Německo … slouha a oběť USA

„Stále více se ukazuje, že Německo je jednou z největších obětí politiky USA, které si chtějí za každou cenu udržet svou globální hegemonii. Současná mocenská elita v Berlíně se sebevražedně podílí na oslabování vlastní země a ničení německé ekonomiky – stejně jako Ursula von der Leyenová, která stojí v čele Evropské unie, stále více slouží zájmům USA. Ale německá společnost, která byla převychována a zkrocena médii, se postupně probouzí a poznává ekonomické a sociální důsledky této vazalské politiky, které se stále více stávají existenční otázkou.“

To je úvod textu Gábora Stiera na webu NachDenkSeiten. A pokračuje dál:

„Pro Maďarsko a ostatní ekonomiky tzv. bývalého Východního bloku, které jsou tisíci způsoby spojeny s německou ekonomikou, je velmi důležité, jak se berlínská vláda vypořádá se zhoršující se hospodářskou, sociální a politickou krizí. Tato krize byla vyvolána především agresivní politikou Spojených států a jejím cílem je udržet si svou hegemonickou roli v intenzivnější soutěži o přeměnu světového řádu. S vypuknutím války na Ukrajině Washington ukončil evropskou nezávislost a neposlušnost, které se v posledních letech na některých místech objevovaly, a seřadil za sebou celý západní blok. Evropská elita, která prožívala čtyři roky prezidentování Donalda Trumpa jako tragédii, kdy USA obrátily svou pozornost dovnitř a k Asii, se zapojila do volebního boje v USA a ulevilo se jí až po vítězství Josepha Bidena a s ním i návratem patronátu Washingtonu.

V nové situaci ale Bílý dům chce za udržování ochranného štítu nad Evropou daleko více než dříve. Tlačí Evropu, aby vojensky a finančně podporovala Ukrajinu, což je rostoucí finanční zátěž, která definitivně ukončila éru prosperity v západní Evropě. Hlavním důvodem je to, že EU slepě uvalila řadu sankcí proti Rusku, ignorovala své vlastní zájmy a dokonce předčila očekávání USA. To znamená, že se zhroutil jeden z nejdůležitějších pilířů evropské konkurenceschopnosti. Evropská unie po téměř dvou letech prohrává ekonomickou válku s Ruskem. To platí zejména pro Německo, kdysi „lokomotivu“ Evropské unie, které se stále více stává „nemocným mužem“ Evropy.

Zdá se, že současná německá vláda nevidí – nebo nechce vidět –, že Washington dosáhl strategického cíle, který si stanovil před stoletím. Paradoxně s německou angažovaností proti sobě postavily USA dva póly euroasijského geopolitického prostoru, Rusko a EU. Tím, že brání evropským technologiím dostat se na východ a ruským energetickým zásobám, aby se dostaly do Evropy – nebo jen za obrovskou cenu – jsou obě strany oslabeny. Jeden ze strategických cílů USA už válka naplnila, protože drží Německo dole a opotřebovává ruské zdroje.

Partnerem v tomto úsilí je ale nejen německá vláda, dlouhodobě nejslabší v historii, ale i vedení Evropské unie. Pokud se současný trend nezmění, přestane EU existovat nejen jako geopolitický pól, ale i jako ekonomická velmoc. Poté bychom se neměli divit, že se stane bezvýznamnou. Nepřestane existovat, ale zredukuje se na bezvýznamný orgán.

Velkou odpovědnost za tuto sestupnou spirálu nese předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Největším zločinem německé političky není ani to, že ona a její manžel, jednatel společnosti Pfizer, byli během pandemie ve shodě, zatáhli EU do globální sítě korupce a vnutili východoevropským zemím „vakcínu“, kterou už nikdo nepotřeboval. Tím tyto země oslabila, stejně jako je oslabila tím, že proti vůli Středoevropanů prosadila ukrajinský export obilí – hodila přes palubu často vyvolávanou a požadovanou solidaritu – což ničí zemědělství v regionu a ztěžuje životy farmářů.

