Zanech vší naděje

Tato věta je vytesána nad vstupem do Dantova pekla. Dnes jsem si ji vypůjčil do titulku, ale rovnou říkám, že tak zlé to zase nebude. Nejsme na konci lidstva.  Přesto jsme se s koronavirem dopracovali právě to této celkem beznadějné situace.  Když se dívám na současnou realitu, tak se v podstatě žádné naděje na potlačení epidemie nevyplnily. 

Chytrá karanténa je blbá až neskutečně blbá a byla blbá i  v létě, kdy skoro žádné nákazy nebyly. Zajímalo by mě, jestli se k ní ještě dneska Andrejko hlásí, protože zjara právě v tomto viděl způsob, jak virus udržet pod kontrolou.  Ovšem chopila se toho zkostnatělá struktura, která si sama na sebe dala hromadu požadavků, měla se dobrat hromady údajů a výsledek byl všechno jiné, jen ne pružný a rychlý. Zároveň si hygiena chránila svoje pravomoce a tak dodnes rozhoduje o uzavření školy hygienik i když rozhodnne tak čtrnáct dní od chvíle, kdy všichni rodiče vědí, že se ve škole obejvily covidové případy. 

Tuto situaci má dnes můj bratr Master. Jeho synátor je prvňáček a tak chodí do školy. V pátek se ředitel dozvěděl o tom, že ve třídě je covid pozitivní. Samozřejmě od rodičů, hygiena to má někde v seznamu na pozici 160. V sobotu ředitel obvolal všechny rodiče. Vysvětlil jim, že on sám nemá pravomoc třídu zavřít, ale všem doporučil, ať svoje děti omluví.  Vyhlašuji v diskusi tipovačku, kdy zareaguje hygiena. Já osobně si myslím, že někdy koncem tohoto týdne se ozvou.  Do té doby už budou mít případní nakažení nákazu skoro za sebou. Ještě že Masterova rodina opatření v rámci možnosti dodržuje, takže je celkem jisté, že klouček případnou nákazu neroznese mimo domácnost. 

Já budu mít také novou zkušenost. Včera mi volal kolega, že ztratil čich a je covid pozitivní. Seděli jsme spolu v  pátek v kanceláři asi hodinu a radili se o obchodních věcech na první kvartál 2021. Jsem zvědavý, kdy mi zavolá hygiena a vůbec jak se to dneska dělá. Je to moje nejbližší setkání s covidem, co jsem měl…. 

A teď nová naděje… očkování. Jak jsem psal včera – sám Prymula se vyjádřil v tom duchu, že naočkovaný člověk může být dál infekční. Takže z hlediska zdravého rozumu a také z hlediska toho, co budou dělat všechny státy okolo, opatření  budou trvat a naočkovaný člověk nebude moci kam chce a dělat co chce. Minimálně do doby, než bude proočkovaná většina populace a tento termín je minimálně u nás v nedohlednu. 

Naše země nemá krizovou infrastrukturu počítající i s atomovou bombou, takže není schopná toho co Izrael – všechny proočkovat a pak je pustit do normálního života. U nás to bude pomalé a táhlé, protože Fajzr prostě nevyrobí dost vakcín, aby se na nás dostaly rychle.  

Babiš se teď za očkování hodně staví. Ale já mu začínám předpovídat podobné fiasko jako s chytrou karanténou. Ne proto, že by se lidi očkovat nenechali.  Ne proto, že by to mělo nějaké podstatné vedlejší účinky. Ale jednoduše proto, že nebude dost dávek, očkování se potáhne a ve výsledku nikomu neusnadní život. Kdyby mi bylo sedmdesát, byl bych rád, že mi Fajzra vpíchnou.  Mám větší šanci na dalších pár let života. Ale… nic to nezmění na tom, že bude pořád všechno zavřené, ekonomika jde do kytek a na svojí dávku bude ještě dlouhé měsíce stále čekat většina lidí. 

