28.7.2016
Kategorie: Ekonomika

Banky jsou stále více nástrojem státu k ovládání společnosti

Sdílejte článek:

MARTIN BARTÓ 28|07|2016

Jednu z nejdůležitějších součástí ekonomiky, bankovní sektor, deformuje silná závislost na státech a politicích.

Hlavním znakem evropského bankovního sektoru dneška je velikost. Spravuje aktiva, která násobně převyšují to, co se ročně v Evropě vyprodukuje. Navíc se lety banky spojovaly a výsledkem je nevelký počet dnešních kolosů, které působí ve více státech. Pád jedné velké banky může přinést otřesy ekonomiky ve více zemích a tím se do problémů dostanou další a další banky. Celá Evropa by mohla zažít těžký ekonomický šok, který by samozřejmě přinesl velkou politickou nestabilitu se všemi důsledky. Proto politici zatím nedopustili, aby padla byť jen jedna významná evropská banka a vesele nalévali veřejné zdroje do soukromých bank.

[ad#clanek-respo]

Toto výjimečné postavení bank a jejich nesvaté aliance s politiky má dva hlavní důsledky. Vedení bank dosud nepocítila potřebu významným způsobem změnit své chování, které je navzdory všem opatřením zaměřené spíše na krátkodobé cíle (získat cílové odměny za daný rok). Druhým důsledkem je, že banky se postupně stávají prodlouženou rukou státu při jeho snaze stále více kontrolovat a ovládat společnost.

Roky po krizi přinesly mnoho změn v pravidlech pro podnikání bank i v dohledu nad nimi. Proběhly údajně důkladné prověrky stavu nejdůležitějších bank kontinentu, které si vyžádaly mnoho lidských i finančních zdrojů. Navzdory všemu to dnes vypadá tak, že problémy se v bankách zahnízdily jako nějaký virus…

Akcie bank klesají, hovoří se o potížích italských, francouzských i německých bank. Vedení bank udělala ze svých institucí byrokratická monstra, která mají na všechny své činnosti předem definovaný postup, od kterého se nelze odchýlit. Banky se proměnily na prodavače standardizovaných produktů pro standardní klienty při co nejnižších nákladech.

Jakýkoliv požadavek mimo rámec standardních produktů vede k neřešitelným situacím. V komplexním světě pravidel totiž výjimka téměř neexistuje, protože by byla příliš nákladná. Navíc by mohla přinést dodatečné riziko, což je v příkrém protikladu se snahou vedení bank o snižování úrovně rizika, kterému je banka vystavena.

Tato snaha o tzv. de-risking má prioritu i před dosažením zisku, což jen završuje přeměnu dnešních bank z flexibilních obchodních organizací na byrokratické mašinérie. Některé banky právě kvůli de-riskingu rezignovaly na poskytování služeb celým odvětvím — pouze na základě možného vyššího rizika.

Samozřejmě, že za takových podmínek vznikají jiné subjekty, které mají snahu vyplnit mezery na trhu (pružnější platební styk, půjčky nestandardním segmentům klientů apod.), které tam banky zanechávají. Tyto nové tzv. fin-tech firmy však musí chtě či nechtě s bankami úzce spolupracovat. I zde se projevuje hluboké propojení bank s politikou.

V Evropě např. primárním účastníkem systému platebního styku může být v zásadě pouze banka, všichni ostatní, včetně licencovaných platebních instituci, smí provádět platební styk pouze prostřednictvím bank. Banky tak mají na platební styk monopol a vlastní konkurenci pěkně pod kontrolou. Není problém, aby banka ze dne na den pod jakoukoli záminkou zavřela účty konkurenci, pokud se jí náhodou znelíbí.

Přeměna bank na byrokratické instituce jde ruku v ruce s jejich novou rolí služebníků policejního státu. Krok po kroku se ořezává bankovní tajemství, stát má možnost sledovat finanční transakce kteréhokoliv občana. Banky musí hlásit tzv. podezřelé operace, přičemž klientovi tento fakt neoznamují, což je aktivita, která se v normálních společnostech nazývá donašečství.

Banky přistupují iniciativně k omezování využívání hotovosti, limitují její výběry. V bankách vznikla oddělení compliance, které mají za úkol mimo jiné předcházet praní špinavých peněz a financování terorismu. Tato oddělení jsou tak rádoby policisty uvnitř banky, přičemž jejich odměny zpravidla nezávisí na hospodářských výsledcích banky.

Nezřídka to funguje tak, že oddělení zastaví některé operace a požaduje od klientů jejich vysvětlení. Na zastavení stačí jen podezření úředníka banky, že jde např. o pokus o daňový únik, či operaci, která by mohla krýt kriminální aktivitu. Klient pak musí dokazovat, že o nic takového nejde, přičemž diskuse s oddělením compliance může trvat i týdny, protože neexistují žádná pevná pravidla, jakým způsobem má toto oddělení řešit jednotlivé případy.

Znám nejednoho podnikatele, jehož policejní praktiky hodné padesátých let, uvedly do stavu čistého zoufalství. Všechny transakce, které se přesahují obzor chápání úředníků compliance, se tak mohou stát předmětem jejich bdělé pozornosti. V bankách, které se soustřeďují na standardizovaný trh průměrných klientů, se nestandardní klient může ocitnout v roli nevítaného hosta.

Aliance velkých bank a státu nepřináší občanům nic dobrého. Náprava je bohužel v nedohlednu, protože dnešní systém velkých bank by musel projít zásadní změnou. Těsně po krizi byla snaha rozdělit některé banky, ale tyto aktivity brzy zanikly. Beze změn v bankovním a finančním sektoru však evropská ekonomika bude stále pouze stagnovat. Pravděpodobně to však stále není příliš vysoká cena za benefity, které dnešní uspořádání některým přináší.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Martin Bartó

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (4 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...