Zpackaná inkluze

• Motto “Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.” (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Nabytí moudrosti, 4.23)

Tohle si snad české školství nezasloužilo. Jednak bývalou ministryni školství Kateřinu Valachovou, jež znala situaci v našem vzdělávání z doby, kdy sama chodila do školy. Jednak si české školství nezasloužilo inkluzi. Protože bývalá ministryně školství Kateřina Valachová není vystudovaným pedagogem, zavedla do školství inkluzi. A tím zasadila další hřebík do rakve našich škol.

Mluvila jsem s absolventkou pedagogické fakulty, která nějaký čas učila na základní škole. Poté, co viděla, jakou další ránu utrpělo české školství zavedením inkluze, rozhodla se, že ze ZŠ odejde a že se tam nikdy nevrátí. Tradiční vyučovací proces, dá-li se tak ještě nazvat situaci po roce 1989, už není o vzdělávání. Inkluze nabořila vyučování natolik, že se žáci nic nemohou naučit, stačí jen, aby byl do třídy včleněn žák, jenž vyžaduje specifické vyučovací postupy a pomůcky, a pak všechno padá. Díky inkluzi se do škol dostávají žáci, kteří trpí závažnou poruchou učení, ale rovněž žáci, kteří trpí poruchou osobnosti. Role učitele již pozbyla jakéhokoli významu, dá se říci, že dnešní učitel dnes nemůže vůbec nic, jeho práva jsou natolik omezená, že v zájmu toho, aby se nedostal do jakéhokoli rozporu s možným obviněním z diskriminace, raději rezignuje a řídí se slovy “Děj se vůle boží.”

Mít ve třídě žáka s poruchou osobnosti, žáka, jenž musí užívat psychofarmaka, není nic záviděníhodného. A nikdy není jisté, zda žák tlumící léky užívá, musí se vždy počítat s tím, že psychicky nemocný žák nějakým způsobem vyučování naruší. Výkřiky v hodinách, agresivita, neschopnost koncentrace, neartikulované skřeky. To vše může být kolorit dnešní české základní školy. Ostatní žáci zůstávají v pozadí, v centru pozornosti je žák, jenž patří do jiné péče. Do speciální školy.

Kdo toto vše může ustát, zřejmě učitelé, kteří ve školství strávili drahnou řádku let a nemají jinou možnost. Mladí učitelé se školám raději vyhnou v obavách, co by se s jejich psychikou stalo, jestliže by tam zůstali. Žádné zvýšení platů nemůže vyřešit situaci, která ve školství nastala.

Sama bych nikdy na základní školu učit nešla. Stačil mi jeden rok, abych viděla, co se na školách děje. Vulgarita, organizovaná lenost a neschopnost vedení. Chce-li dnes ještě někdo učit, pak se jedině musí orientovat na výběrové střední či vysoké školy. jinak učitelství pozbývá jakéhokoli smyslu. Člověk musí v prvé řadě chránit sám sebe, své vlastní zdraví, jež se nedá nikdy zaplatit. I sebevětší zvýšení platů ve školství nepovede k tomu, aby se tam někdo hrnul. A to vše má na svědomí zejména sociální demokracie, která svými ministry napáchala hodně škod v českém školství, které kdysi bývalo špičkou. Dnes tomu už bohužel tak není…

 [ad#pp-clanek-ctverec]