15.10.2023
Kategorie: Ze světa

Vývoj na Ukrajině

Sdílejte článek:

PETR VLK

Dnes a denně čteme v mainstreamu o „zázračných“ západních zbraních, které proudí na Ukrajinu. Stále se dozvídáme, kterak trefily tu ponorku, tu velitelství, tu tržnici a podobně. Samozřejmostí je, že Rusové jsou zlí, Ukrajinci ti hodní. Zkusme se tedy podívat reálnýma očima na tyto zprávy.

V první řadě je nutné podotknout, že český mainstream nemá absolutně žádnou relevanci a – snad s výjimkou několika článku na Echo24 a alternativy – se vesměs jedná o ukrajinskou propagandu nekriticky přijímanou mediální žumpou typu Seznam, Fórum24 a dalšími (bohužel včetně všech veřejnoprávních médií). Říká se, že v době válečného konfliktu pravda umírá první a v tomto případě to platí dvojnásob. O to víc překvapuje, když si prohlédnete zahraniční mainstreamová média v USA, Německu, Švýcarsku, Francii, Itálii a tam se dočtete diametrálně něco odlišného. Co je nejsmutnější, více pravdy se dozvíte i z některých ukrajinských a ruských médií než u nás.

Pojďme se nyní podívat na „wundewaffe“, kterými je dle našeho mainstreamu zásobována ukrajinská armáda. V prvé řadě se mluví o tancích a obrněných vozidlech (zejména bojová vozidla pěchoty). Na Ukrajinu bylo dodáno kolem 45 tanků Leopard 2A6, kolem 20 kusů starších 2A4, 10 švédských Stridsvagn 122 (založených na verzi Leopard 2A6), kolem 100 kusů Leopard 1A5, 12 kusů Challenger 2 a zatím 10 kusů Abrams M1A1. Bavit se o tancích Leopard 1A5 je zbytečnost, protože se jedná o starý typ tanku na úrovni sovětského T-55. Většina ostatních pak jsou koncepce a modely z 80. a 90. let. Nejsou to špatné tanky, ale ani nikterak zázračné. Rusové používají T-72 B3, T-80BVM, T-90 Proryv 1-3, jako dělostřeleckou podporu blízkého dosahu pak využívají T-54/T-55, což jsou v podstatě identické modely. Hořící Leopardy, Challengery, Stridsvagny i Bradleye, různá samohybné i tažené houfnice jsme už viděli, brzo jistě uvidíme i Abramsy. A stačí na to i 20 let staré protitankové ruské systémy Kornet, sebevražedné drony a K-52.

Já bych rád pro neznalé připomněl, že zatímco Západu trvá půl roku než dodá 50 tanků, Rusko jich za tu dobu vyrobí kolem 400 kusů. Těch pár starých letadel F-16, které chtějí dotyčné země vyřadit z výzbroje a nechají si je proplatit z našich peněz z Bruselu vydrží na frontě pár týdnů. Kdy už konečně naši „odborníci“ pochopí, že americká letadla nejsou dělaná do polních podmínek. Pokud dnes postavíte F-15 nebo F-16 na ukrajinské letiště, shoří při startu, protože má idiotsky nasávání vzduchu na spodu trupu a nasaje všechno z dráhy. Těch pár raket z Británie, Francie a USA Ukrajinci používají víceméně na propagandu než na vojenské cíle. Protiraketové systémy a PVO Rusové ničí Lancety a raketami.

