A vítězem voleb se stávají … dva pytle blech

Je mi líto, údajně vítězná pětikoalice, pro forma rozdělená na dvě dílčí, má v sobě tak hluboké rozpory, že bude v řadě situací, které v dohledné době nastanou, velice obtížně hledat pro všechny její části alespoň přijatelné řešení.

První pytel blech – PirSTAN

Ještě ani nebyli zvoleni, a už STANové provedli podraz na piráty kroužkováním, v jehož důsledku budou mít piráti jen čtyři poslance, což nestačí na samostatný poslanecký klub. Jízlivé komentáře, že tím udělali něco pro ekologii, protože se všichni poslanci pirátů vejdou do jednoho auta, jim situaci zcela jistě neulehčí. Vykroužkování pirátů je IMHO asi nejlepší aspekt výsledků právě proběhlých voleb, hned vedle propadu zelených pod jedno procento hlasů.

Problém vidím v tom, že zatímco piráti jsou radikální a silně levicoví EUrohujeři, STAN oplývají EUrohujerstvím také, protože řada starostů si brousí zuby na EUrodotace, nicméně je to postoj umírněnější a pragmatičtější. Neuvědomují si, bohužel, že bilance našeho členství v EU je, po započtení všech faktorů, od počátku záporná, takže kdybychom v EU nebyli, bylo by paradoxně na jejich projekty čističek, kanalizací, veřejného osvětlení (atd.) víc peněz, než kolik je do nich vkládáno naším státem společně s dotacemi od EU. Nehledě k tomu, že dotace od EU mají nejrůznější omezení, která dokáží fakticky projekt silně znehodnotit. Namátkou uvádím “Eurodotovanou” zastávku metra Veleslavín bez pohyblivých schodů.

Nicméně řada komunálních politiků má docela blízko k lidem a chápe dopad Grým Dýlu a jiných šíleností na životy normálních lidí, což lze u pirátů zcela vyloučit. Proto je lze označit za EUrohujery do jisté míry umírněné.

Druhý pytel blech – SPOLU

Mezi ODS, TOP a KDU ČSL je řada naprosto jednoznačně existujících třecích ploch. Tyto strany budou muset zatraceně mnoho slevit ze svých ikonických programových bodů, a je otázka, zda to svedou. TOP je EUroprogresivistická, prosazuje manželství GL párů a podobnou agendu. To je nepřípustné jak pro KDU ČSL, tak pro část ODS. ODS je oproti tomu vůči EU umírněně kritická, což je nepřijatelné pro EUrohujerskou TOP. Všechny tři strany se také mohou na různých konkrétních místech tak silně servat o koryta, že budou po naší politické scéně lítat chumáče chlupů (jako když se mi na chalupě servali dva kocouři o naši kočku).

Všechny tři strany také avízovaly, že postaví separátní poslanecké kluby, tj. že opravdu nehodlají spolu mít cokoli společného ani na té nejbazálnější úrovni.

Pokud se předsedou vlády stane profesor Fiala, bude muset v řadě konkrétních případů shánět podporu od poslanců za ANO (pokud ne přímo u Okamury), protože se dá předpokládat, že ji často nenajde jako stoprocentní ani u TOP, ani u KDU ČSL a patrně ani u PirSTANu. A může se stát, že nedosáhne ani na hlasy všech poslanců z ODS (je zde silná “antifialovská” frakce). Takže vizuálně pohodlná většina 108 hlasů mu v řadě případů patrně nepostačí.

Očekávání

Troufám si očekávat, že po roce společného vládnutí bude parlamentní většina “pětikoalice” připomínat spíš “italskou domácnost” než cokoli jiného. Celé to může být akcentováno v případě, pokud se naplní prognózy podle chování přírody i domácích zvířat, že zima bude dlouhá a hodně studená, což bude nutit vládu k jednání o odložení nebo oslabení některých Grýn Dýlových aktivit. O hujeřinách typu “uhelné elektrárny vypneme o pětiletku dřív než bylo naplánováno a nasmlouváno” ani nemluvě.
Nicméně si dokážu představit nějaké “rozvody od stolu a lože” již mnohem dříve a i za příznivějších zevních okolností.