Možná si myslela, že takto dokáže zkrotit vzpurný středoevropský region. (Autor je Maďar, pozn. překl.) Nechci si ani představit, čeho chce dosáhnout tím, že naléhá na Ukrajinu a Moldavskou republiku, aby vstoupily do EU. Spěch k tomuto kroku by ohrozil existenci Evropské unie. K posílení Evropy neposloužilo ani to, když se do Pekingu vkradla po boku Emmanuela Macrona a místo aby vztahy mezi Evropou a Čínou zlepšila, naopak je zhoršila. Jsou i další příklady, ale i bez nich lze pochopit, proč si mnoho lidí, dokonce i v samotné Evropské komisi, myslí, že Ursula von der Leyenová je služebnicí zájmů USA.

Vzhledem k vlivu, který má jako šéfka Komise na současnost a budoucnost Evropské unie, je třeba brát nebezpečí jednání von der Leyenové vážně. EU by prospělo, kdyby Ursula von der Leyenová byla odměněna postem generální tajemnice NATO, kde, jak známo, vždy velí „strýček Sam“.

Vraťme se ale k Německu, jehož osud také zásadně určí budoucnost Evropské unie. Nemůžeme být vůbec rádi, že německá vláda dělá jednu chybu za druhou, že Olaf Scholz je slabý kancléř, nedokáže dostat pod kontrolu svévolnost svého koaličního partnera, tedy Zelených a jen chřadne, zatímco ekonomika kašle a ztrácí konkurenceschopnost. Je tedy pochopitelné, že nemůže odolat diktátu USA.

Německo má potíže – velké potíže. Problém migrantů je stále naléhavější a vláda si toho je vědoma, ale není schopna s tím nic dělat. Země je také pod tlakem rozrůstající se byrokracie a stárnoucí populace. Ekonomika je navíc v nouzi. To jsou problémy, které vyžadují systémovou reformu, ale zatím tomu nic nenasvědčuje. Německo by podle prognózy Mezinárodního měnového fondu (MMF) mohlo být jedinou zemí G7, jejíž ekonomika letos neporoste.

Ekonomická aktivita je na tříletém minimu a některé společnosti se již přestěhovaly do USA. Trpí zejména chemický průmysl. Drahá energie je dusí. Co relativně levný ruský plyn skutečně znamená pro konkurenceschopnost, se nyní jasně ukazuje.

Touto válkou ale USA odřízly Německou spolkovou republiku od ruských energetických dodávek. Washington si samozřejmě nemyslel, že je nahradí Čína a Indie – a pro jistotu dokonce vyhodil do povětří plynovod Nord Stream. Nyní jsou z toho obviňováni Ukrajinci – a němečtí politici mlčí. Pouze saský premiér Michael Kretschmer vyzývá k obnově vyhozeného Nord Streamu 2 a znovuuvedení jaderných elektráren do provozu. Ale uprostřed zelené revoluce a hluboce zakořeněné rusofóbie je to nemyslitelné.

Tato politika je tak pokrytecká, že v případě nouze znovu spouští uhelné elektrárny, které chrlí škodlivé plyny, a umožňuje nadále nakupovat ruský LNG, který dosud nebyl sankcionován – a to ve značném množství. Mezitím lze EU využít k uvalení nepříznivých regulací a parametrů na partnerské země s odkazem na „ Green deal“. Tím do určité míry zlepšují regionální konkurenceschopnost svých firem. Němečtí politici dělají s ostatními evropskými zeměmi totéž, co dělají Američané jim.

Ale toto řádění nemůže pokračovat věčně, a to ani v Německu s pošramocenou identitou. Stále více Němců, kteří situaci stále více vnímají jako existenční výzvu, se vymaňuje z ideologické svěrací kazajky. Zjevným znakem toho je rostoucí nespokojenost a výrazný nárůst popularity AfD, která byla dosud v politické karanténě.

Často hanobená a ostrakizovaná pravicová konzervativní strana je nyní druhou nejsilnější stranou po Křesťanských demokratech (CDU). To neznamená, že vstoupí do vlády – státní moc uvažující o jejím zákazu na ni vypustila zpravodajské služby – ale její rostoucí popularita ukazuje měnící se náladu ve společnosti. Stále častěji se mluví o možném rozpadu koalice. Někdo musí nést politickou odpovědnost za tento pád do propasti.

Článek se původně objevil na maďarském portálu Moszkvater.