Evropská komise, ze srdce ti (ne)děkuji!

Ano, uprchlické kvóty jsou zpátky. Nyní tomu říkáme migrační balíček a Evropská komise, jako loutka vedená Německem, hovoří zvučným hlasem o povinné a závazné solidaritě. Uprchlické kvóty jsou trochu jako černá můra, která se neustále vrací a vy ji nemůžete zapudit. Ač se snažíte sebevíc, nakonec vás vždy přepadne znovu..a znovu….a znovu.

Sice jsme už mnohokrát jasně řekli, že o své migrační politice chceme rozhodovat coby suverénní stát sami, ale naši přátelé z Evropské unie stále nerozumí. Nebo snad nechtějí rozumět? Jsou situace, kdy ne prostě znamená ne. A tečka. Žádná další diskuze není potřeba.

Pokud nás hodlá Evropská komise s Německem tlačit silou a vnucovat nám povinnou solidaritu, ničeho tím nedosáhne. Tedy, něčeho vlastně ano. Posílení a rozšíření euroskeptických řad.

Četl jsem v souvislosti s těmi návrhy o 10 000 eur za jednoho přijatého migranta. To zní jako úplatek nebo snaha o morální prostituci. Navíc z peněz členských států. Tedy i z našich peněz, protože Evropská unie nic neprodukuje (kromě šílených nápadů), takže logicky ani nic nevydělává.

Když naopak nepřijmeme, budeme prý platit pokutu. Jestli je takové jednání v souladu s evropskými hodnotami, to ať si každý posoudí sám.

Před vstupem do Evropské unie, jsme nikdy nepodepisovali závazek, že musíme povinně přijímat ekonomické migranty z arabských a afrických zemích. Nebo se mýlím?

V kontextu stávající situace v Evropě i České republice v souvislosti s covidem, kdy se nový český ministr zdravotnictví netají svými ambicemi na omezování svobod občanů a kdy demonstrativně v přímém přenosu příslušníci městské policie v Praze doslova zaklekávají na naše občany, kteří se ocitli v metru bez roušek, je ironií, že uprchlický tábor Moria na ostrově Lesbos lehl tento měsíc popelem – dle vyjádření řecké vlády ho zapálili žadatelé o azyl, neboť se bouřili proti karanténě v souvislosti s covidem. Asi to mám být dík státům EU za to, že se o ně znovu postará za peníze daňových poplatníků. Chtěl bych vidět, jak bychom je přinutili dodržovat naše zákony…

Ale nic není tak horké, jak se uvaří.

S trochou nadsázky můžeme konstatovat, že dokud neexistuje společná evropská armáda, máme v rozhodovacích procesech široký manévrovací prostor. V prvé řadě samozřejmě proto, že nepřipadá v úvahu žádná novodobá bratrská pomoc (trochu hořký humor, viďte?). Může nám být vyhrožováno dalším soudem, odebráním dotací a kdo ví čím ještě. Přesto se nemusíme vzdávat.

Nepodřízení se silou tlačenému vnucování migrantů je otázkou cti, důstojnosti a suverenity. Evropská unie by měla jednou provždy vědět, že obyvatelé České republiky jsou hrdí na své kořeny, předky, tradice a historii a nehodlají se stát mulikulturní zemí, která nad svou minulostí pálí mosty.

V naší tisícileté historii jsme se často dostali do vleku cizích mocností. Ať už to byli Němci, Rusové, Habsburkové. Po roce 1989 se zdálo, že už bude konečně klid a budeme si moci rozhodovat podle svého. Opak je pravdou. Boj za suverenitu a samostatnost nikdy nekončí. Nenechme se mýlit hřejivými slůvky o velké evropské rodině a evropských hodnotách, Nový migrační balíček Evropské komise a Německa je toho nejlepším důkazem.

Doufejme, že český premiér před EU opět nesklopí uši s tím, že nechce být troublemakerem.