Člověk by čekal, že vyšší důstojníci a generálové ze Západu i Ukrajiny minimálně studovali vojenskou historii a učebnicové příklady použití techniky v největších bitvách 2. světové války. Buď o těchto historických událostech nemají znalosti nebo je ignorují. V opačném případě by člověk očekával ponaučení, které ale evidentně nenastalo. Německo vyrábělo kvalitnější zbraně, jejich tanky minimálně do poloviny roku 1944 převyšovali vše, co měli spojenci k dispozici, jejich vojáci byli zkušenější. A přesto prohrávali a prohráli. Proč? Zkusme si říct několik bodů, které sehráli významnou úlohu:

  • Německé tanky měly lepší pancéřování i palebnou sílu. Přesto byly naprosto nevhodné pro boje v SSSR. Jeden důvod byla hmotnost tanku ve vztahu k pohonné jednotce a šířce pásu. To určuje průchodnost terénem, schopnost přepravy a schopnost překonávat přírodní překážky. Při prvním použití Tigerů u Leningradu dva stroje zapadli a posádky je museli zničit výbušninou, protože je nebylo možné vyprostit a odtáhnout. Jejich kvalitu určovala lepší technologie. Lepší technologie vyžaduje složitější systémy. Složitější systémy vyžadují složitější a častější údržbu. Přestože Němci vyrobili 1340 kusů tanku PzKpfw VI „Tiger“, přesto jich nikdy nebylo v aktivní službě víc než 100. Byly nesmírně složité na obsluhu a údržbu. Němci jich ztratily 4x více díky technickým závadám než v boji samotném. Oproti tomu T-34 byl „spartánský“ tank vynikající svojí jednoduchostí, snadnou obsluhou a snadnou údržbou. Výroba Tigeru trvala 900 hodin, výroba T-34 124 hodin. Němci vyrobili za celou válku asi 10 000 tanků Panzer IV, Panther, Tiger a Tiger II, Rusové dokázali vyrábět v roce 1944 3500 tanků T-34 měsíčně (!) a USA byli v roce 1944 schopni vyrábět 2000 kusů Sherman M4A3 měsíčně! Nejinak je tomu i v současnosti, západní stroje jsou o 20 tun těžší, mají podstatně horší průchodnost terénem a díky své robustnosti mají podstatně vyšší siluetu jako cíl.
  • Pokud Rusové v něčem vynikali, bylo to dělostřelectvo. Vyráběli 10x více děl a houfnic než Němci a vyráběli 30x více munice pro ně. Bitvu u Kursku nevyhráli sovětské tanky, ale sovětská děla. Stalinovi varhany (Kaťuše) byla zbraň, které se Němci obávali snad ještě více než spojeneckého letectva. Dokázali totálně zdevastovat obrovskou plochu a nic před nimi neuniklo. Polní maršál Model se svoji 9. armádou by mohl jistě vzpomínat, kterak mu Sověti zdevastovali čelní jednotky dělostřeleckým přepadem hodinu před zahájením útoku na severu kurského výběžku. Stejné pohromě čelí současná ukrajinská armáda.
  • V červnu 1941 měl SSSR převahu v množství tanků 4:1, letadel 2:1 i děl a houfnic 5:1. Počet vojáků byl asi 3 800 000 na straně Němců se satelity ku cca 2 800 000 vojáků Rudé armády. Přesto utrpěl SSSR katastrofální ztráty vojáků, techniky i území. Němci se přiblížili na 25 km k Moskvě, obléhali Leningrad a zdálo se být po válce. Nestalo se. Podcenili morální sílu a odhodlání vojáků SSSR, podcenili surovinovou a průmyslovou základnu rozsáhlého území SSSR, podcenili schopnost Rudé armády se učit ze svých chyb. Pokud došlo v létě a na podzim ke katastrofálním chybám sovětských velitelů s jejich nesmyslnými útoky a protiútoky, už při letní ofenzivě proti Kavkazu a Stalingradu se těchto chyb zčásti vyvarovali a třeba zajatců bylo 10x méně (!?!), protože se do značné míry vyhýbali obklíčením mobilními jednotkami wehrmachtu. A zatímco zoufale zbytky stalingradského frontu pod vedením Čujkova bránily Stalingrad, Stavka dokázala nashromáždit 1 000 000 vojáků, více jak 300 tanků a 10 000 děl. Výsledkem bylo obklíčení a zničení 6. armády. Všimněte si toho, co se děje nyní. Ukrajinské brigády vycvičené instruktory NATO a vyzbrojené západní technikou byly vrženy na průlom u Rabotina, kde vykrvácely a nyní se objevují už se objevují opakované  zprávy o útocích čerstvých ruských jednotek do boku ukrajinského seskupení. Podobné údery do boků ukrajinského seskupení jsou na řece Oskol, kterou Rusové překročili a nyní jsou v zádech zhruba dvaceti ukrajinských brigád.
  • V letech 1941–1944 Němci disponovali obrovským množstvím různorodého vybavení z okupovaných území Evropy. Pro německé zásobovací důstojníky to představovalo noční můru, protože jednotlivé typy techniky spolu nekorespondovaly a museli se shánět různé náhradní díly, mazací a pohonné hmoty a často i munice. To vše při obrovských zásobovacích vzdálenostech bez vybudované silniční infrastruktury a s partyzánskými záškodnickými jednotkami v týlu. Co se děje nyní? Ukrajina používá asi 200 typů zahraniční techniky bez možnosti je efektivně udržovat a už vůbec ne je opravovat. Jen pro dokreslení – například hlavně 155 mm techniky ze západu je nutné po 100-200 výstřelech vyměnit. To představuje maximálně 2 dny intenzivního používání! Veškeré díly, mazivo, pohonné hmoty, munice se musí dopravovat z Evropy a USA, tedy tisíce km, opravárenské dílny jsou v Polsku, Česku či Slovensku – tedy opět asi 1000 km. To vše při naprosté vzdušné a raketové nadvládě Rusů na bojišti.
  • Stejně jako se Rusové poučili z chyb v letech 1941-1942 a v roce 1943 už německé jednotky převyšovaly taktikou i schopnostmi, stejně tak i v současnosti se Rusové rychle poučili z chyb u Kyjeva i Charkova a nyní ukrajinské jednotky převyšují. Když i od zahraničních žoldáků a ukrajinských jednotek se dozvídáme v západním mainstreamu o ztrátách v poměru 7:1 až 10:1 v neprospěch Ukrajinců, jak dlouho můžou vydržet?

