Zrušení Green Dealu je politika

Někteří z protestujících zemědělců odjeli z pražské demonstrace poté, co zjistili, že je jejich protest “zneužit” politikou. Je mi líto, provedli hloupost.

Klima

Celá téze o “klimatické nouzi”, o tom, jak se “upečeme”, z permafrostu budou šlehat “ohnivé fontány hořícího metanu” a z nich vylezou “miliony let staré viry a bakterie, které nás sežerou” je jen snůškou nesmyslů a vědomě hlásaných nepravd.

Klimatičtí soudruzi záměrně umístili svůj “referenční bod” do roku 1750, kdy ještě doznívala malá doba ledová, panovala těžká nouze, řádily epidemie a katastrofální situace vyvolávala sociální pnutí, které vedlo v cca polovině 17. století k občanské válce v Anglii a na konci 18. století k revoluci ve Francii (mimo jiné, u nás bída vyvolala několik selských vzpour a prudké ochlazení na začátku 17. století bylo jednou z příčin odstartování Třicetileté války.

Kdyby tento bod byl umístěn o 200 let dříve (1550), bylo by současné klima výrazně chladnější než takovýto referenční bod.
Řekněme si to upřímně, kdyby skutečně existovala možnost vrátit lidskými aktivitami klima na úroveň “preindustriálního” roku 1750, byl bych jednoznačně proti, právě proto, že to bylo období bídy, hladomorů, epidemií (proti jakým byl covid beránčí vrnění) a z toho plynoucích negativních sociálních jevů.

Realita

Václav Klaus ve své světoznámé knize “Modrá, ne zelená, planeta” jasně předpověděl, že celý boj za klima není ničím jiným, než prostředkem nových bolševiků či bolševikofašistů v boji proti demokracii a tržní ekonomice, tedy tomu, co evropskou civilizaci posunulo na první místo ve světě. A vedlo i ke známému výroku, že “na svět je mnoho kultur, ale pouze jediná civilizace, ta evropská”. Což není výplod nějakého evropského šovinismu, protože ta slova padla zvenčí, od islámského politika, známého pod přezdívkou “Atatürk”, tvůrce moderního tureckého státu po první světové válce.

Ostatně, ani V. K. nepsal nic nového, už dávno před ním byli zelení označováni za “melouny”, protože jsou sice na povrchu zelení, ale uvnitř rudí (a o té rudé se můžeme jistě přít, zda je bližší rudé na vlajce SSSR nebo rudé na vlajce nacistického Německa).

Nenávist ekologů všech možných druhů k demokracii je v podstatě jasná: Jejich jurodivé fantasmagorie nejsou v demokratické společnosti prosaditelné.

Může jim pomoci pouze tuhá cenzura pravdivých informací o klimatu a omezování demokracie nejrůznějšími způsoby. U nás se opakovaně dostaly strany se “zeleným” programem do Parlamentu v podstatě podvodem, tím, že žádnou zelenou politiku ve svém volebním programu buď neměly vůbec, nebo jen ve velmi redukované podobě (naposled Piráti). I sami Zelení pronikli na jedno období do PS PČR na základě s vysokou pravděpodobností zfalšovaných předvolebních průzkumů.

Kdo chtěl, tak si povšiml, že 17. listopadu minulého roku stávkovali VŠ studenti nikoli za demokracii (za kterou se bojovalo v roce 1989, nicméně i v tom roce 1939), ale “za klima a změnu systému”. Té “změně systému” je třeba porozumět právě jako “alias” pro odstranění demokracie a tržní ekonomiky. A je úplně šumafu, jestli smýšlení těchto demonstrujících má blíže k bolševismu nebo fašismu, důležité je, že je svou podstatou antidemokratické.

Politikum

Politickou institucí je už IPCC, protože ten vznikl na politickou objednávku v době, kdy britská premiérka Thatcherová bojovala za uzavření britských dolů a potřebovala snížit odbyt (a cenu) uhlí. IPCC nikdy neprodukoval vědu a počínal si vždy jen politicky.

IPCC dosud nedefinoval globální teplotu Země (ve smyslu “To a to se naměří, provedou se s tím takové a takové výpočty a výsledek je globální teplota”). Z tohoto pohledu je v podstatě “růst globální teploty” pavědecké blábolení.