Jednoho dne se také bude muset začít mluvit o tom, co dál. Bude se očkovat rok od roku znovu? Nebo se jednou proočkujeme a pak už bude koroňák jako chřipka, která každý rok přijde, ale nebude mít ty devastující účinky na zdravotnictví a lidi nebudou tolik umírat?  Jak asi Babiš dopade, až se ho na to začnou ptát a lid se dozví něco podobného, co řekl Prymula ve zprávách? 

Svým způdobem je stejná chiméra i to, o čem mluvím já – že se promoříme na následky nákazy. Že to u nás šlo tak rychle, že většina z nás ještě stále bude imunních a zároveň to skoro všichni proděláme. Ale nevím… jen si to myslím a moje důkazy jsou asi tak stejně dobré jako odpověd profesora Hořejšího – že prostě nevíme, jestli je očkovaný člověk dále infekční. Prostě nevíme nic. 

To není vina vlády. Dokonce to není ani vina Fajzru. Prostě to přišlo moc rychle. Teprve před rokem… Nevíme zda očkování vydrží, nevíme, zda očkovaný člověk není infekční, nevíme nic o vedlejších účincích a nevíme ani nic o tom, co s námi prodělaná nákaza udělá za čas. Nevíme ani to, kolik lidí to u nás už prodělalo.

A to co naopak víme, to není moc povzbudivé: Pokud máme rakovinu a dostaneme k tomu covid, tak je celkem spolehlivě po nás. Víme, že pro osmdesátníka je covid podobně nebezpečný jako vylodění v Normandii. Víme, že očkování půjde pomalu.  Víme, že nemocnice jsou pěkně naplněné a kdyby měl covid stejnou sílu jako v říjnu, nemocnice by už zkolabovaly. Víme, že opatření nepomáhají, protože se nedodržují. Víme, že většina nákaz se zařídí doma, kde nikdo roušky nenosí a druhá největší várka nákaz je v zaměstnání, kde se oaptření dodržují podle toho, jaké podmínky tam panují. Ve Škodovce asi dobrý, v malém autoservisu žádná opatření nepanují. A vidíme, že vláda se v tom plácá jak nudle v bandasce a upínají se (opět) na něco, co k cíli zřejmě nepovede. 

Koronavirus zřejmě pokácí lecjaký trůn i mocenskou strukturu. I kdyby byl Babiš stokrát pracovitý a ostatní mu to jen kazili, on prostě nemá čas, aby si na pár hodin sedl s epidemiology a imunology a mohl dostat nějaké to školeníčko, aby byl v obraze. On si ve svém vytížení jen může vybrat, koho poslechne a koho ne. Jak jinak by to také mohlo fungovat, když u nás platí nějaký milion zákonů a nikdo se v tom nemůže doopravdy vyznat? Není čas. Není čas sedět a prostě se jen zamyslet. 

Opozice je na tom stejně, ne-li hůř. 

Ale už z podstaty věci – jsme zaskočeni jedním virem, který zdaleka není tak nebezpečný jako neštovice a my si nejsme schopní s ním poradit. Nejsme schopní vůbec zvolit efektivní strategii, protože nikdo nikoho neposlouchá. A kdyby to tak nebylo, tak za nás zase bude rozhodovat nějaká klika politiků nebo vědců, kterým jde především o peníze. 

Zbyla nějaká naděje? 

Jsme zralí na to, aby někdo přišel a vykopnul zhurta dveře.  A jakmile to udělá, z Ojrópy nic nezbude. Jestli sami v sobě nezmobilizujeme věrnost a disciplínu,  někdo ty dveře vykopne a ještě si budeme přát aby to byl Putin a nebyl to Erdogan.  V této chvíli nevidím nikde jedinou sílu, které by bylo možné věřit, spolehnout se na ní, přísahat jí věrnost a bojovat za ni.  Zatím to vypadá tak, že se jednoho dne probudíme a s překvapením zjistíme, že už máme nové pány.