Důsledkem jsou katastrofální ztráty na lidských životech, neschopnost vytvořit převahu, byť na úzkém pruhu fronty k prolomení ruských obranných liniích. A to pomíjím skutečnost, že protiofenzívu s cílem probít se k azovskému moři hlásali měsíce dopředu – to může udělat skutečně jen idiot. A tak jako idiotsky Němci v roce 1943 2 měsíce odkládali kvůli hromadění jednotek a techniky kurskou ofenzívu, tak i nyní Ukrajinci od února vykřikovaly o protiofenzívě a 5 měsíců hromadili jednotky a techniku. Výsledek je naprosto totožný – perfektně vybudovaná obrana Rusů v několika pásmech s obrovskou palebnou silou. Němci v roce 1943 vykrváceli u Kursku a ztratili takové množství techniky, které už nebyli nikdy schopni nahradit. Podobně se děje nyní v Záporoží, kde Ukrajinci ztrácejí tak velké množství nejlépe vycvičených vojáků a techniky, kterou už nebudou mít možnost nahradit. Ukrajina je dnes finančně a zbraňově naprosto závislá na Západu. Problém je v tom, že Západ těžce krvácí – nemá munici, nemá peníze, a hlavně nemá zdroje na jejich obnovení. Pro dutolebce – pročpak dostali Ukrajinci kazetovou munici? Ten důvod je jednoduchý. Protože kazetová munice byla zakázána a její delaborace není nic levného. A tak ji Američané zadarmo zlikvidují na Ukrajině. Pokusil jsem si ze západního mainstreamu a ojedinělých úniků o ztrátách udělat obrázek o skutečných ztrátách Ukrajiny. Vychází mi 5-600 000 mrtvých, 1-1,5 miliónů zraněných neschopných návratu na frontu, 11 000 000 lidí, kteří odešli do Ruska nebo Evropy! Ani Rusové nebudou bez ztrát, u nich je ale velice obtížné zjistit alespoň nějaké údaje, protože jakékoliv zprávy mají pro ruské občany trestněprávní následky, a tudíž se jim vyhýbají, a fantasmagorické odhady (či spíše propagandistické bláboly) různých bezpečnostních analytiků typu Visingra, který absolvoval magisterské studium na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a bakalářské studium Politologie tamtéž, to skutečně nemá žádnou relevanci. Jednoduše řečeno, člověk říkající mi, že F-35 změní kvalitu české armády a bude představovat její kvalitativní skok, je hlupák nevědoucí o vojenství naprosto nic.