V čele IPCC stál dlouhá léta spekulant s emisními povolenkami, vzděláním železniční inženýr. Tedy člověk s nulovou odborností o klimatologii a se značným střetem zájmů. Nedá se předpokládat, že by jím vedený panel uveřejnil vědecká fakta, snižující cenu emisních povolenek, nebo dokonce zpochybňující smysl jejich existence.

Přitom nejde o konkrétního člověka, ale o to, že jeho existence na postu šéfa IPCC znamená, že tato organizace neměla (a patrně dosud nemá) žádné mechanismy, bránící tomu, aby se do jejího čela dostal odborně nekompetentní člověk s kolosálním střetem zájmů. A ani takové, které by člověka těchto vlastností z jejího čela odstranily (údajně “byl odejit” za jakýsi sexuální skandál).

Faktem je, že řadový vědec, pokud oponuje nějakou práci k publikaci, nebo grantovou přihlášku aṕod., tak musí dát minimálně čestné prohlášení, že autora toho oponovaného dokumentu nezná a nemá s ním nic společného. A pokud by se provalilo, že třeba před patnácti lety byli spoluautory publikace, dostane “zaracha” na podobnou činnost trvajícího celá léta.

Za velice důležité je třeba považovat i to, že “antropogenní globální oteplování” není vědecká hypotéza či teorie, protože není popperovsky falsifikovatelná.

Čili každá vědecká hypotéza, alespoň v exaktních a kvasiexaktních oborech musí mít stanoveno, jaká měření / pozorování / výsledky výpočtů (atd.) povedou k tomu, že ji bude nutno, zcela či z části, zavrhnout. Takový soubor parametrů, vedoucích k jejímu zavržení, tato propaganda nemá.

To, že to byl politický projekt, nikoli věda, je také příčinou neúspěchu z vědecké pozice přinášených oponujících fakt (80., 90. léta). Politika totiž fakta nepotřebuje, jen lži, které si sama vygeneruje.

Green Deal

Green Deal, či New Green Deal je ryze politický projekt, který nemá absolutně nic společného s vědou a v podstatě ani s klimatem.

Pokud by tomu tak nebylo, nemohla by být v rámci Green Dealu a jeho příprav prosazována opatření, která jednoznačně zhoršují skleníkový efekt, nebo přímo ohřívání planety.

• nedělal by se přechod uhlí k výrazně skleníkovějšímu (započteme-li úniky výrazně skleníkovějšího metanu) zemnímu plynu
• nesnižovaly by se emise CO2 vypínáním jaderných elektráren
• neprosazovaly by se elektromobily, mající výrazně vyšší emise CO2 než auta na benzín a naftu, ovšem jdoucí ven komíny elektráren, o čemž ovšem člověka, věřícího ještě na antropogenní globální oteplování nepřesvědčíte
• nehledě k tomu, že elektromobilizace a vyšší zapojení OZE do výroby elektřiny by znamenaly totální překopání rozvodné sítě s obrovskými dopady na ekologii (a patrně nepřímo i na klima)
• nepoužívala by se OZE emitující superskleníkový (víc než 22 tisíckrát proti CO2) fluorid sírový, navíc v atmosféře perzistující minimálně tisíce let
• “klima ohřívající” je v podstatě i ekology tlačený vodík, protože v atmosféře blokuje odbourávání silně skleníkového metanu
• velké plochy černých FV panelů snižují odrazivost zemského povrchu a přispívají k ohřívání planety také

Našlo by se toho podstatně více.

Proto lze jednoznačně konstatovat, že prosazovatelům Green Dealu naprosto nejde o klima, ale jen a jen o plnění vlastních kapes nejrůznějšími dotacemi, podporami a granty. Samotné klima mají u koncové části trávícího ústrojí, takže bezostyšně provozují aktivity, které planetu ohřívají. Je to ostatně nepřímý důkaz toho, že jejich vůdcové na antropogenní oteplování klimatu sami nevěří.

