Zeman v Knesetu: “Je lepší zemřít ve stoje, než žít na kolenou”

Vážený pane prezidente, vážený pane premiére, vážený pane předsedo parlamentu, vážení zástupci opozice, šalom.

Pan premiér Netanjahu prohlásil, že je Česká republika nejlepším přítelem Izraele v Evropě. Zajímalo by mě, proč pouze v Evropě. Prosím, věřte mi, že ve své vlastní zemi patřím k největším přátelům Izraele.

Svou řeč bych rád koncipoval jako poselství solidarity vůči Izraeli a židovskému národu. Proč?  Dovolte mi, abych Vám dal tři příklady z dějin. V roce 1936 proběhla v Evianu konference o exilu židovských uprchlíků z nacistického Německa. Až na Dominikánskou republiku je ostatní země odmítly přijmout.  Druhý příklad. V roce 1973 během jomkipurské války byl Izrael pod totálním bojkotem evropských států s výjimkou Portugalska. Poslední, třetí příklad je z nedávné doby, kdy před Evropským parlamentem mluvila palestinská teroristka, která spoluorganizovala útok na civilní letadlo.  Tvrdím, že je to ostuda Evropského parlamentu a ostuda také pro všechny Evropany.

Někdy je nevyhnutelné být nezdvořilým a vyhnout se politické korektnosti. Proto také nemluvím o světovém terorismu, nýbrž o islámském terorismu. My Evropané, a teď nemluvím o Americe, mluvím o Evropské unii, někdy příliš váháme. Někdy jsme zbabělci. Není toto tvrzení nezdvořilé? Ano je. Ale obávám se, že je upřímné. Proto je vždy nutné projevovat solidaritu s Izraelem, protože pokud zradíme Izrael, zradíme sami sebe.

Proto jsem zde a proto si dovolím opakovat výrok Cipi Livni „Ani jehudi“.  Před několika málo měsíci jsme otevřeli český honorární konzulát, a to kde? V Jeruzalémě, pod vedením pana Proppera, který má český původ. Zítra otevřu Český dům, kde? V Jeruzalémě. Bude se jednat o instituci sdružující CzechInvest, CzechTrade, CzechToursim, Česká centra a další.

Vážení přátelé, bohužel nejsem diktátorem, ale slibuji Vám, že udělám vše, co je v mých silách, aby došlo k uskutečnění také třetího kroku. Po honorárním konzulátu a Českém domě můžete hádat, co bude třetím krokem.

Vážené dámy a pánové, během občanské války ve Španělsku byla pronesena následující smutná leč moudrá věta, je lepší zemřít ve stoje, než žít na kolenou. Vážení přátelé, přeji Vám, abyste mohli žít ve stoje.

Děkuji.