Abychom to shrnuli, můžete ukázat odvahu a bránit se. Můžete mít morální právo na obranu a bojové akce na obranu svého území. Můžete mít skvělé vojáky a dobrou výzbroj. To však nestačí na zničení nepřítele, pokud nemáte surovinové, průmyslové a lidské zdroje na vedení války. Pak musíte v určitém okamžiku začít vyjednávat o ukončení konfliktu. Ukrajina nemá jak surovinové, tak průmyslové zdroje, které se nacházely do značné míry na východní Ukrajině. V roce 1991 měla Ukrajina 43 000 000 obyvatel, dnes dle oficiálních údajů 21 000 000, z čehož tvoří 8 000 000 důchodci, takže nemá ani lidské zdroje. A Západ? Ten ty zdroje nemá také. Uvědomme si, že desítky let likvidace učňovského a technického školství vedly k situaci, kdy dnes nemáme kvalifikovanou pracovní sílu na technicky náročnou vojenskou výrobu. A co víc, nemáme suroviny. Sebelepší technologie je vám k ničemu, když ji nemáte z čeho vyrábět a když nemáte pracovní sílu, která by ji uměla vyrábět.

Víte, můžu si o Putinovi myslet co chci, tohle není otázka nějakých sympatií a antipatií. To je realita, kterou řada našich spoluobčanů hodnotí a komentuje na základě počítačových bojových her. Jenže tady to není hra, tady umírají desetitisíce lidí a další statisíce jsou mrzačeny. A zatímco USA, EU a NATO s Ukrajinou vedli 8 let (!?!) velkohubé kecy bez praktických řešení, Rusko se 8 let na tento konflikt připravovalo. To je neklamná známka, že Putin je cokoliv, nikoliv však hlupák.

A zatímco my jsme ukládali „bezprecedentní sankce“, které více poškozují nás než Rusy, Rusko za tu dobu získalo potravinovou soběstačnost, intenzivně si vyjednávalo podporu nebo neutrální postoj většiny světa pomocí diplomacie, my jsme tady mazali med kolem huby Ukrajincům. A nepleťte se, vyzbrojování a výcvik Ukrajinců Západem trvá od roku 2014. A přesto, že ho Západ tak dlouho cvičil a vyzbrojoval, výsledek je tristní. Uvědomme si prosím, že Rusko dnes bojuje nejen s Ukrajinou, nýbrž s celým „světem“ NATO a přesto neprohrává. Sankce ho bolí, bohužel možná  méně než nás. A dokud si tohle neuvědomíme, jako civilizační okruh skončíme jako Římská říše. Dokud za ni bojovali jeho občané, byl na vrcholu, když tuto schopnost v důsledku dekadence ztratila, musela si najímat žoldáky a byla zničena. My si dnes najímáme Ukrajince, ale sami jsme schopnost bojovat ztratili. Vidíme to dnes a denně, kterak nás terorizují různí přistěhovalci, sexuální devianti a co my na to? Chováme se jako ovce jdoucí na porážku a ještě u toho sladce bečíme.

To je sice brutální a nepříjemná, zato však realistická pravda o důsledcích oligarchického řízení rozpadající se západní společnosti. Pro nás o to smutnější, že jsme její součástí.

 

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
55 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)