Boj s “fejkňůs”

My starší, si podobné boje pamatujeme. Bojovalo o, i za kde co. Byl tu boj o zrno, boj za světový mír, boj za novou vesnici i boj se štvavými vysílačkami a jinou diverzí. Co tehdejší bolševici nechtěli aby zaznělo, prostě nezaznělo. Informace, knihy i časopisy se musely pašovat, přepisovat a kopírovat. To vše pod hrozbou, když ne vězení, tak ke konci 80. let alespoň s rizikem velkých problémů v zaměstnání nebo škole.

V oněch 80. letech, kdy už za sebou ideologičtí pracovníci neměli tak pevný soudní aparát a někteří soudci už za samizdatovou knížku každého do cely neposlali, byli ti komunističtí agitátoři už spíše směšní. Jinou pohádkou je, jak po převratu rychle chytili nový vítr a jedna z nejvyšších komunistických mládežnických agitátorek to dotáhla až na kancléřku sjednoceného Německa, kde v podobném duchu opět pokračuje a snaží se aby opět nezaznívalo, to, co podle ní zaznívat nemá.

Dnes, podobně jako v terminálním stádiu socialismu, nehrozí vězení, ale většinou jen prohlášení, že autor toho kterého výroku nemá ve slušné společnosti co dělat a začínají se objevovat i problémy v profesním životě. Tedy pokud je ona profesa nějak závislá na nějaké veřejné instituci. Tak třeba miss už potom není miss, protože si dovolila vyjádřit názor, který se dnes nenosí, nebo když si jeden český herec dovolit říct, že bude volit Zemana, tak se roztrhl pytel s prohlášeními jak členové kulturní fronty s takovým rozhodně spolupracovat nebudou.

Ale Češi kdysi byli nazváni smějícími se bestiemi a tak si většinou z podobných snah dělají spíše legraci.  Je to sice psina, ale nic se tím nevyřeší, stejně jako si svou směšnost neuvědomoval Jakeš a jeho svazáci. Neuvědomují si ji ani současní elfové, moralisté, a jiní strážci jediné správné myšlenky.

Jakž takž ještě jejich snahu pochopím pokud jde o jasně rasistické projevy, které čímkoliv vyzývají k omezení  lidí na základě jejich rasy. Sice v tom nevidím smysl, protože když někomu zakážete říkat, že muslimové by se měli sebrat a táhnout zpět odkud přišli, tím jeho názor nezměníte, ale to je vaše starost.

Čím ale k smíchu jste je to, že sami podobně definované skupiny lidí soudíte naprosto stejně jako rasisté.

Volíš Zemana? Táhni do Ruska!

Líbí se ti některé kroky premiéra? Jsi debilní estébák!

Zmíníš ekonomickou teorii o optimální měnové zóně? Táhni do Ruska!

Kritizuješ EU pro její podporu palestinským teroristům? Táhni do Ruska!

Chceš aby Skotsko, nebo Katalánsko byly samostatné Země? Platí tě  Putin!

Opravdu nevidím rozdíl mezi pokřikem „Islám tu nechceme“, nebo  „Kdo je proti EU ať táhne“.

Pro mě jste jeden jako druhý.

Ještě směšnější je váš boj proti „Fake News“. A to bohužel v čele i s veřejno právními sdělovacími prostředky.

Ne opravdu fámu neumlčíte tak, že o ní nebudete mluvit vůbec, nebo označíte toho, kdo ji šíří za blbce placeného kýmkoliv. A  je úplně jedno zda jde o Putina nebo Soroše i v tomhle jste si se svými protivníky jako vejce vejci.

Boj proti lži může vyhrát jen a jen pravda.

Jedna z nejstarších „fejkňús“ na našem území byla ta  o podílu Jiříka z Poděbrad na smrti Ladislava Pohrobka. Nic by tehdy nepomohlo zavírat pouťové zpěváky, zakázat katolickou církev, která tyto zvěsti také šířila. Podezření vyvrátilo až odborné vyšetření kosterních pozůstatků, které potvrdilo leukémii. Bohužel pro bojovníky se lží to bylo až v 80. letech minulého století.

Proto vás prosím, netvořte seznamy lhářů, nedehonestujte lidi, kteří lžím uvěřili. Je to tak snadné.

Mnoho z nás jistě uvěřilo zprávám o velkých zásobách zbraní hromadného ničení v Iráku. Říkaly nám to autority!

A to je ten problém. Lidé prostě věří autoritám. Jakmile autoritou přestanete být, přestanou vám lidi věřit ať děláte, co děláte. A autorita se mimo jiné pozná i tak, že klidně připustí omyl, chybu, nebo nepříjemný dopad svého rozhodnutí.

Ale pokud se zakáže psát i jen samotné jméno, pak prostě autoritou nemůžete být.

Stáváte se sportovní stránkou novin z 80. let, kdy jsme z formulace „Do semifinále Wimbledonu se probojovaly Evertová, Austinová a Jaegerová“.

Všichni věděli, že tou čtvrtou je Martina Navrátilová.

Dnes roli Martiny hraje imigrant. Jakmile není výslovně uvedeno, že šlo o bílého muže, nejlépe pravicového vyznavače Lenina a Číny, je spoustě lidem jasné, že šlo o muslima a imigranta. I když to ne vždy je pravda. Postě už jste přestali být autoritou, protože nejste schopni uznat chybu nebo omyl. A lidé pak rádi uvěří někomu jinému, který má bůhvíjaké úmysly. I ta katolická církev se i díky fámám o Jiříkovi tohoto zbavila a ujala se moci.

Zkuste tedy jasné nepravdy vyvracet a nepříjemné pravdy nezamlčovat. Jen tak porazíte troly.

Autor: David Forbelský