich trvání a větší chaos.“ Právní nejistotu naší doby nejlépe ilustruje zákon o daních z příjmu, který byl za 27 let samostatné existence České republiky změněn sto sedmdesát třikrát.

Hlásíme-li se v roce 2020 skutečně k odkazu bratří Baťů, neměli bychom k Budování státu přistupovat jako ke švédskému stolu, ze kterého si vezmeme jen to, co se nám momentálně hodí. K budování státu je třeba střídmost a soudnost. Vědomí, že nepracujeme na cizím, ale na svém. K budování státu je však také zapotřebí společný cíl, neboť „státy se rozpadají, jakmile ztratily svůj cíl, svou myšlenku. Jakmile vedoucí a odpovědní lidé a jakmile všichni bezejmenní a poctiví pracovníci nevědí, proč pracují a k čemu mají směřovati, pozorujeme na celém národě zlenošení, zmalátnění, úpadek.“

Baťa dvacet let po vzniku samostatného Československa hrdě psal: „stojíme před Evropou, která ví, že dovedeme vládnouti sobě a že dovedeme spolupracovati s ostatními. Skončili jsme svá léta učednická. Složili jsme s úspěchem zkoušky. Naše učednická doba je u konce.“ Předseda poslanecké sněmovny ve svém novoročním projevu oproti tomu uvedl, že jsme „stále ještě neusazenou demokracií“. Jistě, ve 21. století opouštějí děti rodné domy později než v Baťových časech. Přesto bychom se měli rozhodnout, jak dlouho ještě se chceme považovat za učně s neusazenou demokracií. Možná už nazrál čas skládání baťovské mistrovské zkoušky.

• Hana Lipovská, Ekonomie selského rozumu