Dopad Green Dealu

V současném době jsme svědky katastrofálního dopadu Green Dealu na celou ekonomiku. Kvůli tomuto “souboru opatření” krachují továrny a EU se stala totálně impotentní i v oblasti vojenské, protože nemá jak nahradit zbraně a munici zaslané na Ukrajinu. Green Deal znemožňuje rozjetí zbrojní výroby, což představuje přímé ohrožení EU a jejích členských zemí. Jakmile padne Ukrajina, bude si moci Rusko utrhnout většinu EU jako přezrálé jablko. Otázka je i to, jak by na to zareagovali Green Dealem sužovaní občané, zda by časem nevítali Rusy záplavou šeříkových květů jako zachránce.

Není divu, že při prosazování Green Dealu a jeho prvků byla v EUroparlamentu nalezena “ruská stopa”, minimálně u lobbistů “za ekologii” v bruselských kuloárech bojujících. Ví se i o napojení některých poslanců parlamentu EU na Rusko a známé jsou i příklady vedoucích představitelů členských zemí EU, odcházejících do “politického důchodu” na výborně placených místech v ruských státních a polostátních firmách.

Je to naprosto logické, kterýkoli, byť i jen průměrně schopný vůdce bude podporovat rozkladné síly, ničící ekonomiku a morálně devastující i politiku zemí, které jsou jeho stávajícími či předpokládanými budoucími nepřáteli či alespoň konkurenty. A Putin je spíš schopný než neschopný, takže jeho podpora zelených, vedoucí k ekonomické i politické katastrofě EU, je zcela očekávatelná, i kdyby výše zmíněné důkazy neexistovaly.

Tak tedy politika

Je mi velice líto, jakákoli demonstrace na omezení Green Dealu či jeho konkrétních prvků, od šílené byrokracie až po zdražování vstupů do zemědělství a nařizování různých pěstebních nesmyslů, vyřvávaných panelákovými ekology. A každá se dotkne ekonomických zájmů parazitů, kteří “boj za ekologii” či “boj za klima” provádí profesionálně a mají z něj velké a v podstatě bezpracné zisky.

Na poli bojovníků za ekologii i bojovníků za klima prakticky neexistují žádní entusiasté, kteří by tento boj vedli coby uvědomělé dělání dobra. Jsou zde prakticky jen vykukové, pro něž je tento boj způsobem živobytí. To platí i ve světě. A slečna Greta, která navíc má na svůj entusiasmus papír od psychiatra, to nevytrhne.

Představa, že pracující zaprotestují a vláda pochopí, že si počíná chybně a chybu napraví, je hodna ruských mužiků a dělníků z 22. 1. 1905, kteří přišli poprosit cara, aby zařídil zlepšení jejich socioekonomické situace, a on je nechal rozstřílet vojáky.

Takže, je mi líto, jedinou reálnou nadějí na změnu stavu je změna vlády. Ideálu blízká by byla legitimní volba v příštím roce. Musíme se ovšem připravit na masívní falšování těchto voleb “korespondenčními hlasy”. Bude opravdu nutné mobilizovat, abychom těch až půl milionu falešných hlasů, s nimiž může vláda disponovat, přehlasovali.

Druhou možností je jistě něco jako byla “Velká Sametová”, ale pro takový proces bude nutno čekat na nějaké zhroucení režimu (a to v celé EU, nebo alespoň v klíčovém Francněmecku), jakého jsme byli svědky v případě socialismu moskevského typu v roce 1989. Úspěch izolované revoluce pouze v ČR je velmi málo pravděpodobný.

A je v podstatě jasné, že do politického a jiného boje proti vládní politice, byť by byla sebehorší, nevytáhne žádná z vládních stran. Takže jediný, kdo může pro nás, občany, na tomto poli něco pozitivního udělat, je opozice, jak parlamentní tak mimoparlamentní. Je tudíž naprosto logické, a dokonce žádoucí, aby organizátoři těchto protestů s opozici spolupracovali.

Takže, vracím se k začátku: Vstup opozičních politiků do protestů zemědělců (a případně dalších skupin obyvatel) je naprosto správný a měl by být naopak považován za žádoucí. Bez pomoci těchto lidí je protestní hnutí naprosto jednoznačně odsouzeno k nezdaru, zejména těch pracujících v zemědělství je moc málo na to, aby byli zajímavou voličskou skupinou. Hlasy všech protestujících by se měly sjednotit do podpory několika málo opozičních stran s tím, že jejich političtí představitelé jsou kompetentní k politickému oslabení, či ještě lépe ukončení, Green Dealu a z něj plynoucích ekonomiku devastujících šíleností.