Dokážu si představit, jak prof. Fiala nenajde podporu pro nějakou radikální Euro Eko hovadinu u poslanců ODS, KDU ČSL a snad i některých ze STANu a nedostane ani těch potřebných stojedna hlasů. Dokážu si představit, že v případě nějaké umírněné verze téhož ho nepodpoří piráti a část TOP a opět nezíská většinu. A bude muset v tom druhém případě (v tom prvním by to mělo být beznadějné) loudit hlasy od ANO (protože Okamura mu je nejspíš nedá). A po prvním takovém hlasování se pětikoalice beznadějně rozpadne jako domeček z karet.

Dalším aspektem následného vývoje bude chování A Babiše. Patrně bude (pokud president Zeman nevypustí duši) pověřen prvním pokusem o sestavení vlády (což se pravděpodobne již stalo). Navíc je Babiš na počet mandátů vítězem voleb, protože v přepočtu “propadlých” hlasů na něj vybylo o mandát víc. Přestože řada stran a politiků pětikoalice avízovala, že “S Babišem ne, na věčné časy a nikdy jinak!”, patrně nabídne vládní koalici ODS nebo STAN (s oběma by dosáhl na parlamentní většinu i bez Okamury). Může také zkusit zlanařit jednotlivé poslance (za příslib koryt se mu to může i podařit). Pokud by se mu jich podařilo zlanařit 29 z nespokojenců v ODS, KDU ČSL a STAN, měl by parlamentní většinu.

Pokud by jich měl méně, musel by nabídnout něco Okamurovi za tolerování menšinové vlády. V podstatě by stačilo, aby Okamura a spol. opustili sněmovnu při hlasování o důvěře vládě. Řekněme si to upřímně, taková vláda by mohla být stabilnější než vláda oněch “pytlů blech” čistě podle povolebních kalkulací.

Na druhé straně zde ovšem vidím riziko, že pokud by se účinkování provizorní vlády v demisi moc dlouho protahovalo, mohly by se jinak nesmiřitelně nepřátelské strany pětikoalice proti němu alespoň dočasně spojit do “Antibabiš group”. Pro Babiše by asi bylo nejlepší se v případě špatných vyhlídek na sestavení vlády domluvit se Zemanem jeho odstoupení z presidentského postu pro závažné zdravotní problémy (které Zeman reálně má) a kandidovat na jeho nástupce, což by se mu v přímé volbě mohlo povést. Formálně bezbabišovské ANO by pak mohlo být pro některé poslance pětikoalice přijatelnější.

Faktem ovšem je, že vítězství “pětikoalice” znamená pro náš stát výrazné oslabení v době, kdy si něco takového nemůže moc dovolit. Toto oslabení by se dalo trochu přirovnat k chaosu, který vypukl v českém knížectví po smrti Boleslava II, zaviněného boji jeho synů o následnictví (vystřídali se na stolci všichni a všichni se ukázali být mizernými vládci; nejlépe z nich vyšel po praktické i morální stránce Jaromír, který mírovou cestou předal moc Břetislavovi). Mezinárodní situace, zejména pak prosazování agendy ekologického mašíblu na úrovni EU a vnucované jejím členským státům vyžaduje pro vedení státu někoho jiného než inteligentního, vysoce vzdělaného a osobně vysoce slušného člověka, jakým je profesor Fiala, protože právě ta slušnost může být v reálném světě EU problém. Ostatně, tato charakteristika sedí, bohužel, i na druhorepublikového a protektorátního presidenta Háchu. V čele našeho státu by měl být v současné době “řízek”, který pro ránu a podraz nepůjde daleko, vše slíbí a nic nedodrží (pokud dodržení shledá nevýhodným) a nebude se kašlat s nějakým pohledem zvenčí na přijatelnost či nepřijatelnost toho, co dělá. Potřebovali bychom reanimovat Karla IV, jeho syna Zikmunda, nebo alespoň Jiřího z Poděbrad. Případně rovnou Italům ukrást a zreanimovat Machiavelliho.